Neprůstřelné Mirandés
Chybělo pět minut, aby Club Deportivo Mirandés poprvé ve své 85 leté historii postoupil do Segunda División. Mizerných pět minut do okamžiku, kdy muž v černém naposledy zaduje do píšťaly. Ovšem chyba v obraně po autovém vhazování soupeře donutila gólmana Mirandés podrazit útočníka Guadalajary ve vápně a sen o postupu se před více než třemi měsíci rozplynul onou nešťastnou pentlí. Jenže to byl i zároveň poslední gól, který Mirandés v ligové soutěži obdrželi. Dnes, po téměř dvou měsících, co Segunda B odstartovala, osmi zápasech, 720 minutách, je tenhle klub z malého města v regionu Castilla y León, Miranda de Ebro (39.000 obyvatel) jediným na úrovni národních soutěží, jehož brankář se zatím nemusel shýbat pro míč do své svatyně. „Je to něco nepodstatného“, říká trenér Carlos Pouso, „jsme si vědomi toho, že jednoho dne nám stejně dají gól“.
Solidní defenziva ale v Mirandés není nic překvapivého. V minulém ročníku Segunda B tento klub obdržel pouhých 24 branek. Ze 122 mužstev Primery, Segundy a Segundy B, měli lepší bilanci jen Barcelona a Murcia (21 obdržených branek). A jaké je tajemství tak neprostupné defenzivy? Zejména začlenění všech hráčů do téhle nepopulární činnosti, držení míče, vysunutý presink a minimum spáchaných faulů. „Snažíme se převzít iniciativu a hrát na soupeřově polovině. Přesvědčit hráče, že se i při bránění mohou bavit, vidět neschopného a otráveného soupeře při dobrém presinku“.Se zhruba třemi tisíci klubovými členy -socios- a rozpočtem kolem miliónu eur by mělo Mirandés patřit někam doprostřed tabulky. Nicméně s nulou na kontě obdržených branek dokázali osm vstřelených gólů zhodnotit na osmnáct bodů, což prozatím stačí na vedení ve skupině G2 třetí nejvyšší španělské soutěže. „Je to práce všech, počínaje útočníky“, ujišťuje César Fernández, který před lety nastupoval do ligových bojů v dresu Athleticu Bilbao. Zároveň ale připouští, že se ještě nestřetli s těžkými váhami této skupiny, Alavésem, nebo Ponferradinou. „I tak to má ale svou váhu“, uvádí krajní bek Garmendia.
Paradoxně čisté konto pomáhali hájit hned dva gólmani. Adrián v pěti případech a Nauzet ve třech. „Jsou rozdílní, věřím oběma a do každého zápasu vyberu toho, který se mi zdá vhodnější“, vysvětluje Pouso. „Když točíme zbytek hráčů, proč ne brankáře?“ Pouso si pamatuje jen na pár důležitých zákroků za osm odehraných zápasů a je rád, že brankáři nepatří mezi největší hvězdy týmu. „Neměli nijak významné zákroky a budu rád, když to tak bude i dál, protože to znamená, že bráníme dobře“.
I přesto, že před třemi měsící zůstali jen chloupek od postupu a právě prožívají skvělý vstup do soutěže, v Mirandés se všichni shodnou, že hlavním úkolem je co nejdřív posbírat body, které zaručí záchranu. Až od té chvíle začnou myslet na něco většího. Výzvy tak velké, kterým čelí i jejich soupeři každé ligové kolo: vstřelit Mirandés branku.
Přečtěte si také
Komentáře (107x)
Vložit komentářNázor s nejvíce souhlasnými hlasy
Názor s nejvíce nesouhlasnými hlasy
Pekne povedané Florene, pekne povedané.
Všechny názory
Exhibiční představení pana pomezního...
Asi ho štve Muňozův rekord...
co se tam stalo?
neuznal Ajaxu 2 regulérní góly...
zvlast v LM je to sileny...
No výkon spíš nic než moc, ale o to dneska ani tak nešlo. Rozhodčí válec, takhle elegantně smazat tříměsíční snahu celýho týmu, to se povede málokomu
Když se na to podívám takto... Docela pěkný čuxák.
