Quique při loučení sklidil ovace

Quique Sánchez Flores (©que.es)

Quique Sánchez Flores v neděli sklidil ovoce svojí práce. Nebylo to ani 12.května 2010 ani 27.srpna téhož roku. Jeho ruce mířili vzhůru v neděli v noci, aby poděkoval fanouškům colchoneros za ovace, chorály, ale především za věrnost, kterou mu vyjadřovali během dvou let v ochozech, které na tohoto trenéra nikdy nezapomenou, neboť je vrátil na místa, která pro tento klub byla téměř půl století zapovězena.

Tento týden, ostatně jako všechny v Atléticu, se vyznačoval napětím (jak uvnitř tak navenek) na trénincích, palbou různých prohlášení a dvěma hlavními protagonisty: Quiqueho a Forlána. Jestliže ještě před týdnem převládaly názorové sympatie fans spíše ve prospěch Forlána, události z nedělní noci jasně naznačily že podstatná část fanoušků změnila názor.

Více než tříminutový aplaus a neustávající vyvolávání způsobilo, že madridský trenér musel opustit šatnu a vrátit se znovu na trávník Vicente Calderónu. Tyto projevy se mohou chápat pouze tak jak jsou, ale také jako výraz znechucenosti některých příznivců z klubového vedení a celé klubové struktury vůbec, stejně tak jako z přístupu jistých členů kádru, kteří rozhodně nepomáhají vylepšit image takového historického klubu, jakým Atlético Madrid bezpochyby stále je.

Během několika pasáží souboje proti Hérculesu se daly z tribun zaslechnout pokřiky „Uruguayec, zaprodanec“ směřované k Forlánovi, jenž možná klub po skončení sezóny rovněž opustí. Blonďatý útočník se ale na hřišti rozloučit nemohl, neboť na poslední chvíli nebyl zapsán do nominace k poslednímu ligovému zápasu této sezóny na domácí půdě.

Během těchto dvou sezón byl Quique nekompromisní ve svém rozhodování a neměl problém ani s tím přiznat chybu, ať už svoji, nebo druhých, kdy ukázal prstem na několik hráčů, což se v kabině neslo nelibě a svěřenci to dali trenérovi najevo. Vyvolalo to rozkol, který se dal ztěží napravit. Zvláště když se v kabině později vytvořila skupina hráčů, kteří byli s koučem názorově v rozporu.

Vyčerpávající pocta Quiquemu bude možná brzy zapomenuta. Nicméně ve vzpomínkách fanoušků rojiblancos určitě nezapadne ten rok, kdy se vrátili na místa, odkud nikdy neměli odejít, kdy se vrátili mezi fotbalovou elitu a nasměrovali správně dráhu svého letu, byť v posledních měsících tento kurs nedokázali udržet, zajímajíc se víc o mimofotbalové věci, než samotnou hru. A jak se často říká, člověk si něčeho začne vážit, až teprve když to ztratí.