BLOG: Zrod super-agenta aneb vzestup a vzestup Jorge Mendese

Portugalský super-agent Jorge Mendes (© guardian.co.uk)

Minulý měsíc se v Dubaji konala konference Globe Soccer Awards, kde se předávaly ceny pro nejlepší fotbalové byznysmeny uplynulého roku.

Trofej pro nejlepšího klubového ředitele si překvapivě odnesl šéf Atlética Madrid Miguel Ángel Gil Marín, ocenění pro nejlepšího agenta pak připadlo kontroverznímu portugalskému podnikateli Jorge Mendesovi, který je pověstný svým vlivem ve fotbalovém světě. Příští den pak společnost GestiFute, kterou sám Mendes vlastní, vyvěsila na svých webových stránkách následující velmi trefnou větu: „Jorge Mendes prohlášen nejlepším světovým byznysmenem“. Kde se však tenhle chlapík, mezi jehož klienty patří například José Mourinho nebo Cristiano Ronaldo, vzal a co stojí za jeho raketovým vzestupem na pozici jednoho z nejmocnějších lidí pohybujících se ve fotbalové sféře? Proč vzbuzuje tolik kontroverzních reakcí? A co vlastně obnáší povolání „fotbalového agenta“?

Zní to jako vskutku pohádkový příběh – kterak se z chudého zaměstnance nočního klubu stal vlivný boháč, který má pod palcem většinu portugalské reprezentace a jednoho z nejlepších trenérů světa k tomu. O začátcích kariéry Jorge Mendese se toho moc neví – začínal jako fotbalista, ale nedokázal se prosadit ani v nižších portugalských soutěžích. Živil se pak třeba jako diskžokej, o úspěch se pokoušel i v podnikání, když si postupně otevřel videopůjčovnu, bar nebo noční klub. Nic z toho mu však nějaké závratné zisky nepřineslo.

Zlom ale přišel v roce 1996, kdy se Mendes seznámil s brankářem portugalské Vitórie Guimarães Nunem Espíritem Santem. Mendesovi se podařilo vyjednat tomuto mladému brankáři angažmá ve španělském Deportivu La Coruña, čímž tento podnikatel pronikl do světa fotbalových agentů a nastartoval svou snovou kariéru. Díky svým bezpochyby mimořádným schopnostem se Mendes během několika let dokázal vypracovat na jednoho z nejvlivnějších fotbalových agentů v Portugalsku a zajistil si spolupráci s většinou tehdy vycházející skvělé generace portugalských hráčů. Založil dokonce vlastní společnost GestiFute specializující se na poskytování agentských služeb fotbalistům.

Opravdový průlom ale přišel až v roce 2002, kdy Mendesovo GestiFute začalo spolupracovat s anglickou organizací Formation (zabývající se také zastupováním hráčů) a předními portugalskými kluby. Jejich společným cílem bylo zprostředkovávat přestupy portugalských fotbalistů do bohatých klubů anglické Premier League. Částky za dohodnutí přestupu se podle dohody měly dělit rovným dílem mezi GestiFute a Formation.

Prvním úspěchem této nadnárodní spolupráce byl transfer Huga Viany ze Sportingu Lisabon do Newcastlu United. Přestupová částka za vycházející devatenáctiletou hvězdičku se pohybovala kolem dvanácti milionů euro. Nutno říci, že Viana se v Anglii neprosadil dle očekávání a byl to právě jeho předčasný odchod do zahraničí, který přibrzdil, možná až zničil jeho slibně se rozvíjející fotbalovou kariéru. Na druhou stranu, GestiFute a Formation si podle dohody rozdělily bonusy za uskutečnění přestupu (cca půl milionu euro) a Mendes se začal etablovat i na mezinárodním poli.

V následujícím roce tato spolupráce dvou velkých hráčů na poli fotbalového byznysu úspěšně pokračovala. Formation zprostředkovávala lidem z GestiFute kontakty na klíčové zaměstnance velkých anglických klubů a GestiFute dodávala talentované portugalské mladíky. Jejich největším úspěchem se stal přestup Cristiana Ronalda do Manchesteru United, za kterého lisabonský Sporting vyinkasoval bezmála patnáct milionů eur. Vyjednávání při Ronaldově transferu řídil přímo Mendes. Seznámil se tak s tehdejším sportovním ředitelem Manchesteru United Peterem Kenyonem – tento kontakt se ukáže být jako jeden z klíčových v Mendesově dalším kariérním posunu.

