Sennovo nashledanou

Marcos Senna se raduje z postupu (© elpais.com)

Vchod číslo 19 na stadionu El Madrigal nese jeho jméno. Alespoň tímhle způsobem chtělo klubové vedení Villarrealu ocenit věrnost, kterou představovalo deset let odkroucených v dresu žluté ponorky. „Jsem v tomhle klubu deset roků a zažil jsem tady spousta radosti. Jenom chci říct, že jsem přišel v roce 2002 a mužstvo hrálo v Primera División, z toho důvodu odtud nechci odcházet, kdy tým bude hrát Segunda División“. A Marcos Senna svůj slib, jenž pronesl přesně před rokem, splnil. Villarreal se vrátil mezi elitu.

A u stejného vchodu, kde se zavázal vrátit Villarreal do nejvyšší soutěže, se Senna rozloučil s klubem, v něž válčil jedenáct uplynulých sezón, v nichž měl možnost bojovat v evropských pohárech, zahrát si po získání španělského pasu za La Roju na Mundialu 2006 v Německu a získat evropské zlato o dva roky později, coby jeden z nejlepších hráčů celého turnaje. „Nikdy bych nepomyslel, že tady budu triumfovat a už vůbec ne ve španělské reprezentaci. Bylo to nezapomenutelné“, uvedl Senna. Fotbalista, jenž na vrcholu své hráčské kariéry odmítal tučné lákavé kontrakty, aby nadále bojoval ve žlutém dresu. Na vlastní kůži tak prožil spanilou jízdu v Champions League 2006, kdy se ponorka zadrhla až v semifinále, plus další dvě účasti. „Tím nejlepším byly evropské poháry a to nejhorší, sestup“, hodnotí.

U vchodu, který navždy ponese jeho jméno, řekl Marcos Senna adiós klubu svého srdce, v němž odehrál 363 zápasů, úplně nejvíc v historii „submarino amarillo“. „Díky Marcosi. Jseš chlap, který drží slovo a splnil jsi ho vrácením Villarrealu do Primera División. Když budeš chtít, dveře budeš mít otevřeny“, byla první věta, kterou prezident Fernando Roig vyřkl během Sennovy rozlučky a zároveň předal dres  s nápisem „Gracias Marcos“. Není úplně jasné, jestli mu Villarreal ještě nabízel pokračování ve fotbalové kariéře, nebo měl Senna jasno již dříve o svém odchodu, tak jak se dá vydedukovat z jeho slov. „Teď chci zažít ještě jinou zkušenost, v zemi, kterou bych rád poznal“.

Klub mu nabízel místo v klubovém vedení. Jenže Senna se v necelých sedmatřiceti pořád ještě cítí plný síly a odchází do Spojených států, s největší pravděpodobností do New Yorku, do Cosmos, klubu, jenž vešel ve známost přestupy Pelého a Beckenbauera na konci sedmdesátých let. Senna odchází, aby se vrátil. „Je to nashledanou. Nežádal jsem prezidenta místo v klubu do budoucnosti“, uvedl Senna.

Počátek idylického spojení Villarreal – Senna se datuje do léta roku 2002. Viceprezident Villarrealu José Manuel Llaneza, jenž měl tehdy na starosti vyjednávání se všemi budoucími posilami odjel do Brazílie s cílem najít vhodného středního útočníka v Sâo Caetano. Místo toho objevil totálního středopolaře. Hned volal prezidentovi Roigovi, že nebudou kupovat útočníka, nýbrž dokonalou kopii Maura Silvy. „Chci poděkovat José Manuelu Llanezovi, že mě tolik chtěl“, nezapomněl Senna na svého objevitele. Roig Lllanezovi důvěřoval a za brazilského fotbalistu, jenž během prvních dvou sezón ve Španělsku prodělal dvě zranění kolenních vazů, díky nimž byl rok a půl mimo hru, zaplatil 600.000 eur. Jenže Senna se se zdravotními potížemi zdatně popral a stal se jedním ze strůjců budoucích úspěchů. „Když mě koupili, vůbec jsem Evropu neznal, jenom hodně málo o Španělsku, ovšem přišel jsem s ohromným nadšením. První, co jsem viděl, bylo to, že klub má velmi dobrou strukturu a že tady byla velká touha růst, zlepšovat se, i když v tu dobu bojovali o záchranu v Primera División. Pak přišel Pohár UEFA, Liga mistrů...dostal jsem se do španělské reprezentace, stal se Mistrem Evropy...“vzpomíná Senna.

Nyní Senna mává Villarrealu na rozloučenou. Ovšem jen dočasně. Opustil ho tam, kde ho chtěl opustit. V nejvyšší soutěži. „Mé srdce je s vámi, Villarreal je má rodina. Moje srdce je žluté. Je to nashledanou. Vrátím se“. Ve Villarrealu ho již očekávají.