Shrnutí Primera División 2010/2011 - Sporting

Znak Sportingu (© as.com)

Primera División zavřela brány za ročníkem 2010/2011, je proto čas na rekapitulaci. A to formou seriálu dvaceti článků, přičemž v každém z nich bude zhodnocen jeden z účastníků.

Klady i zápory působení každého celku v právě skončené sezóně nejvyšší soutěže a zamyšlení, proč skončil zrovna tam, kde skončil.

Postupovat budeme směrem od nejhorších po nejlepší. Jedenáctý díl patří Sportingu Gijón, jenž poctivou prací dokráčel k desátému místu.

Sporting (10. místo, 47 bodů, bilance 11-14-13, skóre 35:42)   -   Týmové statistiky

Tak jsme to zvládli, mohli si říct v Gijónu po velmi povedené sezóně, během které si Sporting poměrně v klidu došel pro záchranu v Primera División. Vše ale mohlo být jinak, kdyby se vedení klubu zachovalo, jak je v podobných případech celkem běžné.

Řeč je samozřejmě o krizi, která Asturijce potkala na přelomu roku, a mohla znamenat změnu kouče. Po 17. kole totiž Sporting klesl na samotné dno La Ligy a začalo se spekulovat o tom, kdo nesmírně populárního Manola Preciada nahradí.

Jenže Sporting vyjádřil sympatickému trenerovi důvěru a ten se mu odvděčil skvělou druhou polovinou ročníku, z níž vyniká zejména slavné vítězství na Bernabéu. Pro Preciada o to sladším, že se svým protějškem z Realu Madrid José Mourinhem měl přes média slovní přestřelku.

Prakticky jediným problémem červenobílých byla ofenziva, respektive neschopnost dávat góly. David Barral roli střelce s pěti góly ani zdaleka naplnit nedokázal, Gastón Sangoy po dobrém vstupu do sezóny postupně uvadal, Mate Bilić okračuje v sestupné tendenci a Nacho Novo rovněž nepřesvědčil. Devítigólový Diego Castro tak ze záložní řady všem útočníkům ukázal, jak na to. Právě on byl tahounem týmu, zvláště když Miguela de las Cuevase občas trápily výpadky formy. Podařil se zimní příchod André Castra a povýšení mladíka Nacha Casese z rezervy do prvního týmu.

Jestliže útok byl slabší stránkou Sportingu, pak obrana byla jeho protipólem. Vždyť defenziva gijónských inkasovala hned po Barceloně a Realu Madrid nejméně branek v soutěži, což je na papírově průměrný tým senzační počin. Dvojice levých beků José Ángel a Canella je nejnadějnější v Primeře, Lora ovládl pravý kraj a na stoperu excelovala skála jménem Alberto Botía, vedle něhož se dařilo nejprve Grégorymu, poté Ivánu Hernándezovi, jenž přitom v minulých letech předváděl hodně nevyrovnané výkony.

Fotbal byl ke Sportingu spravedlivý, za odvetnou část sezóny, během které Preciadova parta neprohrála ani jeden domácí zápas, je desáté místo ve správných rukou. Skvělou atmosféru na El Molinón si tak budeme moci užívat v Primeře i po následující rok.

Hvězda sezóny

Alberto Botía - I přes svůj mladý věk se Alberto Botía stal dirigentem obrany Sportingu. A že vykonal takřka bezchybnou práci, o tom svědčí již zmíněný fakt, že defenziva Sportingu byla nejlepší z "ligy ostatních".

Zklamání sezóny

Gastón Sangoy - Argentinec byl velkou letní posilou a v úvodu sezóny díky své pohyblivosti a neunavitelnosti dělal řadě soupeřů problémy, jenže nedával góly. I proto se propadl na lavičku, ze které už v závěru ligového ročníku téměř nevstával...

Hodnocení sezóny

7,5/10 - Sporting splnil cíl, kterým byla záchrana, i přes problémy na přelomu roku s přehledem. Konečné desáté místo je zaslouženým oceněním za práci skromného klubu.