Šperk na královské koruně

Sami Khedira (©abendblatt.de)

Fanoušci Realu Madrid milují podívanou, kterou jim nabízí Cristiano Ronaldo, nebo Mesut Özil. Přízeň tribun si již dávno naklonili na svoji stranu. Stratégové jako Sami Khedira, kteří chrání hvězdy a mlčky se obávají, aby divadelní představení neskončilo po prvním dějství, zůstávají v pozadí a jsou v lepším případě ignorováni. Jakmile se však nedaří, tak jako po listopadovém výprasku na Nou Campu 5:0, jsou hned označováni jako jedni z hlavních viníků neúspěchu.

„Říkám to naprosto vážně, že s tím nemám absolutně žádný problém,“ prohlašuje Khedira. Trochu víc důvěryhodněji to začne znít teprve až když dodá: „jestliže můžete počítat s podporou týmu a trenéra, tak mi vůbec nevadí, že si každý týden přečtu, jak hledají na můj post náhradu.“ A důvěru trenéra José Mourinha má zdá se docela pevnou. V létě mu stačila tříminutová konverzace s The Special One, kdy ho přesvědčoval, aby přestoupil a sdělil mu, že v jeho osobě vidí velmi důležitou součástku pro chod mašiny s názvem Real Madrid. „Mám na starosti řád, pro to mne přivedli a kvůli tomu hraji,“ vysvětluje Sami Khedira, pro nějž je pozice před obrannou linií „jeden z nejdůležitějších postů v moderní kopané vůbec“.

Před rokem asi málokdo tušil, jak se Khedira posune výkonostně kupředu. Tehdy byla jeho kariéra jeden bílý nepopsaný list. Měl za sebou dva krátké štěky v německém reprezentačním áčku a prožíval slušnou, ovšem ne nijak vyjímečnou sezónu v bundesligovém Stuttgartu. Teď je pro kouče Mannshaftu Joachima Löwa jednou z hlavních postav a pro Mourinha neoddiskutovatelným členem základní sestavy. Khedira roste závratnou rychlostí, neboť přesvědčil své trenéry, že mu mohou důvěřovat. „Je to šperk na královské koruně,“ ohodnotil ho stručně Mourinho. K tomu Löw pouze dodává: „Je to extrémně důvěryhodný hráč, který opakovaně do puntíku plní pokyny od svého trenéra a perfektně čte hru na svoji pozici“.

Khedira si váží a ctí Joachima Löwa, ale zbožňuje Mourinha. „Je to jednoznačně nejlepší trenér pro fotbalový klub. Věřím mu na sto procent.“ Obdivuje na něm jeho neustálou puntíčkářskou práci, tedy kromě jeho lidské stránky. „Má v kabině dvacet fotbalistů světové úrovně, ale doposud jsem neslyšel žádnou stížnost. Proč? Protože je ke každému upřímný, říká, že potřebuje všech dvacet hráčů, aby dosáhl na všechny cíle. Přestoupit do Realu bylo po sportovní i osobní stránce to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Jednoznačně“. Když se stěhoval do Madridu měl naprosto jasnou představu. Chtěl se velmi rychle naučit španělsky. Takže si na tři měsíce najal učitele, který mu dával až čtyřhodinové lekce denně. Našel si bydlení mimo hlavní město, aby nebyl vystaven svodům velkoměsta, pro člověka jeho věku tak nebezpečným. Vybral si Ciudalcampo, město asi třicet kilometrů severně od Madridu, kde se nachází perfektně hlídané městečko multimilionářů, do nějž se bez povolení nedostanete, obehnané dvoumetrovými zdmi, všude jsou nainstalovány kamery a dokonce ani na dveřích nejsou vizitky, kdo v domě bydlí. Teď už snad mladému Němci s orientálními kořeny chybí ke štěstí jen nějaký ten titul. Nejblíže k němu bude mít už ve středu, kdy se na stadiónu Mestalla ve Valencii hraje finále španělského poháru, byť se proti blancos znovu postaví Barcelona.