Manzano proti mě něco měl

José María Movilla (© elpais.com)

José María Movilla odehrál minulou sobotu proti Valencii stý zápas v dresu Raya Vallecana. V čase nedělního oběda ho čeká tudíž zápas s pořadovým číslem 102, který sice není nijak významný, nicméně soupeř, proti němuž se postaví bezesporu je. Atlético Madrid je totiž jednou z jeho pěti štací, kterými v Primera División prošel a s nímž v roce 2002 postoupil do nejvyšší soutěže. Stejný kousek se mu povedl i loni, díky čemuž může ve svých 36 letech zažívat nová dobrodružství mezi španělskou špičkou. Urazil dlouhou cestu od chvíle, kdy ve dvaceti letech málem nechal fotbal kvůli zranění a živil se jako uklízeč, číšník, nebo rozvozce pizzy.

Jak dlouho ještě chcete hrát fotbal?

Dokud mě nechají. Fotbal je moje vášeň. Užívám si ho naplno a cítím se jako vyvolený. A tady, v Rayu, se jakožto veterán cítím tak trochu za všechny odpovědný.

Sandoval minulý rok říkal, že nepochybuje o hráči, který mu řekne: „Budu stoprocentní, protože chci, aby mě můj syn viděl hrát v Primeře“. Už po vás kluk chce dresy soupeřů?

Na každý zápas má seznam. Už jsem sehnal Cristiana, v úterý jsem mu přinesl Messiho a malé Ireně Villu. Nemohou si stěžovat.

Sandoval rovněž říkal, že jste ho hodně naučil. Můžete prozradit co?

Víru v práci, přesvědčení, že všechno je možné. Trenér nemá hranice a bude se o něm ve fotbale ještě hodně mluvit.

S Gregoriem Manzanem v Atléticu jste podobné souznění neměli, že?

Nikdy jsme k sobě neměli blízko. Rozhodl se, že mě nepotřebuje a já to musel respektovat a dál pracovat. Později jsem proti němu hrál s několika týmy a už je to minulost.

Už jste s ním nikdy nemluvil?

Nikdy

Prohlásil jste, že tehdejší měsíce bez hraní byly nejhorším zážitkem ve vaší kariéře. Myslíte si to samé i po roce, kdy jste v Rayu nedostávali výplaty?

To byly dvě úplně rozdílné situace. To v Atléticu mě poznamenalo po sportovní stránce, protože se mi v klubu dařilo. Dosáhli jsme na postup a odehrál jsem v Primera División dobrou sezónu. A najednou jste odstřihnutý. Zápasy vám strašně chybí, cítíte se hrozně a snažíte se upnout na trénování. Nicméně každodenní práce rozhodně není dostačující. Manzano měl proti mně něco osobního. Musel jsem ukázat na jiném místě, že jsem na to měl.

Nezůstala ve vás trochu pachuť, že jste nemohl zůstat v mužstvu, jehož jste vášnivý fanoušek?

Ne, neboť jsem měl pocit, že jsem udělal všechno co bylo v mých silách a kromě toho jsem odstartoval novou etapu v Zaragoze. Byla tam možnost vrátit se následující léto, když Manzano odešel, ale Zaragoza mě nastartovala, vyhrála pohár, měla ambice v Evropě.

Vidíte podobnost vaši situace s tou, kterou nyní prochází Reyes?

Může se zdát podobné, že fanoušci Atlética vidí, že mužstvo nešlape a dožadují se někoho, kdo minulou sezónu hrál dobře. A paradoxně k tomu znovu došlo pod vedením Manzana. Ale výstřelky, které měl Reyes, já nikdy neměl. Choval jsem se vždycky s maximální úctou. 

Pořád jste fanda Atlética?

Pořád. Neměl jsem to štěstí hrát za Atlético v dorostu, právě naopak, hrál jsem za Real. Fotbal má občas křivolaké cesty. A měl jsem štěstí, že jsem se dostal do Raya, které má fanoušky k nezaplacení. 

Podle vás byli fanoušci Atlética ti nejlepší ve Španělsku. Myslíte si to pořád?

Mají hodně společného. Drží s mužstvem za každé situace. Ti Atlética zůstali se svým týmem, když sestoupil do Segundy, ti Raya prožívali s nadšením roky v Segunda B. Dokonce i loni, kdy všechno vypadalo hodně špatně.

Už jste se utkali s Realem i Barçou. Který tým na vás víc zapůsobil?

Bezpochyby Real. Barça už takhle působí dlouho. Ale Real získal na dokonalosti a nyní už vědí, že tvoří tým.

Co vám Sandoval říká, před zápasy s podobnými soupeři?

Sandoval si myslí, že jsme lepší. Pro něj neexistují hranice. To je síla tohoto týmu.