Pro Ajax dost krutý, výhra příjemná, ale o to ted vůbec nejde... hnus
Ja sem spokojeny =) Callejon 2 fiky, jen tak dal kluku jedna nagelovana =D =)
No jo, na to, jak hraje málo, dává hodně gólů
presne tak, doufam, ze Mourinho ho bude vice nasazovat a on se udrzi v Realu 
Možná, že když bude hrát hodně, bude taky dávat naopak málo gólů? 
A až k vám dorazí Barca... tak vám rozhodčí nedovolí nic. © El Gato c.B 
Gólový asistence za obranu naprosto famózní. Pipa klasika a Callejón dělá radost, snad budou šance na úkor Di Maríi
tenhle zápas se mi nelíbil kvůli tomu že ajaxu neuznali 2jasne goly .zapas by byl jiný kdyby ty goly platily.Nejhorší rozhočí jaké jsem kdy viděl opravdu humus
Tak na Wolfiho Starka ještě nemá, ale zařízl je solidně... Docela je lituju
po shlednuti golu Lyonu je mi uplne jasny, ze karty byly rozdany uz pri vykopu obou zapasu...
i kdyz mozna az pri vykopu druhyho polocasu 
Vyjádřil se Mou nějak po zápase ? Neskrývat a vždy říkat pravdu byl prý fundamentální prvek výchovy jeho rodičů. Nebo to takto nějak formuloval ( nedávno ).
Neskrývej a vždy říkej jen pravdu, ačkoliv tak čiň pouze v případě, že se ti to hodí. 
Nicméně, že vás ještě baví se o něj otírat. To je jako, když někdo nadále reaguje tady na honzu - po chvíli to ztratí na vtipnosti či jakékoliv údernosti...
Ale... Proti sprostosti treba bojovať (© tunak)
Mamka vždycky říkala při vaření "přiměřeně, přiměřeně..." 
Nehnat to postupně do extrému.
Což ostatně dělá zmíněnej tunak. Nemusí věřit v boha, já taky nevěřím. Víra v něj se i jakýmsi způsobem může jevit jako neschopnost žít svůj život sám za sebe, ale je naopak sprostost z jeho strany brát lidem boha či jakoukoliv jinou víru a ortodoxně uznávat jen svůj vlastní pohled na věc.
Maxmilian Kolbe, polsky knez a urcite tedy hluboce verici clovek (podle tunaka mozna dva tisíce letou temnotou zaslepený člověk, který je slabý, bojí se životu podívat do tváře, a proto věří v jakousi berličku, v jakého si Boha, protože má strach ze života, ale i z toho, co příjde po smrti, jestli vůbec něco příjde).
Tak tento Maxmilian Kolbe byl za druhe svetove valky nacisty zatčen a uvězněn v Osvětimi. Jednou, už nevím přesně kvůli čemu, mělo jít několik Osvětimských vězňu na smrt do hladomorny (bylo to asi za trest, protoze jinak by se s nimi neparali a rovnou je zabili).
Maxmilian Kolbe mezi nimi nebyl. Byl vsak svedkem, jak jeden z tech "odsouzených" prosil dozorce, ať jej ušetří, že má venku manželku, rodinu a dvě děti. Dozorci na to neslyšeli.
Tu z řad ostatních vězňů vystoupil Maxmilian Kolbe a nabídl se, že půjde tedy do hladomorny místo něj. Dozorci, ač chvíli zaskočeni, s tím nakonec souhlasili. Maxmilián Kolbe tam zemřel. František Gajowniczek nakonec Osvětim přežil a se svou rodinou žil až do roku 1995.
Strašní pomatenci a zaslepeni jsou ti věřící. Slaboši, co si nedokáží přiznat svou malost. Proti jejich vire a malosti je treba bojovat 
http://www.youtube.com/watch?v=2rXx0UTQ5SA
Tady je toho asi vic...
Poslední odstavec mám, doufám, chápat jako ironii a podporu mě 
To cele je jen jiny zposob, jak vyjadrit, ze bych ti na ten predchazejici prispevk dal plusko 
Jsem si to celou dobu myslel, ale nakonec jsem se přece radši jenom polopatě zeptal, protože možný je všechno
Snad ano, rozhodně ale všechno vyjma boží existence.
