BLOG: Quo vadis, Kune?

Sergio Agüero se stal ze dne na den psancem. Zaslouženě?

Vzhledem k diskuzi, která se rozbujela pod posledním článkem o Sergiu Agüerovi, jsem se rozhodl zveřejnit zde povedený fejeton z pera Ricarda Menéndeze, jednoho z “fanatiků” v řadách fanoušků Los Colchoneros (podílí se například na vydávání podcast seriálu “This is Atleti”), a nabídnout tak fanouškům ostatních týmů detailní pohled na "kauzu Kun" očima Atlétů. Článek jsem si na některých místech dovolil doplnit o své vlastní postřehy.

Přestup Sergia Agüera do Manchesteru City a zejména jeho chování je pro všechny Atléty jednou z největších zrad a zklamání v historii klubu. Podle Ricarda si každý fanda Atlética postupně prošel stejnými pěti fázemi, kterými doktoři běžně označují psychický stav pacienta při umírání na smrtelnou nemoc - popírání a pochybnosti, zlost, smlouvání, deprese a nakonec přijetí.

1. Popírání a pochybnosti

Dvacátého třetího května pozdě večer, dva dny po skončení sezony, se to všechno stalo. Bylo to tak tvrdé a nečekané, že mnozí tím byli zaskočeni. Ne, nebyl to kulový blesk ani jedna z deseti ran egyptských, ale pouhý tweet: taková tichá bomba o 140 písmenech. Uživatel @aguerosergiokun sdělil světu tuto zprávu: “Seznámil jsem klub se svým přáním odejít. Požádal jsem vedení, aby bez podmínek přijali jakoukoliv nabídku, kterou jakýkoliv klub podá.” Zatímco někteří ještě stále zírali na obrazovku počítače s pusou otevřenou dokořán, přišla z Twitteru další rána: “Vždycky jsem říkal, že až budu chtít odejít, tak to oznámím veřejně. Ten čas přišel a já dodržuji své slovo.”

Několik hodin před tímto incidentem se Kun doprovázen svým otcem a agentem zjevil v útrobách stadionu Vicente Calderóna a očekával, že bude přijat u ředitele klubu Gil Marína. Ten jej však přijmout odmítl. Gil Marín dávno věděl, co se děje - pro klub tato zpráva nebyla nic nového. Vedení o Kunových záměrech prokazatelně vědělo už od začátku roku, ale odmítlo jakákoliv jednání; nebylo ani schopno podniknout žádné kroky, které by vedly k nahrazení více než pravděpodobného odchodu hvězdy klubu.

Vše začalo už minulou sezonu, kdy klub vítězstvím v Evropské lize ukončil pětatřiceleté čekání na triumf na mezinárodním poli. Hvězda týmu Sergio Agüero dostala nabídku k prodloužení smlouvy, samotný hráč byl šťastný a tým kolem byl skvělá a úspěšná parta. Atléticu se dokonce v srpnu podařilo získat i Evropský superpohár, když ve finále porazilo Inter Milán, který až příliš podstrádal svého bývalého lodivoda José Mourinha a který začínal chápat, že jmenování Rafy Beníteze hlavním koučem nebyl asi ten nejlepší možný tah.

Ve všem byl ale jeden malý háček - znění Kunova nového kontraktu fanoušky Atlética spíše zaskočilo, než potěšilo. Zatímco jiní top hráči ostatních týmů - jako Cristiano Ronaldo nebo Lionel Messi - měli ve svých smlouvách zakořeněné výkupní klauzule, které na první pohled nebylo možné vyplatit, ta Kunova se snížila z dostupných 60 milionů na ještě dostupnějších 45 (podobný krok vedení klubu ostatně udělalo i v sezoně, kdy Fernando Torres odešel do Liverpoolu).

