Samouk z vesnice

Joselu (© elpais.com)

Minulou neděli na hřišti Cádizu vstřeli dva góly, jeden z nich opravdu ukázkový – patičkou na vzdálenější tyč. Včera při postupové výhře Realu Madrid Castilla 5:1 skóroval znovu. Žádná věda. Uvolnění od protihráče a následně křížná střela. José Luís Sanmartín Mato, kterého však všichni znají pod „nickem“ Joselu, stojedenadevadesát metrů vysoký chlap jako hora, byl hlavním strůjcem letošního úspěchu madridské rezervy. Nejlepší střelec týmu s devatenácti trefami v základní části a třemi střeleckými úspěchy v play-off. Joselu se narodil 27.března 1990 v německém Stuttgartu. Ovšem nedlouho po narození malého Josého se celá rodina vrátila do malého městečka Silleda s devíti tisíci obyvatel uprostřed Galicie. Tam začal chodit do školy a pochopitelně i hrát fotbal. Až do chvíle, než si ho všiml člen fanklubu Celty Vigo.

"Je to místní zajímavá historka. Jeden pán z fanklubu Celty mi neustále podsouval, že v Silledě je dvanáctiletý kluk a že hraje jako bůh. Ze začátku jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost, ale ten chlap byl neodbytný“, vzpomíná Javier Maté, brankář Castilly na konci osmdesátých let a později také Celty, kde nakonec skončil jako člověk odpovědný za místní canteru. José Luíse nakonec do Celty vzal. A to ho ani neviděl hrát. „Přivedli jsme ho, aby potrénoval s našima klukama. Měli jsme ale logistické potíže, neměli jsme tehdy žádnou ubytovnu, ani jiné místo, kam ho uložit“, vysvětluje Maté, jenž nakonec kluka ze Silledy přijal do týmu.

Joselu ve Vigu žil u své tety, která zde pracovala jako ošetřovatelka. Rodiče za ním ale jezdili hodně často, přeci jen mu bylo teprve dvanáct let. „Abych byl upřímný, líbil se nám hodně, ale že by nějak zářil, to ne“, poodhaluje Maté. Sice nezářil, ale místní novináři vzpomínají, že pokaždé, když se Matého zeptali na hromadu mladých útočníků z dorostu, pokaždé odpovídal stejnou větou: „Mám tu jednoho patnáctiletého v mladším dorostu, se skvělou postavou, z toho jednou něco bude“.

Byť v mládežnických kategoriích nijak neoslňoval, trenéry nepřestával překvapovat. „Byl mladší než ostatní, mnohem hubenější. Naši kluci pravidelně trénovali a ten rozdíl byl vidět. On byl samouk z vesnice. Nebyl to žádný zázrak, ale všechno dělal naprosto přirozeným způsobem, koordinovaně, vrozenou technikou. Problémy, se kterými se při hře potýkal, řešil zcela nenuceně. Stejně tak jako ostatní potřebují na to, aby se rozkoukali tři dny, on ne“, zapátral v paměti Maté, jenž měl pod drobnohledem celý jeho fotbalový růst. Byl to právě Maté, jenž rozhodl o tom, že Joselu bude minimálně jednou týdně absolvovat speciální trénink pod vedením Vlada Gudelja, srbského útočníka, jenž v dresu Celty nastřilel pěknou řádku gólů v Primera División. To bylo Joselovi čtrnáct. „V patnácti už střílel góly jak na běžícím páse, z voleje, levačkou, pravačkou“, vzpomíná bývalý brankář.

Sezóna 2008-09 byla pro José Luíse průlomová. Na jejím startu figuroval co by hráč dorostu, nicméně přes béčko se prokousal až do prvního týmu, kde ještě stihl odehrát dva druholigové duely. Tehdejšímu trenérovi Eusebiovi chvíli trvalo, než se do v tu dobu osmnáctiletého mlaďase zakoukal, ale v březnu 2009, tesně před jeho devatenáctými narozeninami, nastoupila Celta ke klasickému přáteláku uprostřed týdne proti Pontevedře, v nichž dostávají příležitost kluci, na něž se během náročných mistrovských bojů nedostane. Celta zvítězila 3:2, Joselu dal všechny góly a pár dnů nato si odbyl i soutěžní debut v A mužstvu.

V srpnu 2009 ho koupil za jeden a půl miliónu Real Madrid, ovšem Ramón Martínez, šéf cantery merengues, si ho do Valdebebas odvedl až následující léto, neboť tušil, že mladému Galícijcovi přijde roční otrkání mezi dospěláky v Celtě vhod. Ovšem definitivně se Joselu předvedl až po příchodu kouče Alberta Torila, jenž na lavičce Castilly nahradil neúspěšného Alejandra Menendéze. Kluk z vesnice v Castille pořádně vyrostl a vlastně i Castilla díky němu dosáhla na velký úspěch. Po pěti letech se vrací do Segunda División.