Bojovník Iñigo

Ruiz de Galarreta (© uefa.com)

Jeho oči dostávaly od nekonečných hodin strávených sledováním videa, čtením stovek časopisů, novin, rozhovorů a knih pořádný záhul. Takhle si Marcelo Bielsa skládal obrázek o tom, jak vlastně vypadá Athletic Bilbao, s nímž právě podepsal smlouvu. Argentinský trenér přijal funkci v baskickém klubu především díky přitažlivosti jeho filozofie, ovšem když ji poznal na vlastní kůži zevnitř, zůstal naprosto ohromen. Víra, ideály, infrastruktura, výsledky. Pro Bielsu byly nejdůležitější výsledky. To, že se známky klubové identity neztrácely v bohapustém žvanění, nýbrž se uváděly do praxe. El Loco se ponořil do studia mládežnických kategorií o kterých chtěl vědět stejně jako o svých svěřencích v prvním týmu. Tohle zkrátka byla klubová ideologie, kterou měl přijmout za vlastní.

Zkoumal se svoji chorobnou precizností naprosto všechny věkové skupiny Athleticu Bilbao, hledajíc klenot, který by leštil a obrušoval, aby ho mohl později vystavit na odiv v prvním týmu. A našel. Pár týdnů na to, co kývl novému prezidentovi Urrutiovi, na jednom ze svých videí objevil středopolaře, kterému bylo sotva osmnáct roků, schopného vyrazit do blízkosti protivníkovy brány, se skvělým vedením míče a razantní střelou ze střední vzdálenosti. V tom okamžiku se Marcelo Bielsa rozhodl, že nadaný dorostenec bude tím prvním, který pod jeho taktovkou projde křtem v prvním týmu a položí svoji cihlu na pevné základy na nichž stojí celá filozofie tohoto baskického klubu. Tím dorostencem nebyl nikdo jiný, než Iñigo Ruiz de Galarreta.

Všechno vypadalo docela nadějně, přesně jak si to Bielsa naplánoval. Naskočil do několika přípravných duelů loňské letní přípravy prvního týmu a oslavil svoji plnoletost zápasem proti Tottenhamu na White Hart Line. To se jen tak někomu nepoštěstí. Paráda. Nicméně paní Štěstěna měla asi jiné plány, nebo se jí rodák z Donostie jednoduše příliš nezamlouval a 22.října na jeho kotník vší silou připleskla kopačku Txomina z béčka Realu Sociedad. Iñigo jenom sykl bolestí a kotník za pár hodin chladily igeliťáky s ledovou tříští. Čekal na něj více než měsíc klidu a další navíc, aby se s fyzičkou srovnal se zbytkem svých spoluhráčů. To ale nebylo to nejhorší. Mnohem závažnější bylo, že vlak, v němž měl cestovat a do nějž mu Bilesa koupil lístek nenávratně uháněl do dáli a pomalu už nebyly vidět ani červená koncová světla u posledního vagónu. Z lehátka fyzioterapeuta se svižně uhánějící souprava stěží dobíhá. Prvním „canteranem“, který pod Bielsou oblékl dres prvního mužstva se tak nakonec stal obránce Jonás Ramalho...

Pro Ruiz de Galarretu to byla tvrdá rána. Z běžného zranění, na nějž to podle prvních odhadů vypadalo a s nímž měl laborovat maximálně pár dní, se díky magnetické rezonanci na počátku listopadu vyklubal mnohem vážnější problém, neboť šlacha, která pokrývá kotník, byla prakticky přetržená. Rekonvalescence se tak o dost protáhla. Na trávník se ale i přesto vrátil v rekordním čase a sám se nutil k polykání mnohem tvrdších tréninkových dávek, než zbytek kamarádů v týmu, aby nahradil čas, který strávil vysedáváním v čekárnách u všemožných felčarů. Do tréninkového centra v Lezamě docházel dopoledne i odpoledne. Trénoval s prvním týmem, hned nato ještě s rezervou a pak ještě šup na rehabilitaci, aby jeho kotník byl stejně spolehlivý, jako před nepříjemným zákrokem. Dá se říct, že mládežník trávil denně v Lezamě průměrně šest hodin. To všechno proto, aby stáhl manko, které měl vůči spoluhráčům.

Tvrdá Iñigova práce ovšem přinesla svoje ovoce. Marcelo Bielsa na kluka, který ho více než zaujal během úvodních týdnů na střídačce Athleticu, nezapoměl a na letní přípravu před sezónou 2012-13 ho znovu povolal do zbraně. Ruiz de Galarreta se podruhé nachází na startovní čáře ve stejné pozici, absolvuje dril s áčkem a bude se snažit získat důvěru Argentince. Je tu ale přeci jen jedna odlišnost. Sice zdánlivě bezvýznamná, ale ve skutečnosti velmi podstatná. Bielsa již ví, že Iñigo je zocelen díky protivenství osudu a schopen překonat nepříznivé situace. Jeho cestička na výslunní není podobná těm talentům, kterým všichni zametají pěšinu a hýčkají je, aby se jim náhodou nestalo nějaké bebíčko. Ruiz de Galarreta musel tvrdě bojovat o místo mezi elitou. A toho si Bielsa nesmírně cení.

Důkazem je i to, že během přípravných zápasů se pravidelně objevuje v týmové sestavě a dokonce se uvažovalo a spekulovalo nad tím, jestli do čtvrtečního duelu předkola Evropské ligy proti chorvatské Koprivnici nenastoupí v základní sestavě vzhledem k absencím Javi Martíneze, Ikera Muniaina a Andera Herrery kvůli olympiádě v Londýně. Šanci sice dostal až půl hodiny před koncem ale tohle bojovníka Iñiga, jenž v pondělí oslaví devatenácté narozeniny, určitě od dalšího snažení rozhodně neodradí.