Tenhle plot už Koikili nepřeleze

Koikili Lertxundi (©goal.com)

Ion Vélez, který odchází do Girony, je prvním hráčem, jenž opustil skupinu hráčů, kteří nepasují do plánů nového kouče Athleticu Bilbaa Marcela Bielsy. Po třech hostováních ve druhé lize si tenhle útočník našel působiště poměrně rychle. Právě Segunda División by se měla stát příští stanicí pro drtivou většinu z těch, kteří pospolu trénovali od 15.července, kdy širší kádr pro nadcházející sezónu 2011-12 odcestoval na soustředění do Olivy. Spekulace již směřují Mikela Balenziagu do Las Palmas (až se vyřeší drobné ekonomické nesrovnalosti) a rovněž Iñigo Díaz de Ceio by mohl bilbajskou bárku brzy opustit. Rodákovi z Donostie hraje do karet post útočníka, o které je všeobecně velký zájem a rovněž skutečnost, že to bylo právě ve druhé nejvyšší soutěži, kde podával nejlepší výkony, ještě v dresu Realu Sociedad.

Další hráč, který by neměl mít potíže najít místo v Segunda División je Iñigo Pérez. Urko Vera a Galder Cerrajería už to tak lehké mít nemusí, neboť se vlastně jedná o fotbalisty, kteří přicházejí ze Segundy B a není jasné, jak se dokáží přizpůsobit soutěži, která je o stupínek výš. Urko Vera sice odehrál několik minut za první tým a dokonce dal gól, ovšem jeho životnost „nahoře” měla spíše jepičí trvání. O Cerrajeríu měla zájem Osasuna, jenže všechno se zkomplikovalo v okamžiku, kdy tento nadějný hráč prodloužil smlouvu, která mu možná paradoxně víc ublíží při hledání nové štace, než pomůže. Dalším odpadlíkem je starý známý obránce Iban Zubiaurre, jehož příběh by vydal na celou ságu. Pro Athletic je tento hráč hodně těžkým balvanem, jenže smlouvu má až do roku 2014 a tak mu vedení každoročně shání hostování, která nejsou příliš prospěšná, většinou nepřinesou užitek ani hráči ani klubu, který se obětoval a do kádru si Ibana vybral. Navíc v této letní přípravě se kvůli alergii na hřiště ještě nepodíval, tudíž pro něj bude mnohem složitější najít nové hostování.

Ten, který uzavírá tuhle skupinu odpadlíků, je Koikili Lertxundi, jenž ovšem představuje případ naprosto odlišný od ostatních hned z několika důvodů. Za prvé je to jeho věk. Třicet let není samo o sobě žádnou překážkou, neboť se díky tomu může pochlubit slušnou historií v nejvyšší soutěže, což ostatní nemůžou. V Athleticu má za sebou čtyři sezóny, poté, co byl v roce 2007 angažovaný původně pro záložní tým. V každém ročníku odehrál slušnou porci zápasů, jenže ve skutečnosti nikdy nemohl počítat se stoprocentní důvěrou trenéra Joaquína Caparróse. V žádném případě. Že nastřádal na levém beku delší sérii zápasů bez přerušení ještě neznamená, že byl na téhle pozici jasnou jedničkou. Stačí jen letmé ohlédnutí. Byť jeho výkony byly docela slušné, každé léto vedení hledalo nějakého nového levého obránce, což naprosto jasně vypovídá o tom, jakou asi v něj Joaquín Caparrós, kterého nikdy nedokázal stoprocentně přesvědčit o svých kvalitách, měl důvěru,.

Dá se říci, že jeho premiérová sezóna na San Mamés byla asi i tou nejlepší. Přišel jako naprostý outsider a musel bojovat o flek s Asierem del Hornem, španělským reprezentantem. Obětí tehdejší situace byl Javi Casas, jenž na poslední chvíli, se zavírajícím se letním přestupovým oknem, Athletic opustil. Koikili se nakonec prosadil do základu, což vedlo k prozkoumání jeho kontraktu a pozdějšímu prodloužení. Del Horno zklamal a vrátil se do Valencie. Jenže klub neváhal a vrhl svoje síly do přestupu Balenziagy, který tehdy válčil v béčku Realu Sociedad. Mikel tehdy sice vyhrál boj o místo v základní jedenáctce, ovšem nakonec to byl zase Koikili, který skončil na pozici jedničky. Jenže ani to nestačilo, aby mu trenér Athleticu Caparrós bez výhrady začal věřit a v létě roku 2009 přistoupili ke kroku přitáhnout dalšího obránce z konkurenčního klubu z Gipúzkoy Xabi Castilla, přičemž Mikel Balenziaga se pakoval na hostování do Sorie. 

