Více než sto let na španělských stadionech - od dostihové dráhy přes hvězdu sedící na kufru až po supermoderní stánky

Fotbal na konci 19. století (© marca.es)

Fotbalové prostředí se ve Španělsku za více než sto let proměnilo k nepoznání. La Liga shrnula historii stadionů ve dvaceti snímcích.

Na nich je vidět propasný rozdíl mezi tím, co bylo, a současným vnímáním kopané.

Pojďme na výlet do historie.

1890 - Vše začalo na dostihové dráze

Na nejstarších fotografiích jsou v okolí hřiště k vidění koně a kočáry, což má jednoduché vysvětlení. Velká část zápasů se totiž odehrávala na dostihových drahách, jako je tomu na fotografii výše, která zachycuje La Dehesa de la Tablada, kde působila jako domácí celek Sevilla, a to až do roku 1909. Právě tam Andalusané sehráli svůj první oficiální mač v roce 1890 proti Huelva Recreation Club (současné Recreativo Huelva), který řídil jako rozhodčí britský vicekonzul v Seville, jak uvádí dobový tisk. Ale fotbal hostily i další dostihové dráhy - Lamiako deset kilometrů od Bilbaa, domov Athleticu, nebo Casa de Campo v Madridu, kde nastupoval již zaniklý Cricket y Foot-Ball Club, jeden z tehdejších pionýrů fotbalu v zemi, založený v roce 1879.

1908 - Nejstarší stadion La Ligy

Nejstarším stadionem La Ligy je El Molinón. Datum výstavby není známo, ale podle listu El Comercio se zde první "match de foot ball" odehrál v roce 1908. K oficiálnímu otevření došlo o devět let později, už se vstupní branou a dřevěnou tribunou. El Molinón je jediným stánkem z první dekády minulého století, který je v profesionální kopané stále využíván. Prošel mnohými rekonstrukcemi, v roce 1931 byl výrazně poškozen rozsáhlým požárem. Infrastruktura byla chudá, jak bylo v tehdejší době obvyklé. Trvalo roky, než přibyly sprchy, tribuny na kratších stranách hřiště nebo izolace fanoušků od hrací plochy.

1928 - Dva rody architektů kralují Galicii

Stavba Balaídosu (stadion Celty Vigo) a Riazoru (stadion Deportiva) byla záležitostí dvou rodů architektů. U prvního - postaveného v roce 1928 - byl designerem Jenaro de la Fuente Álvarez, syn Jenara de la Fuente Domíngueze, zodpovědného za nejemblematičtější stavby Viga 19. století. Na snímku je Riazor, dokončený v roce 1944 s 45 metrů vysokou věží, která měla sloužit ke sledování atletických soutěží a tréninků. Jde o dílo Santiaga Reye, syna architekta, jenž byl otcem Milagros Rey, která je považována za první galicijskou architektu. Na rozdíl od Anglie, kde byl Archibald Leitch designerem stadionů pro dvacet klubů, se ve Španělsku dávala přednost profesionálům, kteří měli pouto k danému místu.

1936 - Z idolu fanoušků se stal správce hřiště

Idolů je ve fotbale stále dost, ale pozice správce hřiště pomalu mizí. Kluby zaměstnávají stále více lidí s užší specializací, takže klasický správce, který měl na starosti otevírání a zavírání stadionu, péči o trávník a podobně, už není potřeba. Pryč jsou časy Amadea Labarty, jenž byl ve dvacátých a třicátých letech jedním z lídrů Realu Sociedad, aby se posléze stal správcem již zaniklého stadionu Atotxa po dobu 40 let...

1943 - Budiž světlo. První fotbalový večer

I půlstoletí poté, co dorazil z Anglie do Španělska, byl fotbal záležitostí nedělního slunce. Jenže vytvoření evropských pohárů znamenalo nutnost hrát i uprostřed týdne, kdy byly pro fanoušky nejlepším časem večerní hodiny. Umělé osvětlení bylo poprvé testováno v roce 1943 v přátelském utkání mezi Atléticem a Valencií. Novinka nepřesvědčila, jako první ji proto jako použitelné vylepšení představil až Real Madrid v přátelském klání proti Recife v roce 1957. Když se ve 13. minutě rozzářilo 480 reflektorů, nastaly velké ovace.

