Věčně usměvavý Lamah

Roland Lamah (©orange.es)

„Že se pořád směju? Já už jsem takový”. Za touto žoviální životní filozofií se ukrývá mladý Afričan, jenž vyrůstal v Belgii, fotbalista, který již několik týdnů patří Osasuně. Jmenuje se Roland Lamah. Jeho vpád do mužstva byl jedním z nejokázalejších, který ve městě na severu Španělska pamatují za poslední roky. Rychlý, elektrický, bojovný, chytrý. Ani trenér Mendilibar nechtěl věřit tomu, že má pod rukama takového hráče za tak směšnou cenu na současné poměry fotbalového světa (jeden milion eur). Má toho ještě hodně co nabídnout a rovněž spoustu věcí, které se musí naučit. Všechno je teprve na začátku.

Už je to hodně dlouho, kdy se naposledy o nějakém fotbalistovi Osasuny mluvilo tolik jako o vás...

Musím poděkovat Osasuně, že do mě vložila svoji důvěru a přivedla mě sem. Chci udělat všechno, co bude v mých silách, aby se o mě pořád mluvilo v dobrém.

V čem tkví tajemství toho, jak jste se rychle začlenil do mužstva?

Není to žádné tajemství. Člověk prostě musí být sám sebou, není to složité. Snažím se hodně naslouchat, především těm starším v týmu a to mi značně ulehčilo integraci do mužstva.

Váš herní styl tomu také hodně pomohl. Přišel jste a všichni jsou z vás u vytržení...

Ano, také jsem nadšený ze svých spoluhráčů. Teď je ale důležité, abych se rychle adaptoval, protože španělská liga je pro mne nová. Myslím, že jsem odehrál dva dobré zápasy a snad v tom budu pokračovat.

Ibrahima je váš kamarád a s adaptací vám hodně pomáhá.

Jo, to je jasné. Je jediný, který mluví francouzsky. Tím je pro mne všechno jednodušší. On mi všechno překládá a rovněž v běžném životě mi pomáhá se vším co může. Takže si rozumíme skvěle.

To už v týmu není nikdo, kdo by mluvil francouzsky?

Líp než Ibrahima ne. Je tu pár kluků, co trochu mluví. Ale on mluví nejlíp.

S kým se ještě přátelíte?

Damia umí trošku francouzsky a předtím jsem se taky bavil s Vadoczem. Umím i trochu anglicky, a koneckonců, každý umí něco anglicky.

Trenér Mendilibar na vaši adresu žertoval, že rozumíte všemu, ačkoliv on neumí ani francouzsky, ani anglicky. Jak se spolu vlastně dorozumíváte?

Ve fotbale není jazyk potřeba. Nakonec fotbal je levá, pravá...Takže je lehké porozumět.

V neděli jste poprvé nastoupil na Reyno de Navarra. Jaký je váš dojem?

Myslím, že jsme zanechali dobrý dojem na to, že to bylo první utkání doma. Během pětačtyřiceti minut jsme hráli dobře a vedli jsme 2:0, což si myslím, že bylo hodně dobré. Potom ve druhé půli už to možná nebylo tak dobré, ale zvládli jsme to dohrát. Kromě toho nás neustále podporovali fanoušci, což nám dodalo kuráž a bylo to pro nás velmi důležité.

Zaujalo vás povzbuzování fanoušků v porovnání s francouzskou ligou?

Tady jsou mnohem hlučnější a neustále povzbuzují. Ve Francii je fanoušek mnohem náročnější.

Už se vyrojili zájemci, kteří sledují vaše výkony, například Valencia, nebo Espanyol...

Četl jsem to. Jsem tady ale teprve měsíc a jsem stoprocentně soustředěný jen na Osasunu. Mám před sebou ještě tři roky a doufám, že tady zažiji hodně pěkných chvil.

Zájem vám určitě lichotí, že?

Ano je to pěkné, ale moje myšlenky jsou v Osasuně a nechci, aby mě povyk, jenž se kolem může vytvořit, rozptyloval.

