Rakitic a Medel - vrchol a propast dva roky poté

Rakitic s Medelem (© diariodesevilla.es)

Běžela sezóna 2010-11, kdy v kabině Sevilly udílel pokyny Gregorio Manzano. Psal se únor, výsledky v ligové soutěži byly hodně za očekáváním a za účelem cesty do Villarrealu, kde na Sevillu čekal pohárový zápas, se v hotelu, kde bylo ubytováno mužstvo, ve Villarreal Palace, upekl přestup dvou fotbalistů, Ivana Rakitice a Garyho Medela, díky nimž se podařilo narovnat kurz správným směrem v cestě za pohárovou Evropou. V předvečer zápasu se sportovní ředitel sešel v prostorách hotelu s bratrem Chorvata a agentem chilského středopolaře a na konci schůzky bylo plácnutí rukou na znamení toho, že obě strany jsou spokojeny s výsledkem jednání. Oba hráči se okamžitě proměnili v klíčové postavy týmového vzkříšení, díky němuž se Sevilla prokousala z páté ligové pozice alespoň do Evropské ligy, pravda, s velkým odstupem na tu čtvrtou, kterou uchvátil právě Villarreal.

Po více než dvou letech a poté, co oba fotbalisti prošli obdobími plného všehochutí, jsou nyní v očích klubového vedení, příznivců a veřejného mínění v pozicích hodně protichůdných, zejména po posledním derby, které může vymezit rozdíl mezi jedním a druhým, co se týče charisma a pocitů, které nyní prosakují. Hrdina a ničema v utkání, které vstoupí do historie rivality mezi oběma sevillskými kluby, s dvěma góly a skvělým vystoupením Chorvata a darování prvního gólu Betisu a vyloučení Chilana pro neschopnost zvládnout svoji impulzivní povahu, která nakonec byla pro Sevillu osudná.

Rakitic během prvního půlroku způsobil poprask, v tom dobrém slova smyslu, vyrážel před soupeřovu branku, uměl si představit fotbal v nejvyšší rychlosti, s přihrávkami na jeden dotek, dokázal okouzlit zahráváním standartních situací. Medel na druhou stranu přinesl bojovnost, intenzitu ve středu pole, kde se zdálo, že Sevilla nemá vhodného hráče. Zvládal nakazit svým entuziazmem ostatní spoluhráče a velmi brzy si svým ojedinělým stylem podmanil i návštěvníky na Sánchez Pizjuánu. K úspěchu transakce se samozřejmě pojila i konečná cena obou, cifry, které se vymykaly tradičním pálkám, jež se tehdy běžně platily: Romaric (8,5 milionů eur), Guarente (5,5), Zokora (7)...Rakitic stál pouhých 1,5 milionu, neboť mu v Schalke zbýval poslední půlrok smlouvy, zatímco za Medela Sevilla vyplatila 3,5 milionu, tedy za padesát procent hráčových práv.
Sezóna následující, ta minulá, byla ale velmi odlišná. Rakitic, jenž se to léto podrobil operaci zlomeného prstu na noze, zaznamenal hodně rozpačitý ročník, někteří u něj dokonce pozorovali náznak jakési apatie, zatímco jeho "parťák" posiloval svoji pozici uvnitř týmu takovým stylem, že se z něj stával hráč čím dál tím víc nepostradatelný, byť, především na konci soutěže, mužstvo již začínalo pociťovat následky jeho temperamentu.

Po skvělém vystoupení s Chrorvatskem na EURO 2012, se ale Raktic vrátil do Sevilly jako vyměněný. Oddaný, zaujatý do práce, přizpůsobený místní kultuře (dva dny před derby se ženil s přítelkyní, jež pochází ze Sevilly) a praktikujíc fotbal s velkým F. Jeho představení v derby bylo vrcholem hráče, jehož tržní cena na fotbalové burze neustále roste a u nějž již klub odmítl lákavou nabídku ve výši osmi milionů eur pocházející z ruského Lokomotivu Moskva. Potřeba prodávat ho staví do pozice hlavního protagonisty letního přestupového období, které bude, jak se dá asi předpokládat, velmi rušné, i když hráč by nejraději setrval v Andaluzii, kde se mu líbí.

Případ Medel je dosti odlišný. Jeho páteční "den blbec" rozčílil, a to velmi, nejen příznivce hispalenses, ale zároveň i vedení, které v chilském buldokovi vidělo velmi cenný předmět směrem k možnému budoucímu kšeftu. Vždyť již minulé léto odešla s nepořízenou Neapol, jenže jestliže už tehdy měl fámu konfliktního hráče, pak nyní šla cena díky jeho extempore zcela jistě dolů.