Rubén drží pevně kormidlo

Rubén García (© vavel.com)

Raději stydlivě naslouchá, než by sám zapřádal nějaké duchaplné hovory. Ovšem na zeleném trávníku, kde se jeho plachá povaha najednou vypaří, má pokaždé co říct. Kdo? Rubén García. Nová hvězdička, která vyšla nad Ciutat de Valencia, kde hraje domácí duely štika loňské sezóny UD Levante. Fanoušci granotas se tetelí blahem při pomyšlení na potenciál mladíka, který při poslední narozeninové oslavě musel zadout do devatenácti svíček a jenž se mezi ligovou elitu poprvé podíval 2.září. Od té chvíle jeho jméno letí vzhůru jako nedočkavý korek uvězněný ve flašce pořádně natřepaného šampusu. Příjemným překvapením je Rubén i pro vedoucí činitele klubu a zejména lodivoda Juana Ignacia Martíneze. Vybojoval si místo na výsluní, mezi hvězdami. Pořád byl všude o krok napřed. Tkaničky na kopačkách si začal šněrovat již v pěti letech, teď mu není ještě ani dvacet a vida! Už je v Primeře.

Odmalička toužil, aby se jeho největší vášeň stala zároveň jeho povoláním. S otevřenou pusou sledovali všichni přihlížející nevídanou mrštnost, zručnost, sebedůvěru, odvahu, kličku, když ještě nastupoval v dresu rodného města Xátiva. Že už by jeho snažení mohlo vést k uskutečnění velkého snu napovídaly pravidelné nominace do regionálního výběru valencijské oblasti. Tím spíš, když mu ve čtrnácti přišla první velká šance. Valencia mu hodila laso pro své béčko mladšího dorostu. Plný nadšení se zde potkal s Mauriciem Pellegrinem, jenž podnikal své první trenérské krůčky. Nicméně, po skončení první sezóny už byste na tváři mladičkého Rubéna Garcíy hledali známky optimismu marně. Rubén si příliš nelámal hlavu s životosprávou, váha začala jít přes limit a s taktovým outěžkem svému okolí stěží předvedete to nejlepší, co se ve vás ukrývá. Argentinec mu tudíž doporučil, že by bylo nejlepší se po skončení sezóny rozloučit. 

Minulou neděli se Rubén s jihoamerickým koučem potkali znovu. „Neměl jsem příležitost s Mauriciem hovořit. Pozdravil jsem se akorát s asistentem Tamaritem. Řekl mi, že nevěděli, že hraju tady. Měli velkou radost a bylo to pro ně velké překvapení mě vidět“, vysvětlil včera. Od své ligové premiéry proti Espanyolu naskočil do všech zápasů nejvyšší soutěže. Proti Realu Sociedad dokonce nastoupil v základní sestavě. Pro trenéra Levante Juana Ignacia Martíneze se stal žolíkem, jehož může umístit na kraj hřiště, na pozici podhrotového záložníka, nebo dokonce i útočníka.

Poté, co opustil svět netopýrů, ho odchytilo Levante. Po roce v mladším dorostu, dvou ve starším a roce a půl pendlování mezi dorostem a béčkem, konečně učinil ten nejtěžší krok. Činovníci klubu při pozorování jeho dosavadní kariéry neváhali a Rubénovi v lednu prodloužili kontrakt, jenž měl vypršet letos v červnu. Nyní se může vychloubat lejstrem, které ho ke granotas váže až do roku 2016.

Levante na Rubéna Garcíu zkrátka vsadilo hodně fest. Byť prakticky figuruje v kádru Juana Ignacia Martíneze jako právoplatný člen prvního týmu, ve skutečnosti jeho jméno náleží na soupisku ligového béčka. V rezervním týmu patří bezpochyby k těm nejlépe placeným fotbalistům. A vedení je v jeho případě velmi opatrné a obezřetné, neboť smlouva je opatřena poměrně vysokou výkupní klauzulí ve výši sedmi milionů eur. Navíc je doplněna o klauzuli, v níž se píše, že od příští sezóny bude zapsán na soupisku prvního celku. Důvěra, kterou nastínilo vedení Rubénovi je oplácena i z druhé strany. Mladý hráč se raději upsal Levante, byť se kolem jeho hlavy motali zástupci Benficy, Realu Madrid, nebo paradoxně i Valencie.  Neušel ani pozornosti trenérů reprezentační devatenáctky, kteří ho pozvali na pár tréninků. 

Od útlého věku jeho srdce bije pro bělostnou barvu madridského Realu. Kolikrát se zasnil, jak by jednoho dne rád oblékl ten magický neposkvrněný dres. Jenže v okamžiku pravdy devatenáctiletý borec šoupnul city stranou a rozum jednoznačně  upřednostnil nabídku Levante. A události nabraly rychlý spád, neboť Juan Ignacio Martínez Rubénovi osobně sdělil, že krom nějakého nepředvídatelného karambolu s ním počítá pro nadcházející ročník v prvním týmu.

S profismlouvou v kapse mohl fotbalista konečně začít po finanční stránce podporovat svoji rodinu, která rozhodně nepatřila mezi ty movitější. Přímo po tom toužil, aby mohl podat pomocnou ruku. Rovněž si mohl dopřát koupi nového vozítka, neboť na řidičáku, který získal před pěti měsíci pomalu ještě ani nezaschlo razítko. Spokojeně žije se svoji rodinou v Xátivě, již čtyři roky chodí se svojí přítelkyní. Ovšem osobou, k níž cítí největší oddanost, je babička, jejíž podobiznu si dokonce vytetoval na rameno. Milovaná stařenka, přes své problémy s chůzí, navštěvuje každé Rubénovo utkání. Úspěšně složil bakalářské zkoušky a ve studiu pokračuje i nadále. Nicméně, fotbal zabírá většinu jeho času. Nepřetržitě přilepený na sociálních sítích a sportovní fanatik všeobecně nejlépe zrelaxuje poslechem hudebního stylu, jemuž se říká flamenco-pop. „Snažím se postupně vstřebat všechno, co se kolem mne děje a především zůstat nohama na zemi. Byla to pro mne obrovská změna, ale jestliže jsem tady, pak je to kvůli něčemu. Nikdo mi nic nedaroval. Vybojoval jsem si to“. Jehož život udělal v posledních týdnech pořádný obrat, ale Rubén drží kormidlo v ruce pevně a neochvějně.