Takhle se o záchranu nehraje

Loni bojovalo Getafe proti Realu mnohem urputněji(©as.com)

Říká se, že většina nevyléčitelně nemocných, těch, kteří vědí, že jim zbývá už jen pár dní na tomto světě, to takzvaně zabalí a odevzdá se do rukou osudu. Nemají už sílu najít v sobě toho bojovného ducha na souboj s nepřekonatelným protivníkem a sklíčeně čekají až se jejich pomyslné hodiny zastaví.

V úterý večer při zápase na San Bernabéu předevedlo Getafe tvář hodně podobnou výše popsanému stavu. Obrázek odevzdaného týmu, smířeného s porážkou. Týmu, který jakoby dopředu věděl, že jakákoliv snaha je marná a nebude za ni po zásluze odměněn. Zkráceně řečeno, to, že azulones hráli v úterý večer o záchranu v nejvyšší soutěži, podle jejich přístupu na trávníku rozhodně poznat nebylo. Samozřejmě jméno soupeře nevěstilo nic pozitivního, zvláště, když v ten moment měli ještě merengues teoretickou šanci dohnat Barcelonu, ale jestliže by se mělo něco po týmu, který se snaží vyhnout druholigové propasti, vyžadovat, pak je to bojovnost, zápal, smysl pro čest, obětování. Jenže z toho nebylo v úterý vidět vůbec nic.

To pak fanoušek Getafe kouká s otevřenou pusou, jak se bojuje o záchranu, když si v televizi pustí zápas Deportiva s Athleticem, nebo minulý víkend duel mezi Zaragozou a Osasunou. Postavit se čelem nepříjemně se vyvíjejícímu utkání, vzepřít se komplikacím, nechat na hřišti život. Proto je přístup svěřenců trenéra Míchela hodně nepochopitelný. Fanoušek dokáže pochopit, snad i omluvit a odpustit vysokou porážku, jakou Getafe slízlo v madridské svatyni proti soupeři světové extratřídy. Ovšem přístup hráčů k utkání je naprosto neomluvitelný.

Getafe má před sebou souboje doma s Osasunou a v posledním kole v San Sebastiánu. Pořád má situaci ve svých rukou. Ale proti rojillos musí nastoupit s drasticky odlišným přístupem, jinak bude muset udajný nový mecenáš pumpovat peníze do druholigového klubu. A nebo někam jinam. Kdoví?