Zvláštní případ Giovanniho Sia

Giovanni Sio (© diariovasco.es)

Bývalý hráč Sanse před pár dny přestoupil do bundesligového Wolfsburgu. A částka nebyla nijak bezvýznamná...šest milionů eur! Hvězdná posila německého klubu zaplnila přední stránky novin a sportovního zpravodajství. Řeč je o Giovanni Siovi. Teď se možná budou někteří fanoušci txuri-urdin tahat za vlasy když zjistí, že před dvěma roky ho nechal Real Sociedad jít – a úplně zadarmo. Jenže ze slov trenérů a některých pravidelných návštěvníků zápasů rezervy klubu z Donostie zjistíme, že není všechno zlato, co se třpytí. „Byl rychlý, ale žádný expres, nedával góly, byl to fotbalista, který během svého pobytu v Zubietě zrovna nevyčníval. V tehdejším Sanse mířili vysoko Agirretxe, Zubikarai, Carlos Martínez, Viguera...ale Sio byl spíše neviditelný“, vzpomíná Txema García, socio Realu, který sleduje drtivou většinu zápasů filiálky ligového klubu.

Komu tenhle přestup do Wolfsburgu ještě víc navýšil kredit je určitě Francouz Eric Olhats. To on má na svědomí, že Antoine Griezmann a Liassine Cadamuro jsou důležitými pilíři současného kádru. A rovněž on přivedl Sia do San Sebastiánu. Vrozený instinkt lovce talentů se prostě nezapře.

Na Giovanniho Sia, francouzského útočníka, který se paradoxně narodil také v San Sebastiánu, ale francouzském (Saint Sébastien Sur Loire – předměstí Nantes), zavzpomínali i trenéři mládežnické základny. „Giovanni Sio přišel na Zubietu na začátku sezóny 2007-2008. Tehdy tým vedli Chris Coleman a dnešní trenér Blackburnu Rovers Steve Kean. Viděli Sia a domnívali se, že by se do mužstva, které mělo za cíl bojovat o postup, hodil“. Problém byl ale s dokumenty a na debut v prvním týmu si musel počkat celý rok. Tehdy to byl Juanma Lillo, jenž ho poslal 6.září 2008 do souboje proti Zaragoze. Fanoušky oblíbený trenér nechal Sia pravidelně trénovat s prvním týmem, ale soutěžní zápasy za Real Sociedad odehrál pouze tři – dva v Segunda División a jeden v poháru. Real se nakonec rozhodl neuplatnit roční opci kterou na Giovanniho měl pro jistotu přichystanou. Ti co ho znali, tvrdí, že byl spíše konfliktní typ a že v kabině, kde hráči víc než spoluhráči byli především kamarádi, působil samé problémy. 

V roce 2009 začal oblékat dres švýcarského Sionu. Prorazil v klubové rezervě a posléze si v prvním týmu vystřílel titul nejlepšího klubového šutéra. Již v létě ho chtělo koupit Udinese, ale nakonec ho zlákal až Wolfsburg výměnou za šest milionů eur. Realu z jeho přestupu pochopitelně nenáleží ani euro. 

Když je řeč o Siovi, není od věci připomenout další dva podobné případy hráčů, kteří prošli Realem Sociedad. Davida Vaughana a Boukary Dramého. Prvního z nich, Welšana, koupil klub za směšnou částku (300.000 liber) z třetiligového klubu Crewe Alexandra, díky skvělému čichu trenéra Toshacka během prvního roku ve druhé lize. V Realu hrál na levé straně zálohy. Jenže se zranil a tehdejší prezident Badiola ho nutil jít na operaci zraněných třísel, byť sám Vaughan prohlašoval, že je připraven hrát. Badiola totiž chtěl tímto tahem uvolnit místo na soupisce pro jiného hráče (Žigiče), neboť by byl welšský fotbalista brán jako hráč s dlouhodobým zraněním. Vaughan později přestoupil do Blackpoolu a Ian Holloway ho přemístil na pozici defenzivního štítu. Od toho okamžiku měla jeho kariéra raketový odpich. S klubem postoupil do Premier League, kde ve středu pole odváděl vynikající práci a společně s Charlie Adamem dnes válčí za Sunderland. Bezpochyby nejlepší posila black cats pro letošní sezónu. Spekuluje se, že Vaughanova hodnota se nyní blíží pěti milionům liber. Xabi Prieto kdysi prohodil: „Nepřekvapuje mě to. David byl dobrý hráč, jen neměl štěstí“.

Francouzský fotbalista se senegaalskými kořeny Boukary Dramé přišel do San Sebastiánu v létě roku 2008, ale během celé sezóny odehrál jen dva soutěžní zápasy a po jejím skončení se vrátil zpět do francouzského Sochaux. Následující rok ho časopis France Football vyhlásil největším objevem sezóny a v roce 2011 se rozhodl neakceptovat návrh klubu na prodloužení smlouvy. Na stole měl nabídky z Newcastlu, Leedsu, Nottinghamu Forest, ale zvítězila ta z italského Chieva. V Itálii mu ale pšenka příliš nekvetla...Ve fotbale se věci mění často a rychle, od bílé k černé je jen malinký krůček. Tudíž to, co dneska nemá žádnou cenu, zítra stojí šest milionů.