Když se pak GestiFute mělo podle dohody vyrovnat s Formation, Mendes oznámil, že bonusy z přestupu dělají asi čtyři sta tisíc euro, a nabídl tak Formation polovinu této částky. O několik měsíců později však Manchester United zveřejnil svoje hospodaření za uplynulý rok, kde se ukázalo, že Red Devils zaplatili Mendesovi na bonusech bezmála půldruhého milionu euro. GestiFute tak zjevně hrubě porušilo dohodu a Formation připravilo o více než půl milionu euro. Angličané však nechtěli přijít o silného partnera, a tak tento prohřešek GestiFute prozatím odpustili. Toto byl však začátek konce velké nadnárodní spolupráce.

V roce 2004 totiž vyhrálo Ligu mistrů překvapivě portugalské Porto, v němž většina hráčů včetně trenéra José Mourinha měla smlouvy s Mendesovým GestiFute. Prvním Mendesovým krokem bylo dohodnutí angažmá José Mourinha u anglické Chelsea. Zde portugalský super-agent zužitkoval svoje dřívější kontakty s Peterem Kenyonem, který se mezitím přesunul od Rudých ďáblů právě k londýnským Blues. Mourinho si pak do nového týmu pochopitelně přivedl hned dva své staré svěřence – Ricarda Carvalha a Paula Ferreiru za třicet, respektive dvacet milionů euro. Z portugalské Benficy pak přišel ještě Tiago Mendes, za kterého Chelsea zaplatila necelých patnáct milionů euro. Všichni čtyři Portugalci navíc u nového týmu dostali i doslova královský plat. Hlavním vyjednavačem při těchto přestupech nebyl samozřejmě nikdo jiný než Jorge Mendes.

Na základě smluv mezi Chelsea, dotyčnými hráči a GestiFute se ukázalo, že portugalská společnost za dohodnutí transferů vyinkasovala bezmála tři miliony euro. Většina této částky byla navíc vyplacena na separátní účet pobočky GestiFute International zaregistrované v Irsku. Důvody platby, které Chelsea při tomto zvláštním transferu uvedla, jsou navíc nadmíru podivné a zdá se, že se samotnými přestupy nemají co dočinění. První část byla vyplacena za „napomáhání při projednávání případného prodloužení smlouvy hráče s klubem“, druhá za „starání se o spokojenost hráče – agent (Mendes) bude zároveň zodpovídat za to, aby se hráč včas dostavoval na tréninky a zápasy“ a třetí za „právo agenta jednat jako konzultant při zprostředkovávání práv na image hráče ostatním společnostem“. Suma sumárum tedy důvody nadmíru směšné. Zavání to tu tedy nejen střetem zájmů a zpronevěrou, ale i praním špinavých peněz.

Ač se podle pravidel FIFA fotbaloví agenti nesmí při přestupech chovat tak, aby jejich služby byly předmětem střetu zájmů, regule anglické Fotbalové asociace umožňují agentům jednat v zastoupení klubu i hráčů. Celý tento podezřelý peněžní převod tak tato asociace bez problémů pustila. FA se sice pokoušela výše zmíněná pravidla v uplynulých letech několikrát změnit, její snažení však vzhledem k silným protestům samotných agentů nikam nevedlo, a podobné transakce tak v dnešním fotbale nemusí být nic neobvyklého.

Toto ovšem není jediná kontroverze, která se k přestupu Carvalha, Ferreiry a Tiaga váže. Podle dříve uzavřené smlouvy totiž GestiFute mělo vyplatit polovinu částky za agentské služby společnosti Formation. Ta se však na přestupech výše zmíněných hráčů už vůbec nepodílela, a od GestiFute tedy nic nedostala. Když Angličané dožadovali „svých“ peněz, Mendes prohlásil, že smlouva mezi oběma organizacemi už byla přece dávno zrušena. Formation se tak rozhodlo Mendesovu GestiFute zažalovat. Tony Henry, agent Formation a hlavní koordinátor propagace hráčů GestiFute v Británii to celé shrnul slovy: „Dva a půl roku svého života jsem zasvětil práci pro Mendese – pracoval jsem non-stop, seznamoval jsem ho s lidmi, snažil jsem se dostat jeho hráče do anglických klubů. Ze začátku jsme se o prémie za přestupy dělili rovným dílem, ale ve chvíli, kdy měl Mendes na Ostrovech dostatek kontaktů a dostal Mourinha do Chelsea, jel už na svoje vlastní triko.“