Pekne povedané Florene, pekne povedané.
Tohle se v Březince dělo, dokonce se dá říct, že poměrně často. Ale rozhodně to nebylo pravidlo. Stejně, jako se tam běžně kradlo, udávalo. A ani jedno, ani druhé nemuselo nutně souviset s vírou v boha.
Křesťan by měl dokonce argumentovat, že Kolbe spáchal smrtelný hřích, když zahodil život, který měl od boha. Kolbe byl tedy v rozhodující chvíli spíš Sartrovský existencialista, než křesťan.
Rozhodně to není žádný argument v našem sporu o smysluplnost či škodlivost víry, jen další díl tlachání. Co bude příště? Doložíš sílu víry na svatém Vojtěchovi, "umučeném" pohanskými Prusy?
člověk si z pravěku přinesl dvě věci. Chlupy v podpaží a víru v boha.
Vzít si život (hřích) a obětovat svůj život pro život jiných je dost velkej rozdíl, takže by asi žádný křesťan ani Žid nemluvil o smrtelném hříchu. Nakonec Ježíš šel přeci podle evangélií dobrovolně na kříž jako zástupná oběť za druhé. To by alfou a omegou křesťanství bylo vlastně spáchání smrtelného hříchu.
Nedovedu si ale představit existencionalistu, co by se takto obětoval. Tím by vlastně řekl, že život (a smrt) má nějaký význam. Vzít si život ano, ale pro záchranu života druhých ?
Podobné příběhy ale opravdu nic neříkají (neargumentují) v otázce pro a proti (Bůh). Vyjadřuji se trochu hrbolatě. To jak kdo věří ( jak se jeho víra projevuje) nijak nesouvisí s tématem "Zda Bůh ano či ne". Ale to asi ani nechtěl Florén tímto říct.
Existencialistu. Smyslem existencialismu je zápas o vlastní život. Bezvýznamný je život jen apriorně, ale člověk má za úkol význam mu dát, jinak by nic nemělo smysl.
Eh... a nesrovnávej Ježíše (co je vlastně zač se církev domlouvala tisíc let a ještě pořád to není úplně jasný - filioque) a člověka. Já právě upozorňoval na to, že všechno je záležitost interpretace. A předporozumění.
tady se podle me mylis tunaku - jednak v definici existencialimus (jakkoli je tezky ho definovat) a jednak v tom, ze kolbe svuj zivot nezahodil...
a kdyz uz jsme u toho existencialismu - ani ten se s virou nijak nevylucuje...jaspers, ostatne i nietzsche, kteryho bych z nejakyho duvodu tipoval na tvyho oblibence a kterej je v tomhle pomerne zajimavej...
Záleží na tom, jak definuješ existencialismus. Někdo chápe třeba Kierkegaarda jako existencialistu. (Každopádně je pak nasnadě otázka, zda nebyl existencialisou i Boethius nebo Augustin. Případně Gaius Petronius, kterého mám z doposud zmíněných nejraději.) Jenže já měl na mysli existencialisus jako konkrétní intelektuální směr, měl jsem na mysli hlavně Sarta a Camuse, ale možná ještě spíš Heideggera a Patočku.
Potom jde taky o to, co považuješ za víru. Já mám samozřejmě na mysli především institucializovanou víru přežvejkanou skrze téměř libovolnou církev.
Ale i s vírou obecně mám problém. Nejde o to, že nemám právo zasahovat druhým do jejich víry - tahle záležitost není o svobodě věřit.
Spíš o svobodě nevěřit, o kterou dneska pomalu přicházíme.
Ta poslední věta mě překvapila. Docela by mě zajímalo, co tím přesně myslíš.
Ateisti jsou pomalu stejně na odstřel, jako kuřáci. Klerikalismus je v protiofenzivě.
Tak až takhle jsem to pochopil :). Spíš na základě čeho si to myslíš. Mě to opravdu překvapilo, protože mi v mém životě připadá ateismus ( v ČR ) pořád jako nejrozšířenější "víra". Potom různá multi-kulti náboženství a snad potom křesťanství.