1953 - Hráči přiložili ruce k dílu

V padesátých letech přecházel i fotbalový svět ze dřeva, z něhož byla většina dobových tribun, na železo a beton. Začaly se budovat částečně kryté stadiony, lavičky pro trenéry a náhradníky. Před sezónou 1953/1954 přidali ruce k dílu i samotní fotbalisté, a to z kádru Elche, aby pomohli klubu v těžké ekonomické situaci. Jejich pomoc posloužila při zednických pracích a natírání stadionu Altabix, který byl později v 80. letech zbourán.

1957 - Největší koloseum Evropy

Říká se, že Barcelona chtěla tak moc Kubalu, že jí to donutilo hledat větší stadion než tehdejší Les Corts, jenž by s kapacitou 60 tisíc míst patřil i dnes mezi největší stánky v zemi. Během půlstoletí se Barcelona vypracovala z tisícovky fanoušků na tribunách až na 90 tisíc, což byla možná obsazenost Estadio del Club de Fútbol Barcelona (oblíbené označení Camp Nou získal stánek až v roce 2001). Po třech letech prací byl otevřen v roce 1957 a dosud je největším evropským stadionem.

1960 - Hvězda na kufru

Dříve si fotbalisté v útrobách stadionů nemohli užívat dnešního luxusu v podobě posiloven, masážních van a moderních šaten. A tak nepřekvapí fotografie hvězdného Alfreda Di Stéfana, jak si sedící na kufru jako na provizorní židli zavazuje kopačky...

1961 - Stoper, který financoval Katedrálu

Financování výstavby stadionů nikdy nebylo pro kluby snadné. To se týkalo i Athleticu, který udělal sbírku, v níž členové klubu a obyvatelé města vybrali potřebných 50 tisíc peset, které stál v roce 1913 původní San Mamés (neporovnatelné s novým stadionem, který vyrostl o sto let později za 185 milionů eur). V šedesátých letech byl prodán úspěšný stoper Jesús Garay, 6 milionů získaných peset (33 tisíc eur) posloužilo k rozšíření Katedrály o severní tribunu, která je proto známá jako Tribuna Garay.

1966 - Fotbal si více užijete vsedě

Už dlouho platí, že fanoušci se na stadionu postaví, jen pokud slaví gól nebo je vzruší jiná událost, ale byla doba, kdy se fotbal sledoval vestoje. Vždyť až do poloviny minulého století se budovaly stánky s tím, že část bude určena ke stání. Až Vicente Calderón měl v roce 1966 jako první stadion všechna místa k sezení. Sportovní zákon z roku 1990 určil, že všechna místa na španělských stadionech musejí být očíslována.

1969 - Rival nablízku

Levante sice v roce 1969 působilo v Tercera División, své ambice ale dokázalo stavbou moderního stadionu Ciutat, jehož součástí byly i prostory pro tiskové konference a rozhovory s hráči nebo kabiny pro rozhlasové přenosy. Rovněž v jeho útrobách byly klubové kanceláře. Domov konkurenční Valencie je vzdálen pouhé tři kilometry - deset minut jízdy autem - což je nejmenší vzdálenost mezi rivaly v La Lize. Leganés a Getafe dělí na druhém místě 7 kilometrů.

1982 - Rok Naranjita a Rolling Stones

Mistrovství světa v roce 1982 s maskotem Naranjitem znamenalo na španělských stadionech revoluci. Více než desítka jich prošla rozsáhlou rekonstrukcí, postavený Nuevo José Zorrilla zdvojnásobil kapacitu původního stadionu Valladolidu. Koncert Rolling Stones na Calderónu v průběhu divoké bouře byl historický, protože klubům ukázal novou cestu, jak vydělávat na pořádání mimofotbalových akcí.