Fanouškům Atlética v tu chvíli došlo, že po uplynutí stávající sezony bude jejich miláček jedním z nejžádanějších zboží na fotbalovém trhu. Vedení klubu snížení klauzule vysvětlilo tím, že bylo podmínkou k prodloužení, kterou stanovil agent samotného hráče. Agüero se nicméně vyjádřil, že chce v Atléticu zůstat a aby jej klub udržel i nadále spokojeným, tak slíbil přivést v létě velká jména, která by madridskému klubu zajistila každoroční účinkování v Lize Mistrů. Nic takového se však nikdy nestalo.

Popravdě - stal se pravý opak. Na samotném konci přestupového období klub prodal José Manuela Jurada do Schalke 04, aby za něj nepřivedl žádnou náhradu. Ten samý scénář se opakoval i v zimě, kdy opět bez jakékoliv hráčské kompenzace odešel do Besiktase portugalský křídelník Simão. Vítezný tým se tak zúžil o dva kvalitní hráče, posily na klíčová místa nepřišly - klub se snažil šetřit na platech. Hněv fanoušků se obrátil zejména proti zjevně nekompetentnímu sportovnímu řediteli Pitarchovi.

Mezitím klub svým krátkým působením v Evropské lize ještě předčil předchozí trapné vystoupení v Lize mistrů z minulé sezony. V domácí lize se pak držel na “vynikajícím” sedmém místě. Sezonu co sezonu - tuto nevyjímaje - se tak opakovala obvinění fanoušků Atlética, že vedení klubu Atlético využívá pro své vlastní podnikatelské účely a že vůbec nehledí na to, co je dobré pro samotný klub.

Podle španělského novináře Iñaka Díaze-Guerry Agüero vedení klubu již v lednu oznámil, že od něj očekává, že mu vzhledem k tomu, že již porušilo jejich dřívější ústní dohodu, nebude bránit v letním odchodu. Klub však na tento podnět nijak nezareagoval a celý problém v tichosti zametl pod koberec své kanceláře. Krátce nato se Agüero obrátil na svého kamaráda z národního týmu Lionela Messiho, aby mu “pomohl” s přestupem do Barcelony.

Když se o tomto dozvědělo vedení druhého španělského giganta, Realu Madrid, tak začalo Agüera k přestupu do svého klubu lanařit i ono - mimo jiné však po Kunovi požadovalo snížení mzdy ze 7,5 milionů na 6 milionů euro ročně, což je v Realu platová hranice, kterou překračují jen Cristiano Ronaldo a Iker Casillas. Šachová partie o argentinského útočníka byla rozehrána a jejím výsledkem byl nevyhnutelně šach-mat fanouškům Atlética.

Kauza Agüero - který si vynutil si přestup v té samé sezoně, ve které prodloužil svůj kontrakt - je dalším argumentem v rukou nespokojených fanouškům proti kritizovanému vedení, které, ač má k dispozici třetí největší rozpočet v lize, tak není schopno Atlético trvale udržet na pozici historicky třetího největšího klubu Španělska. Sezonu co sezonu pak sledujeme lítý boj o lepší umístění, než je páté místo. Nekompetentní vedení svým jednáním ukončilo naděje fanoušků na dobrou sezonu ještě před jejím začátkem.

Zlost Atlétů se tak opět obrátila proti vedení klubu, které jim vlastně samo poskytlo záminku v podobě nezvládnutých odchodů bez náhrad a kauzy Agüero, v neposlední řadě se však hněv fanoušků obrátil i proti samotnému Kunovi - zejména za jeho způsob chování při odchodu z klubu, které poskvrnilo jinak cenné a věrné pětileté služby argentinského útočníka, který měl našlápnuto k tomu, aby se zlatým písmem zapsal do kroniky klubu.

2. Zlost

Snad nikdy jsem neviděl tolik nenávistných zpráv a vzkazů jako poslední dobou na adresu Kuna. Od chvíle, kdy Argentinec zveřejnil své dva osudové tweety, byly jeho následující prohlášení jen dalšími fackami do tváří fanoušků Atlética. Z King Kuna se stal Traidor (Zrádce), Mercenario (Žoldák) nebo prostě Judas (Jidáš). Jeho snaha přestoupit za každou cenu zničila jeho pověst klubisty, kapitána a legendy - od teď na něj sice bude vzpomínáno jako na vynikajícího hráče, ale také jako na někoho, kdo před vlastními zásadami a principy upřednostnil kapsu naditou penězi.