Ale většinou se setkávám s tím, že základním prvkem nějaké "životní filozofie" je u lidí ateistické přesvědčení. To že by někdo nějak "útočil" na člověka hájícího ateismus pro jeho přesvědčení jsem snad nikdy nezaregistroval.
za sartrovskyho cynika neschopnyho zararadit se a fungovat v normalni spolecnosti, pripadne cloveka smirenyho s absurditou svoji existence, bych ho nepovazoval...
Sartre v "normální" společnosti fungoval docela obstojně. Každopádně měl na kavárny, na který já nemám. 
to jednak neni pravda a jednak se tu snad bavime o jeho filozofii ne? existencialismus = filozoficky smer, nikoli sartre...
a spetku existencialismu ostatne najdes ve spouste filozofii 
Těžko říct, jestli ho nezahodil. Na tohle neumím odpovědět. Jen tvrdím, že dle teologických postulátů je to téměř sebevražda a tedy hřích. (Protože v koncentráku každý věděl, že druhý člověk může přežít jen náhodou.)
A v čem se mýlím v definici exist.?
viz vyse - rozdil je v pristupu k zivotu, k existenci. sartre je ohledne existence cynickej az absurdistickej, kdezto kolbeho pristup je diametralne odlisnej...
u tech poslednich dvou vet musis sam vedet, ze ti tam neco nesedi 
JP je hlavně nejexistencialističtější existencialista. O chlup rudimentálnější, než Bert. Myšlení obrácené k existenci, existenci považující za ústřední prvek myšlení o člověku... zase tak často nenajdeš a už vůbec ne mezi bytostně věřícími autory, pro které nutně musí být středobodem bůh. I kdyby je člověk zajímal sebevíc, vždy je odvozený od boha.
Kdežto existencialisté si boha klidně postulují jako potřebu.
a co to ma spolecnyho s tim, o cem mluvime?
Když říkám existencialismus, myslím existencialismus. Ne Halíka.
to ja taky. jenze v tvym prikladu se s existencialismem shoduje tak ta mezni situace. samotnej pristup k existenci je v obou pripadech naprosto odlisnej...
Ve kterém příkladu? Ten koncentrák? To se mi nezdá.
No tak náhodou to preňho znamenalo záchranu života práve vtedy. Uvažovať vtedy o tom, že nakoniec aj tak nemá veľké šance prežiť? 
No to nakoniec neprežijeme nikto...
Ne, neuvažoval. Nemusel. To byla každodenní skutečnost. Samozřejmě, že každej doufal, že se zachrání, pečlivě choval naději, skrýval ji a chránil, jako to poslední, co měl. Je to neustálá mezní situace, existence v mezní situaci. Je to pěkně drsný. A takový obětování může být obdivuhodný. Ale v koncentráku to často bylo i o ztrátě naděje.
(Viz Richard Glazar: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky)
Kdežto takovej Palach, to je, pane, oběť. Nebo Brutus - Sic semper tyrannis, obětovat obdivovaného učitele vraždou. Ti, kteří se obětují pro druhé, jsou samozřejmě hrdinové.
Z hlediska evoluční biologie jsou to ale outsideři. Všechno je složitější.
(Kdybych byl cynik, snadno obrátím argument o sebeobětování věřícího. Pro věřícího může být sebevražda zbabělost a neschopnost dál snášet život, ale je docela snadná, protože tě potom čeká pohoda na věčnost.)
z pohledu studenta biologie ti muzu rict, ze evolucni biologie nedava smysl od zacatku do konce. i kdyz leccos vysvetluje, to ano...
sam jsem jeji velkej zastance a obdivovatel darwina
Nj, taky mi přijde neuvěřitelný, jak se mu to v hlavě pospojovalo.
ono je to prave ale neskutecne jednoduchy...
Podle mne je skvělej Koukolík, kterej v sobě spojuje poznání vědce s humanismem vzdělance. Právě díky němu jsem se začal zajímat i o pohled "z opačné strany" - vědy.
