Real Sociedad svým odchovancům věří víc

V sobotu se hraje slavné derby (©lavanguardia.es)

To, že Real Sociedad a Athletic jsou dva tradiční kluby v práci s „canterou“ nemůže zpochybnit vůbec nikdo. Neexistuje derby, nebo utkání mezi odvěkými rivaly, ve kterém nastoupí tolik hráčů, kteří pochází z jedné oblasti. Je to jeden ze znaků identity těchto duelů společně s atmosférou zdravé rivality, která se rozšiřuje na tribunách San Mamés i Anoety. Tyhle okolnosti stěží najdete v jiných duelech jako Real – Atlético, Barca – Espanyol a už vůbec ne třeba v derby Betis - Sevilla, byť všechny tyto souboje provází velké vášně. Nicméně v posledních letech se oba kluby na okamžik odchýlili od této historické tradice, což ochudilo tato střetnutí představující velkou rivalitu.

Na straně Realu Sociedad to bylo v letech 1997-2004, kdy se pouze tři hráči z rezervního Sanse prosadili do prvního mančaftu – Rekarte, Aranburu a Xabi Alonso – čímž podíl „domácích“ hráčů v celém kádru klesl pod padesát procent. Tento trend dovedl klub až do Segunda División. Právě v okamžiku, kdy se změnila tato tendence, došlo k obrození Realu Sociedad v posledních dvou sezónách.

Debaty o složení jednotlivých kádrů mezi protilehlými tábory tradičně nabývají na intenzitě pár dní před vzájemnými souboji obou soupeřů. Rojiblancos hrdě prohlašují, že hrají zásadně s baskickými hráči a že stále drží neměnnou svoji filozofii. S tím fanoušci Realu Sociedad příliš nesouhlasí. Ano Baskové ano, ovšem ne přímo z provincie Bizkaia (Baskicko), nýbrž z celého regionu Euskal Herria, do nějž patří i Navarra . A připomínají fanouškům Athleticu „gipuzkoanismo“ svého Realu, tedy že původ jejich hráčů je opravdu místní. Vždycky záleží na pohledu, který ten či onen kritik zvolí.

Abychom mohli začít srovnávat, bylo nutné nejprve stanovit objektivní měřítko. V téhle reportáži jsme zvolili to, jak hodně přispívají záložní týmy Sanse a Bilbao Athletic do složení kádrů prvních mužstev. Počet těchto hráčů jsme vybírali podle soupisek, které jsou uvedeny na oficiálních webových stránkách obou klubů.

V Realu Sociedad figuruje 24 fotbalistů, ze kterých patnáct hráčů (62%) povýšili ze Sanse: Zubikarai, Toño Ramírez, Carlos Martínez, Estrada, Ansotegi, Mikel González, Labaka, Markel Bergara, Elustondo, Aranburu, Illarramendi, Xabi Prieto, Zurutuza, Agirretxe a Griezmann. Mladý Francouz byl do tohoto seznamu zařazen i přesto, že rezervu vlastně přeskočil a do prvního týmu poskočil rovnou z dorostu, stejně tak jako v případě Athleticu u Aurtenetxeho.

Z vyjmenované patnáctky jich deset do kádru A týmu prorazilo v posledních čtyřech letech, což je číslo docela slušné. Do mužstva přinesli čerstvý vzduch, elán a jejich účast nebyla rozhodně nijak druhořadá, což dokazují statistiky odehraných utkání u většiny z nich v uvedeném období : Agirretxe (90), Estrada (89), Carlos Martínez (82), Elustondo (80), Griezmann (73), Markel (66), Zurutuza (60), Zubikarai (25), Illarramendi (4) a Toño (2). Tato desítka plejerů, z nichž ještě ani jednomu není pětadvacet let plus kvintet „starců“ pocházející ze Sanse tak tvoří jak kvantitativně, tak kvalitativně základ kádru txuri-urdin. Joseba Llorente se sice taktéž formoval v canteře a logicky nastupoval i za Sanse (dal 26 gólů v 64 utkáních), ale Real ho minulé léto koupil z Villarrealu a tak do souhrnu zařazen není.

