Zaseknutá Sevilla

Negredo a Medel litují promarněné šance (© marca.com)

Sevilla hledí do propasti. Zatímco ve vedení klubu z Nerviónu se oficiálně neustále hovoří o metě procpat mužstvo do pohárové Evropy, realita při pohledu na ligovou tabulku hovoří o něčem zcela odlišném. Na ligové obrátce zisk pouhých 22 bodů naznačuje, že prioritou se chtě nechtě stává úprk z oblasti, která nebezpečně zapáchá sestupem namísto snů o bojích v Evropě.

A situace je taková, že strach nahání nejen pohled na ligové pořadí, ale především předváděná hra a dojem, který nabízí soubor vedený exmadridistou Míchelem. V celé první půlce soutěže se podařilo dosáhnout pouze jedinou výhru na soupeřových stadiónech a z posledních sedmi soubojů vzešla vítězně pouze jednou. Nicméně asi nejvíc zarážející na tom je to, co každý víkend Sevilla herně nabízí svým fanouškům. Což je stručně řečeno skoro nic. Nebo alespoň to, co se snaží nabízet. Například v sobotu na Mestalle poprvé vypálila na branku protivníka až v 86.minutě. To hovoří za vše. Fotbal se hraje na góly a vyhrává ten, kdo jich nastřílí víc, jenže Sevilla těchto dnů a týdnů rozhodně nepředvádí produktivitu, kterou by měla mít a každým odehraným zápasem se víra ve vlastní schopnosti vytrácí.

V této souvislosti je potřeba zmínit i trenéra Míchela. Jeho proslov je od jisté doby neustále stejný. Opakovaně vyjadřuje svůj údiv nad skutečností, že mu klub stále důvěřuje...a to je tak vše. Míchel, permanentní optimista, nedokáže vzpružit své svěřence a dokonce připustil, že mnozí z nich jsou nesoustředění díky tomu, že se jejich jména objevují v novinách ohledně možného odchodu jinam v zimním přestupovém období.  

Další bod možných problémů? Podstatná část kádru k dnešnímu dni ještě nedostala plat ze sezóny minulé. Hráči sledují, jak se angažují další hráči, zatímco někteří mají potíže dostat to, co mají zaneseno ve smlouvě. Pravda, Stevanovič přišel díky investicii Doyen Group, jenže to je jen další důkaz toho, jak limitovaným manévrovacím prostorem klub vládne kvůli napjaté ekonomické situaci. 

Většina hráčů má nasmlouvanou mzdu, kterou by těžko dostali v jiných klubech. Jedním slovem jsou zpohodlnělí, klub je hýčká až moc. Pak se ve vedení nesmí divit, že když přijdou pro klub finančně zajímavé nabídky, hráčům se odcházet nechce. Podle expertů je ale hodnota fotbalistů mnohem vyšší, než v konkurenčním Betisu. Ovšem stačí se mrknout na tabulku, aby i méně bystrý člověk pochopil, že tady něco skřípe. Možná opravdu jsou na soupisce Sevilly zvučnější a lukrativnější jména, jenže jisté je to, že nefungují jako tým. 

Na vrcholu této pyramidy pochopitelně hnízdí sportovní ředitel Monchi a prezident Del Nido. Ten v reakci na poslední kritiky v médiích pouze apeloval na potřebu táhnout za jeden provaz, kdy v současných problémech, jimiž klub prochází, našel paralelu s filmem "Poslední z Filipín", kdy váleční hrdinové během španělsko - americké války bránili vojenské pevnosti. 

Z tohoto pohledu je logické, že se aktuální trenér Míchel ve funkci udrží, i přes bídné výsledky (Jimenéz byl vyhozen z páté pozice) a že se pomalým krokem přistoupí k angažování nových posil a samozřejmě odchodům některých současných hráčů, jež snad probudí spící mančaft. Letní posily přesvědčily tak napůl, některé z nich, jako Hervás, mohou dokonce opustit loď, aniž by se prakticky pustily do díla. A k tomu všemu, pokladna zeje prázdnotou, takže na nějaké velké utrácení to zatím nevypadá. 

Čas na to, aby Sevilla nabrala ten správný kurz určitě existuje, nicméně do problémů už se klub ze Sánchez Pizjuán bohužel dostal. Stačí se smutně podívat na tribuny stadiónu - zpoloviny prázdné. Villarreal minulý rok nastřádal v první polovině ligového ročníku devatenáct bodů. Jen o tři méně, než má Míchelova grupa teď. Pořád ještě zbývá Copa del Rey na to, aby se sezóna tak nějak zamejkapovala. Mezitím na stadiónu úhlavního nepřítele Betisu vyvolávají hesla "Del Nido zůstaň!".