Ještě mám rád Konráda Lorenze. Sedm smrtelných hříchů je úžasnej text. Znáš?
lorenz je jeden z mejch osobnich heroes lorenz, darwin, jay gould a dawkins...(a jeste samozrejme attenbourough )
tech hrichu bylo osm
koukolik je velice inteligentni clovek, bohuzel vetsina dalsich lidi, kteri se pohybuji na pomezi vedy a humanitnich ved jsou pouhy tlachalove...
Poprvé se setkávám s obdivovatelem R.Dawkinse (myslím osobně). Vlastně virtuálně.
obdivuju toho dawkinse z pred dvaceti, triceti let. ne toho senila, kterym je poslednich deset let...
nebo kdy to vydal tu svoji ptakovinu o nabozenstvi jako pocitacovem viry lidske mysli...
No, já jsem na něj narazil, když jsem hledal odpovědi ohledně svého postoje k víře (křesťanství). A tohle mě právě překvapilo. Že ho křesťanští filozofové "tepají" za knihu, kterou zmiňuješ, ale zároveň se vyjadřují s respektem k jeho starším pracem. Názvy si už nepamatuju.
Pan Zrzavý se někde nechal slyšet ohledně té knihy, že "se nám Dawkins asi zbláznil". Zřejmě rozporuplná osobnost. Ale na starších videoukázkách (tak 20-25 let spátky) charizmatický sympaťák.
OMG. samozřejmě "20-25 let zpátky".
jo, dawkins se v devadesatkach vydal na krizovou vypravu proti nabozenstvi, polozil by zivot za ateismus. ve vede posledni dobou nic, snazi se hrat si na filozofa a pritom co jsem koukal, tak jeho nazory jsou casto vylozene az hloupy...
jinak zrzavy a flegr jsou taky neskutecny kapacity, navic cesky
Výborně, takže co se ti od něj líbí, to je super - a co se ti od něj nelíbí, to pomalu napsal někdo jinej jeho jménem, co?
Nevím, zda se vyjadřuju tak nesrozumitelně. Kde v tom příspěvku píšu, že se mi od Dawkinse něco líbí a tak je to super ? A kde píšu, že se mi něco od něj nelíbí ?
Já to tak pochopil. Ale reagoval jsem na Sebyka i na tebe. Zkrátka mi přišlo úsměvný upozornit na "meze interpretace". A na to, že čteme s předporozuměním, předsudkem. Což se na vašem postoji k tomu autorovi skvěle projevilo. Já samozřejmě netvrdím, že se mi to nestává. Ale protože o tom vím, snažím se s tím zápasit a poslední dobou se mi daří všímat si: aha, tunaku, tohle tě naštvalo, naštvalo tě, že autor kvůli a hodnotí b jako xxx, protože to koliduje se tvým náhledem. Díky tomu jsem teď mnohem otevřenější, než dřív. Méně zatížený předsudky.
Je samozřejmě bizarní psát, že jsem méně zatížený předsudky, uprostřed těchto vláken o obětech, o interpretaci existence apod. Jenže já opravdu přemýšlím o tom, co odpovídáte a přemýšlím o tom, co napíšu já. Ona totiž neexistuje jedna univerzálně použitelná pravda, kterou by se dalo druhého v diskuzi umlátit, ale spousta pravd, třeba i protichůdných. Připadá mi velmi poučné sledovat myšlenkový vývoj autorů, kteří třeba během života úplně obrátili. Připomíná mi to lidský úděl a obtížnost myšlení, především konstrukce myšlenkových systémů.
Například je nepochybně pravda, že sebevražda je jeden z nejtěžších hříchů dobrého katolíka. (Srovnatelná snad jen s vraždou rodičů nebo dítěte.) Ale co potom s mučedníky, kteří se dobrovolně nechali zabít? (jako svatý Vojtěch) Pokud se vědomě necháš zabít, není to sebevražda? Existuje nějaký kvalitativní rozdíl? (Formální rozdíl je zřejmý, ale o formu by tady jít nemělo.)
A je vlastně - z obecnějšího hlediska, než je pohled katolicismu na problém sebevraždy - vůbec správné obětovat se? A záleží na tom, jestli je to správné - respektive existuje vůbec nějaká kategorie správnosti? Nějaká obecnější, než imanentní člověku nebo skupině lidí? A když už jsme u toho, je skupina lidí nadřazená jednotlivci?
