Svěží vítr

Maskotem Levante je žába (©google.com)

Východní vítr vane celkem příjemně v Ciudad de Valencia. Právě díky vánku, který vál z pláže na dřívější stadión dostalo Levante svoje jméno. Fouká správným směrem proti soupeřově brance, kam Levante skóruje a díky tomu sbírá důležité body. Nyní tomuto skromnému klubu duje pořádně silně do zad a azulgranas, byť ne tak slavní jako jiný tým, který je podle klubových barev rovněž přezdíván stejným jménem, již osm kol nepoznali hořkost porážky.

Navíc s bilancí osmi výher, tří remíz a dvou porážek je po Barceloně a Realu nejlepším týmem segunda vuelta, tedy druhé poloviny ligové soutěže. Dvacet sedm bodů ze 42 které má na svém účtě. Záchrana ještě není definitivní po matematické stránce, ale teoreticky už stěží někdo tento klub potopí pod čáru, která odděluje úspěšné a neúspěšné. Ba co víc, na sedmou příčku, která zaručuje start v evropských pohárech ztrácí granotas pouhé čtyři body. Neuvěřitelný obrat. Ještě před pár týdny byla záchrana téměř utopií a teď klub po očku pošilhává po pohárech!

Šest milionů eur. To je nejskromnější rozpočet v celé Primera División. S tím se mnoho zázraků dělat nedá. A tak se vedení klubu dalo do sestavování kádru z vysloužilých válečných veteránů, nebo nezkušených mladších fotbalistů, kteří by ve svých klubech vysedávali na lavičce náhradníků. Prostě z toho, co jinde přebývalo. Na střídačce novic mezi fotbalovou elitou Luis García Plaza, který nebyl nijak excelentní fotbalista a jeho maximem byl postup s Benidormem do Segunda B. Ani jeho trenérská kariéra není bůhvíjak košatá a ani se během ní zatím nemusel moc stěhovat, neboť všechny týmy, které dosud vedl byly z Autonomní oblasti Valencia. Villajoyosa, Altea, Villarreal B, Elche, Benidorm. Během tří let v Levante jeden postup a více než chvályhodná sezóna v nejvyšší kategorii, která neubrala na elánu mužstvu, které rádo mazlí balón a ukazuje uvolněnost a odvahu během svých zápasů.

Munúa, který má za sebou nemastné neslané angažmá v Deportivu a Málaze je opravdovou oporou mezi tyčemi a přebral úkoly po Manolu Reinovi, jenž chytal převážně celou první polovinu soutěže. Práci se mu snaží ulehčit veteráni Ballesteros, Nano, Javi Venta, Juanfran, nebo Del Horno. Zvláště Ballesteros, jemuž v jeho pětatřiceti let věřil málokdo, je skutečným pilířem zadních řad. Ve středu pole nalezneme už přeci jen mladší hráče, jejichž působení v nejvyšší soutěži bylo vážně ohroženo. Pallardó, odchovanec Valencie ani Xavi Torres produkt z La Masíi nenašli stěrbinku mezi ligovými esy svých klubů (tomu druhému pšenka nekvetla ani v Málaze). Naopak Iborra, příjemné překvapení, se dokázal prokousat z místní líhně a Sergio, bývalý hráč Deportiva si užívá poslední roky své kariéry.

Před nimi to samé. Juanlu, jenž zazářil před sedmi lety v Primera División s Numancií a jehož jméno postupně zapadlo, je neodmyslitelným obyvatelem levého kraje zálohy a patří k nejdůležitějším hráčům celého souboru. Na druhém břehu starý známý Valdo, jehož nevyrovnanost výkonů sráží po celou dobu jeho kariéry. Mezi nimi Rubén Suárez, jeden z hlavních strůjců postupu a dorostenecký mistr světa z Nigérie v roce 1999 společně s Xavim a Marchenou, jenž ve svém opožděném debutu mezi elitou rozhodně nezklamal. Xisca Muňoze si mnozí budou pamatovat z jeho působení ve Valencii a především Betisu, Jefferson Montero je tu od ledna na hostování z Villarrealu a jeho přítomnost je znát čím dál tím více. Xisco Nadal, kdysi nejmladší hráč, který kdy vstřelil branku v Primera División (později pokořen Ikerem Muniainem), je pak dalším důležitým strůjcem loňského postupu mezi elitu.

Kdokoliv se zmíní o útoku Levante, musí se mu vybavit největší hvězda tohoto bezejmeného týmu. Caicedo. Jeho góly představovaly pro vzestup azulgranas pořádný impuls a směle ho tak můžeme zařadit mezi nejpovedenější posily letního období. Bohužel ho začala trápit zranění a ve svém střeleckém drilu si musel trošku oddechnout. Jenže jeho absence by si někdo nezasvěcený snad ani nevšiml. Stuani, druhý nejlepší střelec loňského ročníku Segunda División s Albacete (22 gólů) a Rafa Jordá ho zastoupili více než zdatně.

Důležitou součástí úspěchu jsou i fanoušci, kteří podporováni vedením klubu různými iniciativami, náležitě vyjadřují soudržnost s týmem. Příkladem budiž domácí souboj s Villarrealem, jenž představoval jakýsi zlom v průběhu této sezóny, remíza s Realem 0:0 na začátku ročníku, nebo zápas na Nou Campu, který Barca vyhrála jen těsně. Na východním pobřeží se rozhodli, že už nebudou hrát ubohý kompars v nejvyšší soutěži, který je automaticky svěřován nováčkům mezi elitou a troufli si na zásadnější roli, kterou jak je vidno dobře zvládají. Tak ať jim to vydrží.