Už bylo načase

Karim Benzema (©sportsnathletes.com)

Karim Benzema konečně vstal z mrtvých. Uplynulý měsíc byl prostě jeho. V sedmi zápasech nasázel devět branek. Produktivita jedním slovem skvostná. Po úvodním zápase osmifinále Ligy mistrů v Lyonu, v němž naskočil do rozehraného duelu, již pokaždé nastoupil v základní jedenáctce, s vyjímkou utkání proti Deportivu na Riazoru. A jeho gólové konto konečně začíná odůvodňovat oněch 35 milionů eur, které za něj Real Madrid v létě roku 2009 utratil.

Na jeho probuzení má vliv hned několik faktorů. Ten nejhlavnější z nich je zřejmě útočníka Emanuel Adebayor. Příchod tohoto Afričana na hostování z Manchesteru City totiž vyprovokoval lepší Benzemovu verzi. Ať už přímo, nebo nepřímo. Všechno ale začalo nešťastným zraněním dosavdního lídra útoku merengues Gonzala Higuaína. Nebýt toho, Karim by zcela jistě nadále leštil lavičku náhradníků ve společnosti dalších odstrčených. Velký vliv na Benzemovo znovuzrození měla ovšem také jedinečná schopnost  portugalského kouče José Mourinha namotivovat lehce vyčpělé hráče, jako to například dokázal v případě Holanďana Wesleyho Sneijdera, jehož měl pod palcem v milánském Interu. Benzema se nyní už nezdá tak apatický, je více soustředěný, má v sobě víc žravosti.

V okamžiku, kdy byl již Higuaín doma na neschopence, předvedl Benzema několik střeleckých galapředstavení, ovšem většinou šlo o souboje s protivníkem, jehož jméno nepatří k těm nejobávanějším.  Na skutečně hodnotné branky tak pořád čekal. První z nich přišla v úvodním semifinále Copa del Rey proti Seville, kdy předvedl své nesporné kvality. Benzema tak zajistil pro své barvy veledůležitou výhru 1:0. Jenže svoji kvalitu předváděl jen v určitých okamžicích.
U Benzemy se snad nikdy nediskutovalo o jeho přestupu jako takovém, jako spíš o jeho přístupu. Ony záblesky kvality byly zkrátka nedostačující. Adebayor mu vyfoukl post v základu sotva vylezl v Madridu z letadla. Po lednových hodech, kdy byl na hřišti nepřetržitě, přišel najednou půst a ani jedna odehraná minuta v zápasech proti Realu Sociedad a Espanyolu. A pak přišel ten magický moment, kdy se všechno obrátilo. Jeho druhý gól v důležitém utkání. Nepadl nikde jinde, než v jeho rodném Lyonu. Benzema se najednou zdál úplně jiný. Namotivovaný, plný chuti. Sotva naskočil na trávník jeho zamilovaného stadionu Gerland, vybojoval u levé postranní čáry míč, diagonálně si to namířil směrem k brance, zakombinoval s Özilem a Cristianem Ronaldem a chladnokrevně zakončil. Cítil se jako doma. Jednak proto, že skóroval v Lyonu a druhdak proto, že znovu vymaloval svoji nejoblíbenější akci. Zažil klasické „deja vu“, které ho podnítilo. Od té chvíle, někdy s Adebayorem na hřišti, jindy bez něj, opakuje zas a znovu stejný tik. Výjezdem od levé lajny započal akci ze které padlo šest z devíti posledních gólů.
 
Zranění Higuaína dalo Benzemovi čas. Hodně času. A příchod Adebayora ho namotivoval. Gól z Lyonu jako by mu vrátil pamět a francouzský šutér se rozpomněl na své typické pohyby, díky kterým kraloval právě v Lyonu. V Realu se jako jediný a osamocený útočný hrot necítil nijak zvlášť dobře. Snad kvůli ztrátě motivace, pohodlnosti, nebo protože mu to nedoporučovali, Benzema si již nesbíhal k postranní čáře, aby se tu zbavil svého strážce a mířil k soupeřově svatyni. Při cirkulaci míče byl úplně odříznutý a následně si nedokázal vybrat správně místo ke střele. Nehrál přirozeně a jeho pohyb neodpovídal tomu, jak se v metodické příručce popisuje vzorový střední útočník. Klasická devítka. Jenže teď Karim oprášil staré zvyky a vypadá to, že by jeho plamen mohl hořet hodně dlouho. Benzema je teď na vrcholu, byť ještě před pár týdny to vypadalo s tímhle snajperem hodně beznadějně. Kolega a konkurent v jedné osobě Gonzalo Higuaín se pomalu vrací na hřiště a bude zajímavé sledovat, jak se celá situace v útoku Realu Madrid vyřeší. Francouz je teď ve výhodě, neboť mu to střílí a jeho psychika se nachází mnohem výš, než u něj dlouhou dobu bývalo zvykem. Už bylo načase.

Karim je teď opravdu v pohodě: