Sporting a jeho nedostatky

Sporting úvodní duel nezvládl (©elcomercio.es)

Sporting znovu vkročil do ligy špatnou nohou. Preciado během letní přípravy zkoušel v každém zápase odlišnou jedenáctku, v těch prvních dokonce nasazoval odlišnou jedenáctku do každého poločasu a rozdílná byla i ta, která v sobotu otevřela ligové divadlo. Na začátek soutěže vyrobili rojiblancos hodně chyb a image týmu byla na hony vzdálena té, pod kterou na začátku kalendářního roku Sporting zavelel ke zteči a úprku z pozic, kterých se každý ligový klub obává. Jedinou absencí oproti tehdejším sestavám, byl Nacho Cases a nutno podotknout, že neúčast tohoto středopolaře byla při zápase s Realem Sociedad hodně znát.

Problémy, které se daly vypozorovat při sobotní premiéře, možná způsobily vrásky na čele odpovědným hlavám ve vedení gijónského klubu, neboť se očekávalo, že letní posily zvednou úroveň mužstva. Jenže ani jeden z těchto borců se nevešel do počáteční jedenáctky. Damián Suárez celý zápas proseděl na střídačce a Ricardo se dokonce ani nevešel do nominace a utkání sledoval z tribuny stadionu El Molinón. Pouze Trejo naskočil alespoň na chabou půlhodinku.

Nedostatky klubu z Asturie jsou již dávno diagnostikovány v podobě slabé produtkivity a potíží při uspořádání hry ve středu pole. V sobotu se k nim přidaly ještě další. A sice chyby v obraně, zejména při obou obdržených brankách, pomalá reakce u první a nedostatečný důraz u té druhé. Oba krajní obránci mnohé přítomné v hledišti i u televizních obrazovek překvapili výkonem hluboko pod jejich reálné možnosti. U Lory není zvykem, že by nabízel výkonnostní křivku tak nevyrovnanou, jako tomu bylo v souboji s Basky a na pravé straně Canella působil pomalým dojmem a přejít přes něj nebylo žádným velkým problémem, což hodně usnadnilo práci Xabi Prietovi, jednomu z nejlepších hráčů Realu Sociedad sobotního podvečera. Rozdíl oproti minulé sezóně, který zřejmě Canella na své kůži brzy poznal, tkví i v tom, že obranná činnost Miguela De las Cuevase není až tolik agresivní, jako býval zvyklý u předešlého parťáka Diega Castra, což se dalo vypozorovat u první branky a výletu beka txuri-urdin Carlose Martíneze.

Dvojice Eguren – Sergio ve středu pole zopakovala negativní dojem, který zanechala při Trofeo Villa de Gijón proti italskému Janovu. Ani přítomnost Portugalce André Castra na pozici spojky, což není jeho ideální post, nepřinesla očekávaný efekt. Když je na trávníku Rivera, dokáže pokrýt mnohem větší prostor a mnohem víc se pro mužstvo vyždíme. Jinak Preciado ale především postrádá dynamiku, kterou mu může nabídnout absentující Nacho Cases. 

Útok zůstává primárním problémem tohoto souboru z Marea. Nicméně trenéři ani nijak zoufale nenaléhali na angažmá gólového forvarda, byť Trejo, jenž v Rayu obvykle hrál podhrota a nastřílel z této pozice i nějakou tu branku, byl koupený a představený jako útočník. Preciado ho nakonec postavil na kraj zálohy. Stejná věc potkala i Nacho Nova a De las Cuevase. Tihle tři, plus ještě Carmelo, jenž zůstal na tribuně, podávají nejlepší výkony na podhrotu na nějž byl ovšem zařazen Andre Castro, jehož fotbalové charakteristiky jsou odlišné. Na druhou stranu hráči, kteří mají pohyb na křídlech přímo v popisu práce (Luis Morán, Ayoze) nepatří v prioritách Manuela Preciada na nejvyšší příčky. 

Statistiky útočníků zůstávají nadále zoufalé. Barral se věnuje vyčerpávající práci, ovšem mimo území, odkud by měl střílet góly. V sobotu vystřelil na svatyni Realu Sociedad ve dvou případech, stejně jako Sangoy, jenž ale hrál jen posledních dvacet minut. Stihne ještě Sporting na poslední chvíli někoho do přední linie přivábit (Žigič?), snaží-li se o to vůbec, nebo střelba branek zůstane na bedrech záložníků? Uvidíme.