Kun postupně udělal v podstatě vše, co mohl, aby naprosto pošpinil či spíše zničil svou dosavadní image. Poté, co se svou Argentinou odjel na Copa América, svými prohlášeními překročil všechny pomyslné hranice. Agüero totiž řekl snad opravdu všechno, co si žádný hráč opouštějící Atlético nesmí dovolit říci, a všem fanouškům tak usnadnil to, že se v jejich očích stal ze dne na den z miláčka naprostým vyvrhelem.

Zaprvé, svými prohlášeními, že by se nebránil odvěkému rivalu Realu a že by si i po přestupu přál zůstat v Madridu, překročil snad tu nejzažší hranici, kterou si jakýkoliv fanoušek Atlética dokáže vůbec představit (jdi, kam chceš, ale za žádnou cenu nechoď do Realu Madrid). Přitom v minulosti Kun opakovaně prohlášoval, že dres Realu Madrid by za žádnou cenu neoblékl. Alespoň že vedení Bílého baletu mělo protentokrát rozum a vzápětí veřejně oznámilo, že do přestupových tahanic kolem Agüera se nezapojí, a neporuší tak dlouhodobý gentlemanský pakt s Atléticem o vzájemném nepřetahování hráčů. Naštěstí pro fanoušky i samotného Agüera tak nakonec argentinský útočník největší možnou zradu na Atléticu nespáchal.

Zadruhé Kun řekl “do Atlética už se nikdy nevrátím” - do Atlética, které bylo pět let jeho (jak on sám prohlásil) “domovem”, které mu umožnilo stát se pojmem ve světě fotbalu, které z něj udělalo jednoho z nejlépe placených hráčů v Evropě a kde se ve svých 108 zápasech v červenobílém dresu zařadil mezi deset nejlepších střelců historii klubu.

Zatřetí sám sebe označil za člověka, který není fanouškem Atlética (ač v minulosti snad tisíckrát prohlásil pravý opak; neměli bychom ani opominout to, jak hned několikrát líbal náš znak nebo jak opakovaně prohlásil, že se cítí, jako by se v Atléticu narodil). Tohle byla fatální rána i pro ten poslední zbytek nejvěrnějších fanoušků, které Agüero mezi Atléty měl a kteří si přáli jeho setrvání. I ti se pak připojili na stranu těch, kteří chtěli vidět zrádce Kuna co nejdříve pryč z klubu.

3. Smlouvání

Nově jmenovaného sportovního ředitele Atlética José Luise Péreze Caminera, mimo jiné legendu Los Colchoneros a držitele Doblete ze sezony 1995/96, čekal hned po nástupu do funkce nelehký úkol - udržet dvě největší hvězdy týmu Kuna a De Geu. On sám věřil, že se mu to podaří, výsledek je ale zcela opačný - toto mu ostatně příliš důvěry od fanoušků do začátku ve funkci nezískalo. Caminero udělal chybu, když se zdráhal promluvit si s hráčem osobně během Copa América s tím, aby “se Sergio mohl plně koncentrovat na turnaj” a kontakt s hráčem udržoval pouze přes jeho agenty.

To rozhodně neodradilo samotného hráče od toho, aby svými prohlášeními ničil fanoušky svého teď již bývalého týmu. Caminero se však k hráčově chování nijak nevyjádřil a nebyl ani schopen oficiálně sdělit, zdali je klub ochoten se hráče vzdát. Navíc to vypadá, že náš sportovní ředitel byl natolik zaneprázdněn prošením a smlouváním s hráčovými agenty, aby se ještě přece jen pokusili přimět Agüera změnit názor, že úplně zapomněl na to poohlédnout se po náležité Kunově náhradě. Na přestupovém trhu jsou sice vždycky nějaké možnosti, ale teď je již poněkud pozdě a zejména draho. Najednou jako by se cena všech hráčů na trhu zvýšila na…jejda, počkejte, 45 milionů?

