Ze Susy je Susaeta

Markel Susaeta (© yahoo.es)

Když ho v září roku 2007 postavil Joaquín Caparrós do základní sestavy pro duel na Nou Campu, všichni předpokládali, že se Markel Susaeta stane platným členem ligového kádru Atleticu Bilbao. Lvi byli nakonec v katalánské aréně zkroceni (1:3), nicméně samotná možnost ukázat se na jednom z nejkrásnějších stadiónů ho vyhecovala dát ze sebe úplně nejvíc. Snad si ani ve svých dvaceti letech neuvědomoval důležitost okamžiku. Někteří fotbaloví matadoři by za to dali všechno na světě, aby si ve svatostánku culés mohli zahrát. Markel ale u postranní čáry doslova tančil. Naprosto uvolněně. Zasekávačka doleva, doprava, pojď sem, kam jdeš? Zahrával trestňáky, kopal rohy...Mrštný štírek, pro soupeře tajemný, klamavý. Však i jeho výška je lehce zavádějící. Oficiální data uvádí 179 centimetrů, což na trávníku rozhodně nevypadá. Ani není potřeba.

„Bylo to vysněné utkání“, řekl bezprostředně po skončení nedělního ligového duelu proti Realu Sociedad (2:0), kdy si moc dobře uvědomoval svoji rozhodující roli, kterou v tomto derby zápase odehrál. Dvě skvělé trefy. První, po kolektivní spolupráci, na jejímž začátku stál on. Pak  De Marcos, Ander, Iraola a Markel jedna nula. Druhá po nádherně mířené trefě pravou nohou z trestného kopu, na kterou se chilský reprezentant v brance Realu natahoval marně a po ťuknutí o tyč zapadla za brankovou lajnu. „ Mrzí mne, že první trestňák, který skončil na břevně a potom na Bravových zádech nebyl gól, protože ten byl podle mne ještě hezčí, než ten gólový“. Dokonce i Marcelo Bilesa, jenž obvykle nemívá ve zvyku velebit konkrétní jména svých podřízených, připustil, že jeho představení „bylo rozhodující“. A neměl na mysli pouze dva přesné zásahy, nýbrž i jeho vůdčí schopnosti v okamžiku bránění, vytváření a zakončování akcí.

Susaeta se v Eibaru narodil a žije tam pořád se svojí přítelkyní, pochutnává si na dobrůtkách, které uvaří jeho maminka, čímž ještě více  přiživuje svoji introvertní povahu, klasický „mamánek“. Opravdu toho moc nenamluví. Tréninkové centrum v Lezamě většinou opouští jako první, tím pádem schytá největší nápor fanoušků, kteří za plotem netrpělivě čekají na podpisy svýc idolů. Teď bude vystavěn ještě většímu zájmu. Pravdou ovšem je, že v neděli byli, společně s Iraizozem, jedinými fotbalisty, kteří nikdy neoblékli dres národního týmu. Kolem nich reprezentanti španělského áčka, jedenadvacítky, Venezuely...

Susaeta, jenž do Athleticu přišel v deseti letech a jemuž všichni předpovídali velkou budoucnost, byl prvotním produktem Joaquína Caparróse na lavičce rojiblancos. Nicméně andaluzký kouč neměl v Markela nikdy takovou stoprocentní důvěru a začal ho šetřit natolik, že introvert Susaeta nad sebou začal pochybovat. Takže se nebylo co divit, že když pak do utkání naskočil z lavičky náhradníků, snažil se na hřišti předvést nemožné, udělat víc věcí, než bylo možné, s jediným cílem: zalíbit se trenéru Caparrósovi. Mnozí trenéři tak vypozorovali, že se jedná o jistý stupeň nedorozumění, jenž společně s jeho uzavřenou povahou mohou zvěstovat určitou míru liknavosti, apatičnosti, spěchu a unáhlení. Zkušenosti s Fernandem Llorentem tak přišly vhod.

„Caparrós mi dal příležitost a jsem mu za to vděčný, ale Bielsa mi dopřál kontinuitu“,řekl včera pro pořad El Larguero na rádiu SER. Je to jako proměna ze Susy, jak ho přezdíval Caparrós, na Susaetu, v Bielsově verzi. K dnešnímu dni je třetím nejlepším nahrávačem ligy a proti Realu Sociedad odehrál své nejlepší utkání v celé své červenobílé historii.