...druhý hráčem baskické peloty

Fernando Llorente a Imanol Agirretxe

Imanol Agirretxe Arruti se narodil v Usurbilu, kde dělil svoji vášeň pro baskickou pelotu s fotbalovým míčem. Je paradoxní, že z lokality, kde je baskická pelota hodně populární vyšli v posledních dvanácti letech hned tři hráči, kteří debutovali v Primera División: David Asensio s Andoni Iraolou v Athleticu a Imanol v Realu Sociedad.

Imanol v éře Play stationu raději provozoval skutečný fotbal, než ten virtuální. Vrchol techniky, který se k němu dostal byl maximálně Game Boy a ani tomu nevěnoval příliš velkou pozornost. Jeho život spočíval v návštěvě školy Udarregi a kurtem na pelotu, s mezipřistáním doma, aby si vzal svačinu. Večer ho tatínek tahal domů z kurtu. Takhle to šlo až do jeho deseti let, kdy ho kamarádi Mikel Astiazaran a Jon Irazustabarrena vyhecovali, aby s nimi šel do fotbalové školy v Antiguoku. Byl o rok mladší, ale to mu nevadilo. Jeho první trenér Kepa Esnaola na to vzpomíná, jako by to bylo včera. „Přestože byl o rok mladší, byl vyšší než ostatní. Ale uměl všechno moc dobře. Měl perfektní techniku a při hře byl hodně klidný. Vypadal dobře”. Kepa si rovněž vzpomene na zajímavou historku. „Kluci z Usurbilu uměli hodně málo španělsky, takže jsem musel překládat příkazy trenéra, který měl na starosti ročník 86 a neuměl baskičtinu. Přesně jako to teď má Montanier. Za pár dní ale začal trénovat s kluky stejného věkového ročníku, které jsem vedl já a tady se najednou krásně uvolnil. Pamatuji si, že v jednom z prvních turnajů, které jsme hráli ve Francii jsme si s trenéry říkali, že tenhle kluk se jednou dostane do Primery. Vždycky byl nejlepším střelcem. Gól měl zakódovaný v genech”.

Agirretxe z před patnácti let má ale pramálo společného s tím, kterého můžeme každý týden vídávat v prvoligových arénách. „I když vždycky hrál středního útočníka, byl dříve přeci jen pohyblivější a rychlejší. Byl hrozně hubený. Teď je přeci jenom silnější a jeho pozice je statičtější. Nicméně do balónu se uměl opřít stejně dobře jako teď. Po pravdě řečeno, gól který dal na Mallorce mě hodně připoměl ty, které dával tady”. Zatímco dělal první krůčky jako fotbalista, baskické pelotě zůstával nadále věrný. Vášeň pro tenhle za hranicemi Španělska nepříliš známý sport si udržel až do současnosti a v létě si ho rád zahraje s přáteli. Před pár lety vyzval obránce rojiblancos Xabi Castilla, dorosteneckého mistra z turnaje Elgeta. Castillo vyhrál a Imanol mu musel zaplatit několik oblíbených pintxos (jednohubek). 

Jelikož Imanol patřil k takovým těm neposedným dětem, vyzkoušel si i další sport, v Usurbilu oblíbenou házenou. „Ve městě je tu velká tradice, a protože jsem byl vysoký, tak mě přihlásili. Hrál jsem zleva a dával dost gólů, ale mě se přeci jen nejvíc líbil fotbal”, vzpomíná Agirretxe. Postupem času dal přeci jen přednost velkému míči, za čož jsou fanoušci txuri-urdin nesmírně vděčni. I tak mu ale dlouhé hodiny strávené na kurtu přinesly obratnost, kterou občas ukazuje v Usurbilu při turnajích v malé kopané, na kterých nemůže chybět. 

Mnozí to možná nevědí, ale Imanol nebyl daleko od toho, aby modrobílý dres Realu Sociedad vůbec neoblékal. Ve čtrnácti letech ho totiž lovec Amorrortu zlákal do sítí Athleticu Bilbao, poté co ho v Antiguoku dlouhodobě sledoval. Kepa Esnaola vzpomíná, že „v zápase proti Elgoibaru dal deset gólů. A to byl napůl chromý, neboť měl růstové problémy a všechnmo ho bolelo”. Naštěstí pro Real ho Olabe v roce 2003 „zachránil” pro Zubietu po dvou letech v mladším dorostu Athleticu. Rodáci z Usurbilu jsou na něj náležitě pyšní. Stačí se zajít podívat do baru Antxeta, kde na zdi visí zarámovaný dres Imanola z jeho premiéry. V neděli všichni doufají, že oslaví další gól kluka, který klidně mohl místo fotbalu hrát pelotu.