4. Deprese

Granada se letos po dlouhých pětatřiceti letech letech vrací do španělské Primery. Jako součást oslav postupu vedení klubu naplánovalo letní přípravný turnaj, na který pozvalo ještě Atlético a Besiktas. Na tomto miniturnaji, který byl pro Los Colchoneros první větší zkouškou v éře “po Kunovi”, Atlético dostalo za vyučenou jak od nováčka španělské elity, tak od Turků, v jejichž dresu nám starý známý Simão ukázal, že ještě zdaleka nepatří do starého železa, kam jej naše vedení neprávem poslalo.

V prvním ostrém zápasu sezony proti norskému Strømsgodsetu sice Atlético nepodalo vůbec špatný výkon a zvítězilo, postup do další fáze Evropské ligy je nicméně velmi nejistý. Můžeme se sami sebe zeptat: pokud náhodou Atlético vypadne, mohlo by být vůbec ještě hůře? Celý tým je nyní ve středu pozornosti a pod tlakem, se kterým se bude muset vyrovnat. Bude se muset naučit hrát bez své hvězdy a bez svého tahouna posledních pěti let. Nejbližších několik zápasů by nám mělo ukázat, jak na tom stávající tým doopravdy je a jak se se svým úkolem popasuje.

5. Přijetí

Kabina Atlética se s odchodem Agüera zjevně smířila již dávno. Prvním hráčem Los Colchoneros, který se ke kauze Agüero vyjádřil, byl Álvaro Domínguez, který se zastal klubu a fanoušků (Konečně někdo! Aspoň, že je tu někdo, kdo to dokáže!), když řekl, že “pokud Agüero zamíří do Realu, tak ukáže, že je to hráč beze špetky loajality”. Následovala prohlášení Juanfrana a Filipeho, kteří oznámili, že kabina je kauzou Agüero znechucena a že se rozhodli Kunovo jméno mezi sebou vůbec nezmiňovat. Vše pak pár dní nato zakončil veterán Luis Perea, který se vyjádřil ve smyslu, že “je čas jít dál a přestat o Kunovi přemýšlet jako o hráči Atlética”.

Kun je doopravdy pryč a přišel čas se tomu postavit, jít dál. Je to ale vůbec možné? Odešel hráč, jehož jméno bylo posledních pět let neodmyslitelně spjato s Atléticem, hráč, který svými výkony táhnul tým a rozhodoval zápasy, hráč, který se velkou měrou podílel na našich dvou získaných trofejích a v neposlední řadě hráč, který nám svou hrou a góly přinášel radost. I přes jeho chování z posledních týdnů a přes to, že mohl zvolit na sto lepších způsobů, jak opustit klub, je třeba Kunovi poděkovat za vše, co pro Atlético udělal - a že toho opravdu nebylo málo.

Hráči přicházejí a odcházejí a nám opravdu nezbývá než se s odchodem Kuna smířit. V dnešním fotbale se ostatně setkáme jen s několika málo případy opravdového klubismu a oddanosti klubovým barvám a znaku. Je jen velká škoda, že Kun sám odmítl se takovým případem stát, nebo lépe řečeno se o tento statut sám svým chováním připravil. Čas sice postupně zchladí vášně fanoušků a Kunovi možná zůstane nálepka pravděpodobně nejtalentovanějšího hráče, který za posledních deset let navlékl náš dres, praví Atléti na něj ale nikdy nebudou pohlížet se stejnou úctou jako například na Fernanda Torrese. Ba naopak - možná pro ně bude pouhým lhářem, žoldákem a zrádcem, možná jej budou vnímat s naprostou lhostejností, možná jen jako hráče, který nezvládl okolnosti svého odchodu. Děkujeme Sergio, ale mohlo - a mělo! - to být hezčí loučení. Naneshledanou…