Zdá se vám neuvěřitelné, že se v tak krátkém časovém období mluví o fotbalistovi v superlativech. Přijde chvíle, kdy se o Lamahovi začne mluvit negativně?

Ve fotbale jste chvíli nahoře, chvíli dole. Prozatím mi vše vychází a štěstíčko se na mne směje. Budu se snažit dát ze sebe to nejlepší. Vím, že přijde okamžik, kdy to tak dobře nepůjde a že už mi nebudou tolik věřit. Vím, že k tomu dojde. Teď se ale snažím užívat si to dobré.

Dokonce i Mendilibar byl překvapen vaším výkonem a říkal, že Lamah musí být nějaký podvod.

Slyšel jsem to, ale doufám, že mu příliš nedostatků nepředvedu. Budu plnit to, co po mne bude požadovat na sto procent, abych se mu zamlouval a doufám, že se mnou bude spokojený co možná nejdéle.

Kde má Lamah slabiny?

To je vaše záležitost, abyste to zjistili.

V Belgii jste se prosadil ve velmi mladém věku, jenže ve Francii už to bylo trošku složitější. Proč?

Každá země má své klady a zápory. V Belgii jsem začínal hodně mladý a myslel jsem si, že jít hrát do Francie bude dobrá volba. Byla to pro mne dobrá zkušenost, byť je tam soutěž hodně taktická a myslím, že španělská liga je pro mne lepší, protože je tu víc prostoru a myslím, že mohu ukázat mnohem víc. Období ve Francii pro mne byla zkušenost.

Jak jste se vůbec z Pobřeží slonoviny do Belgie dostal?

Měl jsem v Belgii rodinu, protože moji strýcové tam odešli hodně mladí a tak jsem šel za nimi.

Jaký byl váš život v Pobřeží slonoviny?

Žilo se mi dobře. Miloval jsem fotbal, ráno jsem odešel hrát a pokaždé jsem se domů vracel až večer. Školu jsem tehdy v hlavě moc neměl. Sice jsem tam chodil, to ano, ale dával jsem přednost fotbalu.

Už od malička jste věděl, že chcete hrát fotbal?

Tehdy jsem neměl ani ponětí o nějaké fotbalové kariéře. Vůbec. Hrál jsem jenom pro potěšení. Až do chvíle, kdy jsem přišel do Belgie, jsem netušil, že by to bylo možné. Tam jsem chodil do školy, kde se kombinovala výuka se sportem, půl na půl. Takže jsem dělal obě věci a později jsem si vybral fotbal.

Pamatujete si, kdo vám dal první míč?

Jo, můj strýček. Hrával fotbal a taky chtěl být profíkem. Bohužel mu to nevyšlo, neboť jeho rodiče chtěli, aby dával přednost studiím. 

V sobotu hrajete na Nou Campu. Vaším oblíbeným týmem je Real Madrid. Touha vyhrát bude tedy veliká...

Vím, že to bude hodně těžké a že budeme muset být maximálně soustředěni, od první do poslední minuty.

Myslíte si, že Barcelona je nejlepším týmem na světě?

Dá se říci, že ano, neboť v posledních letech vyhráli všechno. Byl jsem v Barceloně jako turista, ale teď tam budu hrát, to je sen...

Messi nebo Cristiano?

Cristiano, protože je komplexnější. Hraje dobře hlavou, všechno. Messi...(naznačuje jak kličkuje).

Který hráč Barcelony se vám nejvíc líbí?

(Přemýšlí)...Iniesta.

Dáte na Nou Campu gól?

Ano, určitě (směje se).

Co vaše rodina?

Moji rodiče se rozvedli, když jsem byl malý, ale jsem spokojený, oba mám nablízku a vše je v pohodě. Mám ještě starší sestru.

Co si vaši rodiče myslí o tom, že jste ve Španělsku tak rychle vylétl?