Na straně rojiblancos je situace diametrálně odlišná. Podle oficiálních údajů na webu Athleticu napočítáme v kádru 27 hráčů, z nichž pouze jedenáct (40%) přišlo ze záložního Bilbaa Athletic. Na listině jsou brankář Raúl, jenž si právě v sobotu proti Realu odchytá ligovou premiéru, obránci Iraola, Ustaritz, Amorebieta, Aurtenetxe a Ekiza, záložníci Gurpegi, Susaeta a Iturraspe a útočníci Llorente s Muniainem. Z této jedenáctky je jich pouze pět z Baskicka, tři z Navarry, dva z Gipuzkoy a jeden z La Riojy. Jenže mladíci, kteří povýšili z béčka za poslední čtyři roky jsou pouze čtyři. Iturraspe, Susaeta, Muniain a Ekiza. Hodně chudé číslo v porovnání s tím, kolik hráčů během tohoto období prošlo Bilbaem Athletic (68 fotbalistů). To znamená že nahoru se dostalo pouhých šest procent. Ubohé. V Lezamě už bijí na poplach, aby se s tímto neutěšeným stavem něco provedlo. Navíc když si mnozí vzpomenou na zlaté časy bilbajské rezervy, která v sezóně 83-84 skončila v Segunda División na druhém místě. Mezi nejznámější protagonisty tehdy patřili bratři Salinasovi, Andrinua, Pizo Gómez nebo Luis Fernando. Z tehdejšího kádru nakonec šetsnáct hráčů nastoupilo v Primera División.

Znepokojující je i to, že během těchto čtyř let musel Athletic angažovat jedenadvacet nových hráčů na fotbalovém trhu na doplnění kádru z nichž jich čtrnáct pořád zůstává v kádru: Iraizoz (Espanyol), Toquero (Eibar), Koikili a Ibai (Sestao), San José (Liverpool), David López (Osasuna), De Marcos a Igor Martínez (Alavés), Aitor Ocio (Sevilla), Balenziaga, Castillo a Díaz de Cerio (Real Sociedad), Urko Vera (Lemona) a Herrera (Zaragoza), ten samozřejmě až pro příští sezónu. Mezi fanoušky rojiblancos se rovněž vedou vášnivé debaty o slabé prezenci baskických hráčů v sestavě. V několika zápasech Athletic dokonce nastoupil bez jediného baskického fotbalisty na hřišti. Například v březnovém zápase na La Romaredě, kdy Caparrós postavil pět hráčů původem z Navarry (Iraizoz, San José, Ekiza, Orbaiz a Javi Martínez), čtyři z Guipuzkoy (Iraola, Balenziaga, Susaeta a Gabilondo), jednoho z Alavésu (Toquero) a Riojy (Llorente). Ani při střídání se žádný Bask na hřiště nedostal, Muniain a Iñigo Pérez jsou z Navarry a David López z La Riojy. Je to hodně zarážející, neboť podle počtu obyvatel je Basků dvakrát více než Gipuzkoanů a Navařanů a čtyřikrát víc než Alavésanů.

I přes tato čísla oba kluby z Euskal Herria sází na canteru (investují do ní nejvíc peněz) nejvíce ze všech klubů Primera División. K tomuto tvrzení dojdeme na základě procentuálního poměru peněz vložených do mládežnických týmů z celkového klubového rozpočtu. Athletic rozdělí mezi mládež více než devět milionů eur z 59, což je šestnáct procent. Tahle cifra se ještě navýší vezmeme-li v úvahu skutečnost, že klub z Ibaigane má podepsanou spolupráci s dalšími více než stopadesáti kluby po celém regionu. Real Sociedad investuje do cantery čtyři miliony eur z 35, což činí 11,4%, ovšem nemá pod palcem tolik klubů s dohodnutou kooperací jako Athletic. V dalším pořadí následují Villarreal (10%) a Espanyol (9%), tedy kluby jejichž mládežnické akademie jsou v poslední době hodně velebeny. V absolutních číslech sice vedou Barcelona a Real Madrir (15 a 10 milionů eur) jenže z celkového rozpočtu jsou to jen drobné (3,6 a 2,2%).

Velký rozdíl mezi canterou Athleticu a Realu Sociedad není ani tak ve filozofii jako spíš v oblasti „odchytu“ nových nadějí. Jestliže se Real soustředí takřka výhradně na Gipuzkou, Athletic rozhazuje sítě po celé Euskal Herria a provincii La Rioja. Nejzářnějšími příklady jsou Llorente, David López a Ezquerro. V Zubietě, akademii Realu Sociedad jsou rovněž hráči, kteří se nenarodili v Gipuzkoe, ale většina z nich byla odchycena ještě před rokem 2005. V Sanse jsou dva hráči z La Riojy (Rubén Pardo a Txomin Barcina), dva alavésané (Arkaitz Pérez a Alberto Morgado), jeden z Navarry (Javi Ros), dva Francouzi (Cadamuro a Nanizayamo) a dva Baskové (Mandaluniz a Iñigo Martínez). V dorostu pak na šanci čekají ještě Pablo Hervías, Alejandro Sanz, Michael Santovenia a Fernando Argaiz, všichni z La Riojy.

Koneckonců oba kluby mají cíl společný. Vychovat hráče za nízkou cenu a snažit se, aby se ztotožnil s klubovými barvami. A toto všechno aniž by oba kluby přišli o svoji identitu. To se v dnešní době už moc nevidí.