Jak Rufete zabránil, aby se Kikův sen změnil v noční můru...

Francisco Rufete (vlevo) a Kike Femenía (© as.com)

První stránky novin obvykle plní vysoké výhry a astronomické částky za přestupy, ale fotbal nabízí i lidské příběhy. Jeden z nich má na svědomí Hércules, respektive jeho hráči Francisco Rufete a Kiko Femenía.

Psal se 28. srpen 2010, Hércules jako nováček Primery přivítal v prvním kole slavný Athletic. Hosté se na stadionu Rico Pérez ujímají krátce po úvodním hvizdu druhého poločasu vedení a Esteban Vigo hledá možnost, jak nepříznivý vývoj zlomit. Jeho vztyčený palec ukazuje na Kika Femeníu: "Jdeš do hry!"

Kiko Femenía je 19letý talent, jenž v loňské sezóně pomohl týmu z Alicante k postupu mezi elitu 3 góly v 35 zápasech, je členem národního týmu do 19 let a pouze krok ho dělil od účasti na evropském šampionátu této kategorie, na kterém se Španělsko dostalo do finále.

Sen se stává realitou. Nebo noční můrou?

Nyní je pouze vteřiny od splnění snu, debutu v nejvyšší soutěži. V 57. minutě přichází na hřiště výměnou za Abela Aguilara. Historicky nadmíru úspěšný soupeř, v jehož dresu na trávníku pobíhají mistři světa Javi Martínez a Fernando Llorente. Možná i tyto okolnosti se podepsalo pod to, že první dotyk Kika s míčem nebyl úspěšný. Ani ten druhý. Třetím přihrál rivalovi, čtvrtý pokus skončil stejně a po pátém končí míč v autu.

Esteban Vigo za postranní čarou šílí a volá si mladého fotbalistu k sobě: "Co se s tebou děje?" Kiko se přiznává, že ho přepadla úzkost. Na fotbalových stadionech špičkových soutěží něco málokdy vídaného, přesto tak běžného, lidského...

Faktor Rufete

Zkušený kouč při pohledu na unaveného a nervózního Kika přemýšlí o jeho stažení ze hry. To zaregistruje rozcvičující se Francisco Rufete, zkušený matador a jeden z Kikových konkurentů v boji o místo v sestavě, a bere situaci do svých rukou. "Nech ho, nech ho. Ať nic nepozná. Nestřídej ho, nestřídej ho!" křičí na Estebana Viga.

Kiko pokračuje v trápení, při prerušené hře se opírá o kolena a marně se snaží nadechnout. "Kiko, Kiko, dýchej, dýchej, je to důležité" nevzdává zdánlivě ztracenou situaci Rufete. "Dobře, dobře," pokračuje v povzbuzování o generaci mladšího kolegy a místo rozcvičování se věnuje veškerou energii kopírování Kikova běhu po hřišti za postranní čarou.

"To je ono, Kiko, to je ono!" Perfektní zpracování, přesná přihrávka. Chvíli poté individuální průnik. A pak další. Z Kika spadla nervozita a ukazuje své kvality. Na prohře 0-1 už nic nezmění, přesto odchází ze zápasu jako vítěz. Překonal strach. Překonal sám sebe. A to za vydatné pomoci Francisca Rufeteho. Muže, který mohl využít situace ve svůj prospěch, ale místo toho dokázal, že pravá síla týmu je v soudržnosti a kamarádství. Tohle je pravá krása fotbalu...

Podívejte se na Kikův debut v Primeře a Rufeteho podporu: