Znepokojující

Na podobnou radost čekají hráči Racingu už pěkně dlouho (©futbolreport.com)

Jestliže fanoušek Racingu Santander po víkendovém utkání mrknul na výsledek souboje na stadionu El Molinón, odkud si jeho miláčci přivezli bod za remízu 0:0, nemusel by být nijak nespokojený. Plichta venku, navíc proti přímému konkurentovi v boji o udržení, docela dobré. Jenže při trochu bližším pohledu se asi příznivec zelenobílých začne trochu strachovat, protože Racing má velký problém a asi ho moc neuchlácholí skutečnost, že stejnou chorobu se snaží vyléčit i několik dalších ligových celků: střílení branek.

V obraně se týmu ze Santanderu daří více méně obstojně. A jestliže použijeme slovo víceméně pak proto, že i dost neplodný Sporting Gijón si dokázal vytvořit tři výborné šance ke skórování. Dvě z nich skončily na tyči a jednu zneškodnil skvělým zákrokem neodmyslitelný lídr v brance Toño. Docela hodně na klub, který se krčí v průvanu na konci ligové klasifikace.

To, že mužstvo nedává góly, je znepokojující. Racing doposud dokázal vstřelit pouhé tři, paradoxně všechny hned v prvním kole na Mestalle, které ale nevedly ani k jednomu bodu. Jenže mnohem víc znepokojující je skutečnost, že si Racing ani nedokáže nějaké nebezpečné šance ke vstřelení gólu připravit. Je pravda, že je otázkou času, kdy se smůla protrhne a pak začnou góly padat samy, jenže když si k tomu gólu, který by ono prokletí zlomil ani nevypracujete příležitost, to je potom složité.

A tady asi nebude vina výhradně na bedrech útočníků i když je bez diskuze, že moc gólů se od nich asi letos čekat nedá. Jenže, jak se v Čechách od nepaměti říká, kde nic není ani smrt nebere a útočníci by měli vlastně pouze proměňovat příležitosti do kterých dostanou. A zde je další háček. Mužstvo je příliš defenzivní, málo odvážné. Krajní beci se prakticky nevysouvají. Samozřejmě, jsou tu od bránění, ovšem jestliže je zápas pod kontrolou, bylo by dobré popoběhnout nějaký ten metřík blíž k soupeřově bunkru. Hráči, kteří mají na starosti kraj zálohy se rovněž nevydávají na nějaké extra výlety, snad s vyjímkou Óscara Serrana, jemuž však po zranění ještě něco chybí. V zápase proti Realu Madrid vypadal nadějně i mladičký Jairo, ovšem v neděli toho svým pohybem mnoho nepředvedl. Rovněž střední záložníci se do útočných akcí příliš nezapojují, neboť jejich předností v osobním profilu je spíše soupeře zastavovat, než tvořit kloudnou hru. 

A aby nebylo ještě hůř, v Gijónu se musel z placu poroučet zraněný Lautaro Acosta, jenž je v Santanderu na hostování ze Sevilly a je (nebo spíše byl) prozatím jediný útočník v týmu, jenž si dokázal vytvořit šanci sám na vlastní pěst. Teď je na tři měsíce mimo hru a určitě ho bude Racing hodně postrádat. Ani standartní situace v tuto chvíli nepatří mezi zbraně, kterými by mohl celek z Kantabrie zaskočit své protivníky, neboť Kennedy, jenž má zahrávání nacvičených signálů na starosti, se teprve dostává po zranění do formy.

V sobotu čeká na Racing další soupeř přibližně stejné váhové kategorie, Rayo Vallecano, které přijede na El Sardinero neprohrát. Domácí budou muset hrát, tvořit, snažit se překonat soupeř. Nebude to jednoduché, stačí si vzpomenout na výkon svěřenců trenéra Sandovala minulou sobotu na Bernabéu, kde sice dostali nakonec výprask, ale předvedli celkem sympatický výkon.