Symbolická devítka

Hélder Postiga (©google.com)

Nejednomu šutérovi by se mohla pod tíhou zodpovědnosti nosit na zádech symbolické číslo devět, tradičně určeném pro kanonýra par excellence, podlamovat nohy. Ne tak nové akvizici Realu Zaragoza, jenž tuto „výzvu” přijal s naprostým klidem a doufá, že magickému numeru znovu vrátí dávný lesk, neboť jeho poslední nositelé v týmu z Aragonie nedělali tomuto dresu příliš dobrou reklamu. Ikechekwu Uche a Oliveira, poslední hráči, kteří ho nosili, opouštěli Zaragozu spíše se sklopenou hlavu, než aby jim fanoušci provolávali slávu. Takže to byl David Villa, jenž naposledy magickému číslu dělal v Realu opravdovou čest a v sezóně 2004-05 se stal dokonce nejlepším střelcem celé ligy.

Skvělé výkony v dresu s devítkou v Zaragoze nepředváděl jen El Guaje ale také Savo Miloševič, jenž ho nosil po dvě sezóny (1998-00) a zaznamenal 17, respektive 21 gólů. David Villa ho nosil v prvním týmu jen jedinou sezonu, již výše zmíněnou 2004-05, kdy pokořil soupeřovy gólmany patnáctkrát. Tu první sezónu po přestupu ze Sportingu Gijón běhal po zeleném trávníku s číslem dvacet. Právě mezi tyto dva hodné majitele symbolického čísla se vklínil Yordi, jenž na La Romaredě prožil výkonovou sinusovku, ale alespoň vystřílel trofej Pichichi pro nejlepšího střelce v Segunda División v ročníku 2002-03. Sezonu předtím ale odešel na hostování do anglického Blackburnu Rovers. 

Sergio García převzal štafetový kolík po Davidu Villovi a statečně ho nosil po celé tři sezóny. Jenže katalanský rodák nikdy nebyl ani nebude nějaký rabián v soupeřových šestnáctkách, tuhle roli měl během jeho pobytu v Zaragoze na starosti Diego Milito, jenž našel zalíbení v čísle 22 a Oliveira, jenž nastupoval se sedmnáctkou. Sergio dal v sezóně 2005-06 čtyři góly, v následující se dostal dokonce na šest a v roce, kdy se stal ve Vídni mistrem Evropy dospěl znovu na číslo čtyři a byl u sestupu Zaragozy do druhé ligy. Tam po Sergiu Garcíovi převzal devítku Brazilec Oliveira a do ledna nastřílel devět gólů. Ve druhé nejvyšší soutěži ale tenhle borec hrál jen se skřípěním zubů a jakmile se v lednu objevila možnost emigrovat do Betisu, neváhal ani minutu. Ostrostřelcem během postupové sezóny byl jiný Brazilec, Ewerthon, jenž dvacet osm branek nasázel s osmičkou na bedrech. 

Oliveira v Zaragoze nijak nezazářil a jeho „nástupce” Nigerijec Uche ještě méně. Zaragoza za něj vysolila 6,4 milionů eur, jenže první sezónu vynechal kvůli zraněnému kolenu a druhou zastínilo obnovené zranění onoho kolenního kloubu. Do hry se vrátil až v březnu letošního roku a během jedenácti zápasů v základní sestavě vstřelil jedinou branku. Agapito Iglesias a jeho kamarád Jorge Mendes si přáli, aby Ucheho náhradníkem, jenž přes Villarreal nakonec přistál v Granadě, byl Hugo Almeida. To nakonec nevyšlo ani za pomoci investičního fondu, jenž pomohl alespoň v přestupu Héldera Postigy, nové sázce na mýtické číslo devět.