Rozhovor se Salomónem Rondónem

José Salomón Rondón (© as.com)

José Salomón Rondón je jedním z objevů letošní sezóny, mladý reprezentant Venezuely ve službách Málagy promluvil v rozhovoru pro deník AS nejen o fotbale.

Rondón už je plnohodnotnou součástí La Ligy. Pamatujete si vaše začátky?
Začal jsem ve čtyřech letech. Když jsem byl dítě, matka mě vodila na školní hřiště. Vždy jsem měl rád fotbal. Utíkal jsem z vyučování, abych mohl hrát. Poté jsem chodil s otcem na místní zápasy.

Měl jste fotbal raději než baseball?
Ano, byl jsem fanda fotbalu a basketbalu, který jsem také hodně sledoval a hrál. Dokonce jsem ve čtrnácti patnácti letech přemýšlel o změně sportu, ale otec mi to zatrhl.

Nakonec basketbal přišel o nového Carla Herreru.
Možná... (smích) Byl jsem na testech v týmu Los Cocodrilos de Caracas, ale basketbal tam má špatnou pověst. Lidé si ho spojují s ulicí a zločinností, proto mi to otec zakázal.

Jaký jste hrál post?
Byl jsem rozehrávač. Přestože jsem vysoký, v týmu jsem patřil mezi nejmenší. Můj idol? Shaquille z 90. let. Byl neskutečný. Také Bryant. A číslo 23 nosím podle Michaela Jordana.

Hodně hráčů má Jordana jako vzor. Někteří byli v podobné situaci jako vy. Dely Valdés nebo Wanchope...
Jordana nám dává za vzor reprezentační psycholog. Vždy nám pouštěl jeho videa, aby nás motivoval. Ale ve fotbale byl mým idolem vždy Ronaldo. Zaujal mě už v Barceloně, vždy jsem ho měl jako vzor.

Kromě rodiny hodně mluvíte také o Armandu Gonzálezovi.
Moji rodiče a prarodiče mě hodně ovlivnili. Rodina vždy byla mým hlavním ochráncem. Vyrůstal jsem v poctivém prostředí, což bylo důležité. Můj otec mi ukázal, jaký je život, a moje babička, která zemřela v nízkém věku, mě naučila spoustu věcí. Také Armando González mě naučil hodně věcí, nejen o fotbale. Když jsem se dozvěděl o jeho smrti, srdce se mi na dvě vteřiny zastavilo. Vzpomněl jsem si na hodně věcí. Pořád ho cítím, byl by na mě pyšný.

Kdy jste si uvědomil, že byste se mohl stát špičkovým fotbalistou?
Měl jsem dvanáct vyučovacích hodin, ale chodil jsem jenom na dvě. Trávil jsem hodiny s míčem. V šesté třídě jsem rodičům řekl, že nechám studia a budu se věnovat fotbalu. Dostal jsem pořádnou facku, na týden mi zakázali fotbal. Ale byl jsem chytrý, udělal jsem s matkou dohodu. Řekl jsem jí, že přinesu diplom, ale pak mě nechá hrát fotbal, kde budu chtít. Souhlasila, ale pořád mi říká, ať jdu na vysokou školu. Já si však se studiem příliš nerozumím.

A kdybyste se nestal fotbalistou, čím byste byl?
Basketbalistou. A mimo sport asi systémovým inženýrem výpočetní techniky. Mám rád elektroniku.

Mac, nebo Windows?
(smích) Mac, Mac...

Inženýr. Jako váš trenér...
(smích) Skutečně je inženýr, protože s námi předvádí skutečné inženýrství.

Jak jste vnímal přechod od Ferreiry k Pellegrinimu?
Odvolání Jesualda mě ovlivnilo, protože to byl on, kdo mě přivedl, otevřel mi dveře Primery, dal mi hodně rad a naučil mě spoustu věcí. Ale také Pellegrini na mě má velký vliv. Hodně mi pomáhá. Důkazem je třeba gól na Anoetě. Dává mi za vzor Raúla, říká mi, abych chodil na první tyč. Já tenhle zvyk neměl, naopak jsem většinu gólů dával na druhé tyči. Ale funguje to.

Jde se naučit dávat góly?
Můžete na tom pracovat. Fotbal je hodně o taktice, což útočníky ovlivňuje. Musíte si zjistit, jak hrají obránci...

Vy jste ale chtěl hrát jako záložník.
Ano, když jsem byl menší, tak mě to bavilo. Změna přišla ve Venezuele, když jsem začal hrát v první lize. Rád jsem začínal akce a často se potkával s míčem. V Las Palmas jsem občas hrál podhrota za Marcosem Márquezem.

Co dělá Rondón, když nemyslí na fotbal?
Fotbal mi zabírá 80 procent času. Je pro mě těžké na něj nemyslet. Rád hraji PlayStation, sem tam mě zaujme i nějaká kniha. Rád se podívám na film. Jsem spíše domácí typ.

PES, nebo FIFA?
Vždy PES, ale hraji i sérii FIFA. Pamatuji si, že v prvních hrách jsem dával Roberta Carlose do útoku.

Pojďme zpět do reality. Očekával jste, že budete mít tak střelecky povedenou sezónu?
I mě to překvapilo. Nedoufal jsem, že včetně Copy budu mít na kontě 14 branek. Teprve to vstřebávám. Přišel jsem s velkým odhodláním, ale hlavně jsem se chtěl propracovat do základu a přizpůsobit se Primeře, která se od Segundy hodně liší, i když tomu řada lidí nevěří.

Jaké si dávate cíle?
Žádné, čím více branek dám, tím lépe. Ale abych byl upřímný, rád bych dohnal Cristiana. (smích) Ale to se mi v devíti zápasech asi nepovede. Klidně bych všechny góly vyměnil za záchranu. Jsem si jistý, že se nám to podaří. Znám mé spoluhráče, máme na to.