Ten, který dokázal bavit Anfield Road

Luis García (© lainformación.mx)

Vzal si do ruky míč a bez rozpaků ho položil na bílý puntík. Ani náznak nějaké nervozity. Kde by se vzala? Luis García Sanz totiž letos oslavil kristova léta, má za sebou triumf v Lize mistrů...A pak ještě to provedení. Pěkně po Panenkovsku přelstil protivníka vzdáleného jedenáct metrů. Tak vypadal debut fotbalisty, jehož jméno už postupně vypadlo z hlav fotbalových fanoušků, v pro nás pořád exotické mexické lize.

Tenhle rodák ze Sant Adrià, jedné barcelonské čtvrti, dorazil do země, která je v posledních měsících plná nepokojů a násilí. „Člověk to musí zažít, špatné věci se říkají pořád. V mnoha oblastech tu jsou nepokoje, ale ne v celém Mexiku. Město, kde bydlím, je klidné a hodně si to tu užívám“. Na koloniální styl a tradice Puebly, města s více než 1,5 milionem obyvatel, které je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO, si zvykl poměrně rychle. Na fotbalovém trávníku už to ale tak jednoduché nebylo. Zkazky o vlivu vysoké nadmořské výšky (2.160 metrů n.m.) a vyčerpávajícím teplu, které občas přiblížil i Pep Guardiola, jenž v této zemi rovněž působil, bohužel nelhaly. Luis García musel dokonce vynechat první zápasy svého klubu Puebla FC, aby se dostal do potřebné fyzické kondice a zvykl si na zdejší podnebí. „Je to hodně komplikované. Každé kolo se hraje v odlišném klimatu a jiné nadmořské výšce“, poznamenává.

Získat si místní fanoušky není pro cizince vůbec jednoduché. Vyhrát ligu je cesta nejjistější, někteří toho dosáhnou díky svému charisma, ovšem jak se zpívá, ten kdo góly dává...Garcíův předchůdce v Pueble, Carlos Muñoz, definitvně získal náklonnost místních hinchas přesnou muškou a se 33 góly je v historické tabulce klubových střelců na slušném devátém místě. Luisovi Garcíovi, prozatím nejlepšímu střelci týmu se čtyřmi góly, stačilo předvést svůj talent, aby se v roce stého výročí klubu stal jednou z ikon velkolepých oslav. Čistý nákop, přesná přihrávka, práce pro mužstvo – to se v Mexiku líbí. „Cítím se tu velmi dobře, nepřišel jsem si užívat důchodu“.

Přestup do Mexika se upekl hezky potichoučku, bez zájmu médií. Poslední rozhodnutí udělal na své dovolené na Ibize. Pro mužstvo z Puebly se tak stal klíčovým článkem, který mu chyběl, aby se konečně mohlo zařadit mezi celky, které budou bojovat o přední pozice a přestalo se o něm hovořit jako o klubu, který se jen věčně snaží vyhnout sestupu. Fotbalista, který se formoval ve vyhlášené barcelonské akademii a prošel Valladolidem, Atléticem Madrid, znovu Barcelonou, zažil asi nejšťastnější a nejúspěšnější okamžiky své kariéry na Britských ostrovech, kde v dresu Liverpoolu v památném finále Ligy mistrů 2005 v Istanbulu pozvedl nad hlavu tolik ceněný ušatý pohár. Pak už to ale s jeho profesní dráhou šlo z kopce. Návrat do Španělska (opětovně Atlético a pak Racing Santander) a pozdější přesun na východ do Řecka (Panathinaikos), zranění kolene. Už se zdálo, že pomalu svoji kariéru zabalí, když přišla nabídka z Mexika. „Hodně dlouho jsem si to neužíval, jako teď“, prozrazuje hráč, který svoji levačkou dokázal roztleskat, bavit a potěšit samotný Anfield Road.