"Xavi byl úplně stejný"

Rubén Suárez (© as.com)

Při vzpomínce na světový šampionát dvacítek v Nigérii, kde si v roce 1999 mladí Španělé pověsili na krk zlaté medaile, se mu rozzáří oči. Rubén Suárez, dvaatřicetiletý záložník Levante byl u tehdejšího prapůvodu znovuzrození španělského fotbalu osobně přítomen. Tato generace poskytla kopané pod Pyrenejemi dvě obrovské osobnosti: Casillase a Xaviho. Ovšem ve vítězném kádru byli i tací, kteří se fotbalovým světem protloukali, jak mohli. A jedním z nich je kupříkladu i Rubén, jenž si premiéru v nejvyšší soutěži odbyl až loni, ve svých jedenatřiceti letech. V letošní sezóně ale patří s osmi brankami mezi nejlepší střelce svého klubu.

„Xavi byl úplně stejný, jako teď. Udával tempo, rychlost, pauzu. Byl to tým ušitý jemu na míru. Střídal držení míče s kolmicemi na Pabla Couñaga (jediný hrot kádru vedeného Iñaki Sáezem). Bylo to něco parádního“. Rubén tehdy na postu levého záložníka bojoval o místo v sestavě se současným spoluhráčem z Levante Barkerem. Tehdejší dvacítka se na mundial dostala na poslední chvíli díky gólu Gerarda Lópeze, jenž si ale nakonec zlomil lícní kost a na mistrovství se nepodíval.

Ani s účastí Rubéna to nevypadalo nějak nadějně. V Elche celou sezónu prakticky promarodil s přetrhanými vazy a meniskem a aby toho nebylo málo, ještě se mu do zraněného kloubu dostal zánět ze šroubů umístěných uvnitř. „Dostal jsem příležitost, když už jsem ji vůbec nečekal“, zavzpomínal odchovanec Sportingu Gijón.

Rubén do vyhlášené mládežnické akademie v Mareu, která sídlí v Gijónu, vstoupil již v pěti letech a trpělivě stoupal všemi věkovými kategoriemi Sportingu až se dočkal debutu v prvním týmu v Segunda División. Cundi, Rubénův otec, slavný exfotbalista Sportingu a španělské reprezentace pokaždé seděl v rohu stadiónu a mlčky bezeslova pozoroval hru svého synátora. Teď už ale Rubénovi udílí rady, aby se lépe dokázal přenést přes skutečnost, kdy mu kouč Levante Juan Ignacio Martínez nedopřává tolik herní praxe, jakou by si představoval. „Občas jdu domů naštvaný, ale musím respektovat ty, kteří hrají i ty, kteří hrají méně, než já“, uznává.

Rubén, který měří „167 centimetrů a půl, ten půl centimetr mi neseberou“, vtipkuje, patří mezi podhrotové záložníky s jiskrou v těle, jenž se dobře orientuje ve stísněném prostoru a geniální technikou v okamžiku exekuce trestných kopů. Z pravé strany je kope rovně, přímo a tvrdě, zleva obloukem nad protivníkovou zdí. „Cristiano střílí úplně odlišným způsobem od ostatních, napnutým nártem, kdy dá balónu úplně opačnou rotaci. Zkoušel jsem to na tréninku a je to hodně těžké“.

Když před čtyřmi roky zakotvil v Levante, byl na klub uvalen konkurz. Ovšem od té chvíle šlo všechno parádně. Postup, upevnění pozice v nejvyšší soutěži a snad Evropa? Kde leží líč ke všemu? „Je to atmosféra v kabině. Nikdy jsem nepoznal takovou jako tady. Člověk se na trénink úplně těší. A byť se to podle vzhledu nezdá, Ballesteros je hrozně zábavný“. 

Dnes večer na Levante čeká trofejemi ověnčená Barcelona. Ovšem již na podzim si granotas vyšlápli na druhého giganta španělské ligy, Real Madrid, kterého porazili 1:0. „Když si proti Realu pomáháte vzadu a nedovolíte jim protiútoky, máte šanci“, vysvětluje. „Barça je ale jiná. Unaví vás, nechá vás hodně běhat a když přiběhnete pozdě spoluhráči na pomoc, udeří. Budeme bránit v osmi lidech, se dvěma mezi jednotlivými řadami a hrotem. Musíme udržet míč, když ne, zadusí vás. Jsme nepříjemný protivník. A doma hodně tvrdý.“ Trávník navíc bude „vysoký a suchý“, jedna malinkatá výhoda proti azulgranas, kteří preferují pažit nízký a vlhký . A Rubénův kanón bude připravený.