Zakleté Pobřeží Slonoviny

Ndri Romaric (©goal.com)

Situace už je téměř neudržitelná. Výkonnostní příspěvek Romarice a Zokory ve prospěch Sevilly je prakticky nulový. Dokonce už i vedení andaluzkého klubu, které oba hráče doposud bránilo zuby nehty, vzhledem k vysoké investici, která byla do záložníků z Pobřeží Slonoviny vložena, ztratilo trpělivost. Od 28.ledna až po dnešní den Monchi zajistil tři posily na stejné posty. Medel a Rakitič již pravidelně nastupují a Trochowski je od neděle v Seville, aby uzavřel smlouvu, která vejde v platnost od nové sezóny.

Poslední kapkou, díky které váza přetekla byl sobotní zápas na Iberostar Estadio. Trenér Manzano vzhledem k absenci Frederica Kanoutého postavil Romarice do základní sestavy. Jenže bývalý hráč Le Mans jí neuvěřitelně promrhal. Totálně z formy a ve svém tradičním líném tempu představoval během 36 minut, které strávil na trávníku, neuvěřitelnou brzdu pro hostující tým. Nedokázal zastavit hru Mallorcy středem hřiště a zcela se vyvléknul z defenzivních povinností, které tak padaly na vrub Chilana Medela. Cirkulace míče z jeho kopaček byla tak pomalá, že tím Sevilla svého protivníka sotva mohla překvapit. V základu nenastoupil od zápasu proti Málaze (0:0), jenž se hrál šestého února. Tehdy ho v poločase vystřídal Kanouté a Romaric naposledy vytvořil pár se Zokorou. Předtím byl ale stálým členem základní sestavy a musíme mu přičíst k dobru klíčovou roli v poháru Copa del Rey, včetně vstřelených branek. Navíc když nastupoval pravidelně, jako během první sezóny v Seville, podával dobré výkony. Sevilla s Romaricem u kormidla skončila třetí.

Sevilla marně čekala na nějaké Romaricovo probuzení, které by alespoň lehce zvedlo jeho cenu na fotbalovém trhu. Teď už ví, že má před sebou velký problém, neboť bude čím dál tím složitější se Romarice zbavit, neboť už ani ve Francii, kde měl doposud velmi dobré jméno, ho nikdo nechce. Nebo tedy za cenu, která by uspokojila Sevillu. Klub totiž zcela určitě opustí, ale pro Sevillu to bude operace hodně prodělečná, protože jeho přestup stál nějakých osm milionů a k tomu musíme přičíst ještě zhruba dvoumilionový roční plat.

Romaric se v andaluzké metropoli mimo jiné proslavil také díky svým neustálým prohřeškům proti disciplině, neuspořádaným životním stylem a svojí tendecí k přibírání na váze, což z něj zrovna příkladného profesionála v očích fanoušků rovněž nedělalo. Měl ale  jednoho „kamaráda“, který nezůstával v tomto směru nijak pozadu, jenže díky svojí perfektní fyzické kondici nebyl jeho případ tolik vidět. Záhadné žaludeční problémy, noční řádění v Barceloně před utkáním na Nou Campu odkud si Sevilla odvezla debakl 5:0 a mnoho dalších, které se fanoušek ani nedozvěděl, ohrozili dokonce jednotu a dobré vztahy mezi spoluhráči v kabině.

Řeč byla o Zokorovi, jemuž to trvalo mnohem déle, než v něj místní příznivci ztratili, zpočátku ohromeni jeho úžasným fyzickým fondem, důvěru. Navíc na okolí působil velmi sympaticky, neustále usměvavý a to i na protihráče na hřišti. Ovšem jeho neschopnost dodržovat taktickou kázeň proměnila Sevillu v defenzivně nejzranitelnější mužstvo celé klubové historie (ani v sezóně, kdy se sestoupilo neobdržela tolik branek), nicméně absence vhodného hráče mu dávala neustále zelenou v základní sestavě. Až do příchodu Medela. Od té chvíle prakticky nehrál. A když už mu dal Manzano příležitost, na trávníku působil velmi apaticky, což přinutilo trenéra jednat, jako v sobotu v případě Romarice, tedy brzy ho vystřídat. Proti Barceolně na Nervionu a v Portu v Evropské vydržel na hřišti jen prvních pětačtyřicet minut.

Tottenham s ním udělal perfektní kšeft. Zabil dvě mouchy jednou ranou. Jednak se zbavil soudního sporu se Sevillou ohledně jednostranného vypovězení smlouvy trenéra Juande Ramose a jeho kondičního trenéra a byť nakonec nebyly známy přesná čísla celé opeace, Tottenham si na počátku cenil Zokoru na 10 milionů eur. Může se proto říci, že fotbalově si anglický klub polepšil, neboť jeho výsledky dotáhly Spurs až do semifinále Ligy mistrů proti Realu Madrid.

Případ útočníka Koného je diametrálně odlišný a nemá nic společného s nedisciplnovaností Romarice a Zokory. Dvě velmi vážná zranění kolene znemožnili africkému útočníkovi splatit 14 milionů eur, které svého času vyplatila Sevilla holandskému PSV. Je to pořád ještě nejdražší přestup v historii klubu, byť částka, kterou dostal Real Madrid za Negreda byla hodně podobná. V sobotu ho sice Manzano zařadil po dlouhé rekovalescenci poprvé do širší nominace, ale na poslední chvíli z ní vypadl.

Tři hráči z Pobřeží slonoviny, kteří mimochodem měli v uplynulém týdnu i mimofotbalové starosti, neboť v jejich zemi zuří občanská válka a měli velký strach o své blízké, stáli Sevillu celkem 32 milionů eur. Pořádná pálka.