Riskantní experimenty, které ne vždy vycházejí

Někteří trenéři se riskantních tahů nebojí (© marca.es)

Carlo Ancelotti překvapil, když do El Clásica nasadil Sergia Ramose coby defenzivního záložníka. Nečekaný tah se italskému kouči nepovedl, reprezentační obránce se nové pozici nepřizpůsobil a Bílý balet podlehl Barceloně 1-2.

Říká se, že risk je zisk, ale v podobných případech to zdaleka neplatí stoprocentně. Historie pamatuje mnoho netradičních trenérských rozhodnutí, pojďme si některá z nich připomenout.

Johan Cruyff si v podobných tazích liboval. Do El Clásica nasadil Romerita dva dny poté, co jej Barcelona získala z Fluminense, mladého Guardiolu nechal po celém hřišti nahánět Butragueña nebo místo tradiční jedničky Zubizarrety postavil mezi tři tyče Busquetse.

Louis van Gaal později vymyslel pro zápas na Bernabéu defenzivní systém, v němž měl bránit, nebo se o to alespoň pokusit, na pozici pravého beka Stoichkov... 

Manzano riskl nasazení Simeoneho v madridském derby na stopera. Plán měl jepičí život, protože Ronaldo Argentincovi už po 14 vteřinách ustlal a vstřelil gól.

Také José Mourinho si během působení na lavičce Realu Madrid připsal několik netradičních proměn, ať už šlo o Altıntopa na pravém kraji obrany, což se nesetkalo s úpěchem, či Pepeho v roli rozbíječe v záložní řadě. To už mělo v utkáních proti Barceloně pozitivnější efekt.

Měnit obvyklé posty hráčů, v tom se doslova vyžíval Marcelo Bielsa. V jeho Athleticu si útočník Toquero zahrál v obraně, stejně tak záložník Javi Martínez, Mikel San José byl naopak z defenzivní čtyřky vysunut do středu pole. De Marcos byl skutečným univerzálem, protože prakticky nebylo místo na hřišti, které by si nevyzkoušel.

Pokud se vrátíme opět o nějaký ten pátek nazpět, pak nelze nevzpomenout debut brankáře Moliny za národní tým. V záloze! Javier Clemente už neměl k dispozici jiné hráče, a tak zvolil tuto variantu. A Molina skoro vstřelil branku...

Velcí trenéři se zkrátka pokusů nebojí ani s vědomím, že mohou skončit neslavně.