1996 - Básník a holič v kabině Villamarínu

Manuel Melado se naučil holičství od svého otce už ve věku 11 let, kromě toho miloval také hudbu a básně. V roce 1993 ho tehdejší prezident Betisu Manuel Lopera zlanařil jako hlas Villamarínu. Melado se stal nejslavnějším "speakerem" španělského fotbalu. Ve svých 81 letech stále v holičství obsluhuje zákazníky.

1999 - Čas změn. Slavné chrámy mizí

Španělsko využilo přelom tisíciletí k modernizaci stadionů. Čas změn překonal nostalgii a upřednostněn byl komfort návštěvníků, a tak šly k zemi slavné fotbalové chrámy Sarrià (na fotografii), Atotxa nebo Carlos Tartiere - domovy Espanyolu, Realu Sociedad či Ovieda.

2002 - Pizza či pětihvězdičkové menu

Z domova přinesené občerstvení na tribunách vystřídala pizza, kterou jste si mohli objednat přímo ze sedačky (s tím přišlo Atlético Madrid), a klubové restaurace s menu od kuchařů s michelinskými hvězdami. Na Bernabéu si mohou příznivci pochutnat v restauraci Puerta 57 s přímým výhledem na hřiště, v nejvyšším prstenci Camp Nou je prozměnu Roma 2009 a pod tribunou San Mamés se nachází San Mamés Jatetxea. Důležitou roli začala hrát i muzea, to Realu Madrid je třetím nejnavštěvovanějším v Madridu.

2006 - Tanec jmen (a příjmení)

Názvy stadionů nikdy nebyly pevně dané. Jejich pojmenování podle prezidentů, měst či slavných hráčů se měnila na základě potřeby a času. V roce 2006 ale přišla móda z USA a Anglie i do Španělska, a to v podobě "naming rights", což znamená, že stadion nese jméno podle (dobře platícího) sponzora. A tak se El Sadar změnil na Reino de Navarra a Son Moix na Iberostar Estadi. Postupně se přidaly další kluby, mimo jiné Atlético (Wanda), Villarreal (Estadio de la Cerámica) a Real Sociedad (Reale Arena).

2012 - Sbohem cigaretám a doutníkům

Protikuřácký zákon z roku 2010 nezakazoval kouření na všech stadionech, ale jen na uzavřených sportovištích. Přesto Barcelona jako první v roce 2012 vetovala cigarety a doutníky na tribunách. Další celky Katalánce rychle následovaly...

2015 - Oceněné stadiony

Kvalitu moderních stadionů Španělska potvrdilo několik ocenění. A tak například nový San Mamés - otevřený v roce 2013 - získal vloni cenu World Design Awards a v roce 2015 uspěl na World Architecture Festival. Obdivované jsou i RCDE Stadium či Wanda Metropolitano.

2019 - Rekonstrukce pro vstup mezi elitu

Vylepšování stadionů je motivováno i nároky La Ligy, pro účast ve dvou nejvyšších soutěžích je potřeba splňovat náročná kritéria. Například Eibar v uplynulých letech investoval do Ipuruy 20 milionů eur, díky čemuž pojme útulný stadion téměř třetinu města o 27 700 obyvatelích. Fuenlabrada v rekordním čase upravila svůj stánek, aby se mohla v roce 2019 poprvé zapojit do Segundy. 

2021 - Zábava netrvá jen 90 minut

Než začal řádit koronavirus, nabízely kluby čím dál více zážitků. Mallorca zavedla Tunnel Experience, která dává deseti až dvaceti fanouškům možnost strávit poslední chvíle před vstupem na hřiště s hráči v tunelu uvnitř stadionu. Samozřejmostí jsou čím dál interaktivnější a modernější muzea, kvalitnější restaurace a další zážitky přímo v místě utkání. Jak se bude fotbalový zážitek vyvíjet, až se fanoušci po pandemii budou moci znovu vrátit?