Stres pro Real Sociedad

Carlos Vela (© marca.com)

Real Sociedad splnil hlavní cíl, které si vedení klubu vytklo před startem sezóny 2011-12, kterým nebylo nic jiného, než záchrana v nejvyšší soutěži. Času na zahálení a lelkování ale moc není a je třeba začít s posilováním kádru pro příští ligový ročník co nejdříve, aby konkurence nenachytala txuri-urdin v nedbalkách. Ovšem pustit se do posilování kádru představuje pro bafuňáře ze San Sebastiánu asi takový stres, jako když se naprosto dutý student vydá před maturitní komisi. Není divu. Procento úspěšnosti nově angažovaných hráčů za posledních deset let totiž není nijak vysoké a po návratu Realu zpět do Primera División se situace ještě zhoršila. Z různých důvodů je docela dobře možné, že sezóna 2012-13 odstartuje bez jediného fotbalisty, kterého klub angažoval v posledních dvou letech.

Jediným borcem s nímž by eventuelně Real Sociedad počítal je Carlos Vela, ovšem po své letošní exhibici je hodně málo pravděpodobné, že by i nadále na Anoetě setrval. Nesporný úspěch, jež představuje jeho angažování ale v sobě zahrnuje jeden velký omyl a sice, že Vela přišel na hostování bez jakékoliv opce. Arsenal se proti této možnosti razantně ohradil, nicméně nebylo přeci jen možné získat natrvalo hráčova práva? I když, po bitvě je každý generál.

Z hráčů, které Real Sociedad přivedl po postupu do nejvyšší soutěže z před dvou let jsou tři již pryč – Sutil, Tamudo a Mariga, a další čtyři (kromě Vely) mají otevřeny dveře dokořán – Joseba Llorente, Diego Ifrán, Jeffrey Sarpong a Vadim Demidov. Každy má svůj osobitý příběh, ale jednu věc mají všechna tato jména společnou: nezapadli do týmu.

Sutil a zejména Mariga se Sarpongem se dají považovat za jednoznačné propadáky. Na Josebu Llorenteho se hodně sázelo. Jeho přestup stál 2,5 miliónů eur, podepsal čtyřletý kontrakt s poměrně vysokým platem. Angažovat tímto stylem jedenatřicetiletého útočníka s sebou nese určitá rizika, která se bohužel v plné nahotě projevila, když se forvard před šestnácti měsíci zranil. Diego Ifrán prozměnu ukázal, že může být pro Real platným útočníkem, svým odlišným herním pojetím, výbušností, bojovností, dobrou střelou. Ovšem trenér Montanier ho v oblibě nemá a pod jeho případný odchod se milerád podepíše. No a stoper Vadim Demidov? Tady bude jakákoliv nabídka přivítána s bujarým veselím.

Jeden údaj dokazuje, jak bídná je přestupová politika v posledních několika letech. Od roku 2006 se pouze dva hráči kteří přišli „zvenku“ dokázali usadit v prvním týmu: Claudio Bravo a De la Bella. Hráče, kteří podávali optimální výkony, jako třeba Savio Bortolini během sestupové sezóny, Martí v první druholigové, nebo nyní Vela se prozměnu nepodařilo v klubu udržet. (U posledního se předpokládá že je pro Real ztracen, byť vedení boj ještě nevzdává.)

U jiných, řeč je o Abreuovi, Buenovi, Nsuem, nebo Tamudovi, kteří si to svoje splnili, zase klub nebyl přesvědčen o tom, že jejich příspěvek pro tým byl dostatečný. Seznam „posil“ který zdobí jména jako Herrera, Necati, Dramé, Songo'o, Sarpong, nebo Mariga tak začíná být nekonečný. Další číslo: osm odchovanců klubové cantery v nejoptimálnější základní sestavě txuri-urdin této sezóny. Na jednu stranu chvályhodné, na druhou velká mizérie.

Akademie v Zubietě patří mezi nejvypiplanější v celém Španělsku a první mužstvo ubytuje nejvíc talentů z mládežnických kategorií ze všech mužstev Primera División. Ovšem fakt, že jen Bravo a De la Bella se uhnízdili v kádru A mužstva je rovněž alarmující. Mít úspěch při výběru nových posil bude velmi důležité pro nadcházející sezónu. Základ domácí líhně tady je a je hodně slibný. Teď je jen vhodně doplnit prvky zvenčí aby se dalo myslet na něco víc, než jen na záchranu.