BLOG: Zonalmarking: Barca se tlačila a protlačila

Lionel Messi překonává Almuniu, www.zimbio.com

Zonalmarking komentuje včerejší šlágr Ligy mistrů: Barcelona postupuje do čtvrtfinále, zatímco Arsenal nedokázal vystřelit na bránu.

Jak se očekávalo, Pep Guardiola postavil do středu obrany Erica Abidala a Sergia Busquetse. Maxwella nalevo překvapivě nahradil Adriano. Arsene Wenger poslal na trávník Tomáše Rosického, Abou Diaby dostal přednost před Denilsonem. Cesc Fabregas i Robin van Persie byli připraveni hrát.

Byl to zvláštní zápas - ani jeden tým nehrál tak dobře, jak dokáže. Hosté si nepřihráli víc než čtyřikrát za sebou a Barcelona neuvěřitelně plýtvala možnostmi před brankou soupeře, přestože hře dominovala. A přestože v závěru zápasu působila nesmírně uvolněně, od vyřazení ji nakonec dělila jediná střela Nicklase Bendtnera. Byl by to jeden z nejnepravděpodobnějších obratů v dějinách Ligy mistrů.

Arsenal ustoupil

Arsenal hrál ve srovnáním s domácím zápasem dosti odlišně. V Londýně od začátku zápasu nemilosrdně napadal, ale včera nechal Barcelonu rozehrát a soustředil se spíše na udržení pevného obraného bloku. 

Ke změně taktiky mohl přispět zdravotní stav Van Persieho a Fabregase (zejména druhý jmenovaný očividně nebyl úplně v pořádku), ale Wenger se pravděpodobně beztak smířil s tím, že se na Nou Campu rozehrávka soupeře po celý zápas napadat nedá.

Strategie Barcelony

Barcelonská hra se od obvyklého přístupu nijak výrazně nelišila. Krajní obránci vyráželi dopředu podél postranní čáry a často zatlačili Samira Nasriho a Tomáše Rosického až do šestičlené defenzivní linie. Trojice pohyblivých útočníků si střídavě sbíhala pro míč. Arsenal stále bránil vysoko, ale přeci jen působil staženěji, než na Emirates a proto byl méně zranitelný přihrávkami za obranu. 

Messi znamenal neustálou hrozbu a často si nacházel volný prostor, snažil se ale prosadit příliš individuálně. Několikrát přišel o míč, když se pokoušel probít do pokutového území. Pokud proti defenzivě hostů stála útočná trojice domácích, Arsenalu se dařilo. Problémem byl samozřejmě pohyb hráčů Barcelony z hlubších pozic. Obzvláště ofenzivně hrál Dani Alvés, který představoval možnost pro diagonální přihrávku, kdykoliv byl ve středu hřiště u míče Xavi.

Tlak Barcelony

Klíčovým faktorem zápasu byl pressing. Jak všichni víme, hráči Barcelony dokáží výborně napadat rozehrávku soupeře. Energie a odvaha, díky níž získávají míč vysoko na soupeřově polovině byla včera obzvláště patrná. Neustálý tlak na míč hostům jednoduše znemožnil zakládání útočných akcí a téměř celý zápas se odehrál před jejich brankou.

Fabregasova patička byla sice směšným rozhodnutím, ale částečně se na něm podílel právě pressing Barcelony. Nejde jen o to, že se Fabregas v rozhodující okamžik ocitl pod tlakem, podstatné bylo, že se pod tlakem cítil celý poločas. O patičku se pokusíte na okraji soupeřova vápna, pokud nemáte prostor a potřebujete něco překvapivého, abyste překonali obranu soupeře. Fabregas má k hloupému hráči daleko, ale Barcelona zůžila Arsenalu manévrovací prostor natolik, že jednoduše cítil potřebu udělat něco "chytrého" na okraji vlastního pokutového území.

(Obrázek znázorňuje, kde Barcelona získávala míč.)

Druhá polovina

Tým, který za celý zápas nevystřelí na branku, obvykle neskóruje, ale špatně načasovaná Busquetsova hlavička po rohovém kopu překvapivě vrátila Arsenalu postupové trumfy. O tři minuty později situaci opět změnila červená karta pro van Persieho. Od této chvíle mohl Arsenal o dalším rohovém kopu pouze snít. 

Samotné vyloučení nebylo důvodem vítězství Barcelony (dvacet střel oproti žádné je směšná statistika), ale je pravda, že strategie Arsenalu byla narušena. Protože v obou nedávných domácích zápasech s Barcelonou Arsenal v závěru dominoval, jeho plánem mohlo být vyčkávání na závěrečnou čtvrthodinu a následný úder, zejména pokud Barcelona po celé utkání neúnavně napadala.

Bezradný Arsenal

Namísto toho byli hosté sotva schopni dostat se k míči. Bezděčně to shrnul komentátor Sky Sports' Martin Tyler, když naznačil, že Manuel Almunia záměrně směřuje míč na stranu hřiště, protože je šance, že některý z hráčů Barcelony odhlavičkuje do zámězí a Arsenal bude moci vhazovat. Pro hosty to muselo být utrpení - týmu, proslavenému vtipným kombinačním fotbalem nezbylo než pokusit se po výkopu brankáře vyhrát autové vhazování někde uprostřed hřiště. 

Barcelona si jednoduše znovu a znovu přihrávala a unavovala Arsenal. Xavi pronikl defenzivní linií, aby zakončil báječnou akci a Messi proměnil penaltu po faulu na Pedra. Domácí mohli přidat další branky, ale Almunia si připsal několik dobrých zákroků.

(Obrázek znázorňuje, kde bylo těžiště kombinace Arsenalu, červené šipky znamenají nepřesné přihrávky.)

Změny

Arsenal očividně potřeboval někoho, kdo dokáže vyhrát hlavičkový souboj po dlouhém nákopu nebo podržet míč. Bylo proto překvapivé, že Wenger poslal na hřiště Bendtnera až v 77. minutě. Náhodnou šanci v závěru zápasu vypracoval odhodlaně napadající Wilshere, nejlepší hráč Arsenalu v obou zápasech. Guardiola střídal v závěrečné desetiminutovce a zápas tím nijak neovlivnil.

Závěr

Zjištění, že Barcelona dobře napadá není zrovna objevné a člověk nemusí být génius aby rozpoznal její pressing jako rozhodující faktor - ale opravdu to byl klíč. Arsenal nedokázal založit útok, zatímco Barcelona pravidelně získávala míč nedaleko jeho branky.

Statistika střeleckých pokusů Arsenalu naznačuje, že "zaparkoval autobus" - dokonce i Inter dokázal v loňském semifinále jednou vystřelit - ale hosté ve skutečnosti "nebetonovali", pouze nedokázali projít ani první linií napadajících domáčích hráčů.