Zatím neměli moc příležitost mě vidět, neboť v Pobřeží slonoviny je mnohem obtížnější sledovat španělskou ligu, než francouzskou. Ale jinak mě viděli přes internet a jsou moc spokojení s mým výběrem a mojí odvahou jít sem.

V Pobřeží slonoviny se narodilo spousta skvělých fotbalistů. Chcete jít v jejich stopách?

Afrika je fotbalem posedlá, protože je to způsob možná ne nejjistější, ale zcela jistě nejrychlejší, jak vydělat peníze. Hodně lidí se odevzdá fotbalu, aby se snažili následovat kroky Drogby, Koného, Romarice...

Jste v Abidjanu známý?

V mé čtvrti hodně, ale v celém Abidjanu moc ne.

Cítíte se víc jako Belgičan, nebo obyvatel Pobřeží slonoviny?

To druhé. Jsem Afričan.

Co pro vás znamená reprezentovat Belgii?

Bylo to pro mne obrovské štěstí. Tehdy v šestnácti letech mi to dodalo velkou sebedůvěru. Pro mě to byla skvělá příležitost hrát za Belgii, protože si myslím, že úroveň v Evropě je mnohem vyšší. Doufám, že se do reprezentace co možná nejrychleji vrátím. 

Život ve Španělsku je od toho v Le Mans hodně odlišný, že?

Ano, je hodně rozdílný. Samozřejmě jazyk, což je pro mě trošku potíž. Je tu hodně sluníčka a to se mi líbí.

Už jste si prohlédl něco z Pamplony, nebo jste spíš zavřený doma?

Ano prohlédl. Několikrát jsem se procházel centrem města, ale ne zas příliš, protože jsem se nechtěl ztratit.

Poznávají vás lidi na ulici?

Ano. Rád nakupuji v supermarketu, hned tady vedle a když tam jdu, lidi mě poznávají. Snažím se k nim být vlídný a mám to rád, protože mi dodávají sílu.

Co si myslíte o rasistických problémech, které se v poslední době ve fotbale objevily?

Na vlastní kůži jsem ve Francii nic takového nezažil, ale kategoricky to odmítám, protože ve fotbale není barvy ani rasy. Je to sport světový, kde může hrát kdokoliv a doufám, že to všechno skončí.

Co říkáte tomu, že hráč kvůli rasistickým pokřikům opustí hřiště?

Myslím, že to záleží na každém zvlášť. Můžete být silný, ale některé věci vás zlomí a přinutí opustit hřiště. Takže s tím souhlasím.

Jakou muziku posloucháte?

Tu z Pobřeží slonoviny, hlavně DJ.

Propadl jste internetu?

Ano, ano. Hrozně rád sedím u počítače.

Utratíte hodně za telefón?

Jo. Nemůžu vám říci, kolik denně, ale měsíc mě přijde hodně draho.

S kým nejčastěji mluvíte?

S přáteli z Afriky, s rodinou...a do pondělka i s mojí ženou, která už je v Pamploně.

Komu zavoláte, když potřebujete podporu?

Svým blízkým.

Kdo je vaším fotbalovým idolem?

Emanuel Adebayor.

Vaše oblíbené jídlo?

Zase to naše z Pobřeží slonoviny. Rýže se salsou.

Vaše oblíbené mužstvo?

Real Madrid. Dobře, nejdřív Osasuna a potom Real Madrid.

Jste věřící?

Ano, jsem katolík.

Modlíte se?

Moc se nemodlím. Máme tady vedle domu kostel, budu muset občas zajít...

Vaše oblíbené město?

Abidjan, protože jsem tam vyrůstal, pro způsob jak se tam žije, protože je tam moje rodina...

Z čeho máte v životě strach?

Z boha.

Co vás rozesměje?

Život. Skoro pořád se směju.

Co znamenají vaše tetování, která máte?

Tohle znamená „Víra v boha”, tady RL (Roland Lamah), tohle je kříž s boží rukou a jméno mojí matky a poslední se jménem mojí dcery Kayli (má ještě jednu, Jennifer).