Mendese navíc s Mourinhem kromě pracovního pojí i pouto přátelské. Není se tak čemu divit, že Mendes s portugalským trenérem spolupracoval i na několika dalších přestupech – namátkou hostování Maniche v Chelsea, na kterém se sice portugalský záložník zcela neprosadil, ale po několika letech strávených v Rusku se připomněl fotbalové veřejnosti a nakonec po něm sáhlo madridské Atlético, které za něj neváhalo vyskládat devět milionů euro. Když se temperamentnímu Manichovi přestalo líbit i v Atléticu, Mourinho neváhal sáhnout po něm znovu a přivedl si ho na hostování do milánského Interu. Při svém italském angažmá si Mourinho do svého týmu pořídil i dalšího svého krajana, který je zároveň klientem Jorge Mendese – Ricarda Quaresmu. Částka za portugalského hračičku tehdy přesáhla patnáct milionů euro a zpětně můžeme říct, že tato investice se Interu Milán rozhodně nevyplatila. V zakupování hráčů pod smlouvou u GestiFute pokračoval Mourinho i v Realu – Ángel di María stál dvacet pět milionů euro, Ricardo Carvalho pak „pouhých“ devět milionů. Můžeme jen hádat, kolik na bonusech za uzavření těchto přestupů vyinkasovalo Mendesovo GestiFute. Dále je také dost dobře možné, že za nedávnými spekulacemi o přestupu svého klienta Huga Almeidy do Realu Madrid stojí také portugalský super-agent.

Dalším koučem s úzkou vazbou na Jorge Mendese je Luis Felipe Scolari. Byl to právě portugalský agent, který tomuto veleúspěšnému reprezentačnímu kouči dohodl angažmá u svých starých známých v londýnské Chelsea. Scolari se pak Mendesovi „odvděčil“ tím, že za více než deset milionů euro zakoupil jednoho z jeho klientů Deca. V poslední době se také hovoří o tom, že pod silným vlivem portugalského agenta je i sportovní ředitel Atlética Madrid Jesús García Pitarch, který neváhal za některé z klientů GestiFute vyplatit značně přemrštěné částky. O této problematice jsem se však podrobněji zmiňoval již v jednom z předchozích článků.

Zdaleka nejzajímavější je však vazba Jorge Mendese na Manchester United. Jeho „bílým koněm“ uvnitř anglického velkoklubu byl (a zřejmě stále je) jeho klient a zároveň blízký přítel Carlos Queiroz. V roce 2007 GestiFute Manchesteru zprostředkovalo drahé přestupy dvou hráčů z portugalské ligy – Naniho a Andersona –, kteří Rudé ďábly stáli dvacet pět, respektive dvacet milionů euro. Oba tito hráči přišli na doporučení právě Carlose Queiroze.

Mendesovo „mistrovské dílo“ však přišlo až toto léto. Byl to právě portugalský super-agent, který inicioval přestup „bezdomovce“ Bébého do Manchesteru United. Je nadmíru podivné, že takový manažer, jakým je Sir Alex Ferguson, neváhal za tohoto mladého Portugalce, který do této chvíle hrál pouze třetí portugalskou ligu, utratit deset milionů euro a to aniž by ho někdy viděl hrát nebo o něm něco podrobnějšího věděl. Celý transfer se uskutečnil pouze na silné doporučení Fergusonova bývalého asistenta Carlose Queiroze. Aby toho nebylo málo, čtyřicet procent z celé přestupové částky (čtyři miliony euro) připadlo přímo Jorge Mendesovi. Bébého přestup provázela řada dalších kontroverzí – o tom však podrobněji (možná) někdy příště.

Na základě výše uvedených skutečností bych tak souhlasil s nedávnými výroky Sira Alexe Fergusona, který prohlásil, že fotbaloví agenti získali příliš velkou moc a ničí teď samotný fotbal. Přijde mi ovšem poněkud směšné, že tato slova pronesl právě Ferguson, který, jak se na základě „kauzy Bébé“ může zdát, je sám loutkou v rukou mocného agenta. Je ale rozhodně smutné pozorovat, jak se fotbal mění v něco, co se sportem nemá nic společného. Dnešní fotbal je už patrně pouhý byznys a postupně se z něj vytrácí i poslední sportovní hodnoty. Byl to ale na druhou stranu právě sám fotbal, který nedokonalostí ve svém systému umožnil vzestup podobných šedých eminencí jako je Jorge Mendes. Tito lidé pak v zákulisí tahají za nitky a veškerá rozhodnutí podřizují svým vlastním zájmům, nejčastěji finančním. Ale koneckonců, každá instituce je pouhým odrazem společnosti, ve které existuje. Současná situace na fotbalové scéně (nebo spíše za ní) by nás tak neměla příliš překvapovat…