Koikili znovu překonal klacky, které mu kouč a vedení naházely pod nohy a po skončení ročníku měl Caparrós potíže ještě větší, neboť měl v tu chvíli k dispozici levé obránce hned tři. A aby byl problém ještě více zašmodrchanější, stratég z Utrery zahájil sezónu 2010-11 se čtvrtým obráncem, Jonem Aurtenetxem, kterého vytáhl z dorostu. Tímhle rozhodnutím dal Caparrós najevo, že stále nenašel to pravé (nebo spíš levé) ořechové ani přes mnohé uskutečněné transakce. Zranění ramene znemožnilo Aurtenetxemu usadit se napevno v kádru a do hry tak znovu naskakovali Koikili a Castillo, v uvedeném pořadí, zatímco Balenziaga v lepším případě leštil lavičku náhradníků. 

A že se klub opravdu snažil, dokládají každoroční snahy o získání zvučnějších obránců. Hodně se klub z Baskicka zajímal o podrobnosti smluv u Garrida (Manchester City), nebo Monreala (tehdy Osasuna), poté, co nevyšly námluvy s Morgadem z Alavésu, jenž si vybral pravě konkurenci txuri-urdin. Zkrátka všechny tyhle operace, ať už úspěšné, nebo neúspěšné, potvrzují, že Koikili byl nejpoužívanějším hráčem jednoduše proto, že Caparrósovi přišel nejdůvěryhodnější z těch, co se mu nabízeli, zejména po stránce defenzivní. 

Bielsovo měřítko se, zdá se, od toho Caparrósova příliš neliší. S tím rozdílem, že argentinský kouč byl mnohem rychlejší a rozhodl se preferovat jiné beky, bez nějakých vytáček, mazání medu kolem pusy. A tohle rozhodování se dá aplikovat i na ostatní případy. V případě Koikiliho se mohl díky jeho statistikám rozhodnout zařadit ho do kádru, jenže Bielsa není zastáncem nějakých širokých výběrů a raději dal přednost Castillovi a Aurtenetxemu. Navíc v záloze zůstává ještě Enric Saborit, který se loni ošlehal v béčku a jehož chtěl vidět zblízka v akci.

Koikili již prohlásil, že se nevzdá, že neztrácí naději znovu vstát i přes úder, který obdržel. To je přesně on. Nikdy nehodit ručník do ringu. Tenhle přístup mu vynesl prodloužení kontraktu o další rok. Jenže se dá ztěží předpokládat, že by aktuální trenér vzal zpět svoje rozhodnutí. Hned po svém příchodu do Lezamy dal Bielsa jasně najevo své úmysly učiněním tohoto prvního odlehčení kádru, který dává tušit, že odpis Koikiliho je nenávratný. Útěchou pro „postižené” snad může být to, že od prvního dne vědí na čem jsou a mají tak větší prostor reagovat na vzniklou situaci a mohou se tak vyhnout případům Casase, nebo Javi Gonzálese, kteří zůstali bez místa, když už byla soutěž v plném proudu, nebo téměř. Koikili, společně s dalšími nadbytečnými, trénuje v Lezamě a nachází se na pomyslném fotbalovém trhu k dispozici všem zájemcům o jeho služby. V Athleticu má sice smlouvu do konce sezóny 2011-12, ovšem v Bilbau zřejmě tráví své poslední dny. Teď už musí doufat, že zájemci, kteří podle jeho slov o něj měli zájem před prodloužením smlouvy, znovu zaťukají u jeho dveří.

Tohle je prostě neúprosný fotbalový zákon, který se dotkl osmi hráčů Athleticu. Většina z nich by byla na předních příčkách ankety hráčů, kteří zůstanou v novém projektu bez místa. Bielsa neudělal nic jiného, než učinil krok, který měli odpovědní kluboví činovníci učinit již mnohem dříve.