Z anonymní posily slavným protivníkem

Joao Pereira (© as.com)

Joao Pereira tuto sobotu nastoupí proti mužstvu, které bylo ve Španělsku před Valencií nejblíže k jeho angažování. Málaga dokonce na oficiálním klubovém rádiu již oznámila přestup tohoto hráče společně s dalšími dvěma fotbalisty, Ivánem Rosadem a Emerciem. Jenže tu noc, 31.ledna 2007, kdy finišoval zimní přestupní termín, se na poslední chvíli zhroutily přestupy obou Portugalců.

V tu dobu působila Málaga v Segunda División, coby nedávno sestoupivší tým z nejvyšší soutěže a neutěšená finanční situace dovedla klub až do konkurzu. V prezidentském křesle seděl Fernando Sanz a funkci trenéra a sportovního ředitele zastával Juan Ramón Muñiz. Byl to právě kouč, jenž měl na starosti angažování hráčů, které považoval za potřebné a hodně se spoléhal na výpomoc svého asistenta Fernanda Gaspara, jenž měl v Portugalsku rozhozené sítě s kontakty a dlouho již Pereiru, působícího v Gil Vicente, sledoval. Tam ještě nastupoval na kraji zálohy a rozhodně nepatřil ke stálým hráčům základní sestavy. Málaga se pustila do vyjednávání a nakonec se se skromným portugalským klubem dohodla na odstupném ve výši zhruba sto tisíc eur.

Zdálo se, že je vše uzavřené, až na tradiční detaily, které doprovází každý druhý přestup. Klub z La Rosaledy poslal údaje o Pereirovi do sídla LFP, aby hráče zaregistrovali a do světa prostřednictvím klubového rádia, které ten večer vysílalo speciál u příležitosti posledního dne přestupů, vytroubil radostnou novinu. Jenže celá operace, byť se považovala za uzavřenou, nedopadla dobře. Málaga a Gil Vicente si přeposlali desítky faxů, aby doladili podmínky platby a dohoda ne a ne nastat. V Málaze této noci neřeknou jinak než "Noc faxů". Někteří očití svědci, kteří zažili napjatou situaci v klubových kancelářích na Martiricos, vzpomínají, jak prezident Sanz a Muñiz seběhli dolů na trávník a prostě si začali kopat, aby ze sebe alespoň částečně shodili neuvěřitelný stres, jenž se nabaloval, jak postupovala noc.

Přestup se nakonec neuskutečnil. Kluby se nedohodly na formě splátek, Vicente chtělo peníze hned a všechny najednou a to pro vybílenou pokladnu Málagy nebyla schůdná cesta. Joao Pereira se následující léto spakoval a posílil Sporting Braga a dva roky nato Sporting Lisabon. V obou klubech už působil jako pravý bek. Ze zelenobílého dresu Sportingu se vyhoupl do národního týmu, s nímž si zahrál i na loňském EURO a i díky tomu se prosadil do velkého evropského týmu, jakým Valencia bezesporu je. 3 684 210 eur plus 526.320 za cestu skupinou Ligy mistrů, tolik stál netopýry Portugalec, jenž mohl před pár lety za pár drobných posílit kádr Málagy.