Pokud chce člověk odpovídat na takové otázky, musí se řídit nějakým paradigmatem, to je asi jasné. (Například pro Kanta jím mohla být nemožnost poznání, ale potřeba myšlení, pro Sartra absurdita, pro Heideggera situovanost, pro Sófokla tradiční mravní řád nadřazený člověku i bohu, pro křesťana jeho víra, respektive bůh, respektive bible.) A v tom je právě jádro sporu - narozdíl od vás mne moje vzdělání a moje životní zkušenost přivedla k přesvědčení, že náboženství je téměř zločin a víra je potřeba člověka, který není dost poctivý nebo odvážný, aby ji dokázal rozumově nahlédnout. Ale samozřejmě si uvědomuju, že to je můj pohled na věc. Mám spoustu věřících kamarádů a vážím si spousty věřících lidí. Jsou to většinou lidé, kteří se rozhodnou věřit, protože to potřebují nebo - což je vznešenější - protože chtějí. Protože se rozhodnou orientovat se v životě na základě víry.
To je argument, který tu měl dávno zaznít.
Konec konců, ani mně není víra cizí. Svým způsobem je mi blízká patočkovská interpretace homérského náboženství klasického období a naprosto fascinující mi přijde pohanství obecně - ve vztahu k životnímu cyklu. Ať už Eleusína, Dionýsos nebo třeba i Soumrak bohů, pohanství bytostně cítí souvislost člověka a přírody - a zároveň vykořenění člověka ze světa přírody.
Samozřejmě nevěřím, že na Olympu sedí Zeus (Dios, bůh - slovo bůh je odvozeno od slova Zeus, které tedy není v pravém smyslu vlastním jménem, jak se nám snaží namluvit monoteisté, podobné je to se slovem Alláh - taky se tváříme, jako by to bylo vlastní jméno, tím pádem připravujeme boha muslimů o božskou podstatu a vysmíváme se jim tak, pliveme jim do tváře). Sice jsem tam nebyl, ale byl jsem na Musale a viděl jsem Vichren. A na Musale (z arabského "Boží trůn") bůh neseděl a ani Vichren nejevil známky toho, že by se tam byl kdy objevil vousáč Perun. 
Nene, antropomorfismu se prostě musím smát.
Chápu náboženství spíše jako mytologii. Jako vyprávění o smyslu naší existence. A filozofii považuji za pokračování tohoto vyprávění - ale založené nikoliv už na zvyku a moudrosti předků, na společenském uspořádání, které je nutné - ne, založené na bytostné lidské potřebě myslet, potřebě zvědavosti a výkladu. Založené na imanentních principech - a proto upřímnějších a pravdivějších.
Rozumově dospět ke kategorickému imperativu je těžší a náročnější, než uvěřit v boha. Ale výsledek je nepochybně kvalitnější - v tom smyslu, že je to výsledek skutečně dosažený, nikoliv založený na "zvěsti", ať už seberadostnější nebo nejlepší, podle toho, jak kdo přeládá řecké slovo evangelium.
Od náboženství je totiž myslím jen krůček k tmářství, dogmatismu, fanatizmu a neúctě k lidskému životu, lidské osobitosti, lidskému údělu, lidskému utrpení a lidské existenci vůbec. Kdežto humanismus a racionalismus mohou vést i k podobným výstřelkům, ale jen tehdy, pokud nejsou dostatečně poctivé. (Jakýkoliv zločin založený zdánlivě na rozumových operacích je ve skutečnosti výsledkem kultu či víry (nacismus, stalinismus, breivik) nebo výsledkem hamižnosti, chamtivosti a dalších biologických imperativů, které jsme zdědili po předcích jako nástroje přirozeného výběru.
a taky ma cestnej doktorat na moji univerzite, takze nemuzu jinak
a z pohledu biologa proste clovek nemuze jinak. dawkins a jay gould jsou za poslednich tricet let pro evolucni bio pomalu tim samym jako darwin...
To si ale fakt napísal riadnu sprostosť s tým smrteľným hriechom tuňák. Obetovať sa za druhého je podľa teba zahodenie života? Neviem aký Kresťan by tak mal argumentovať. Možno ten, ktorého si nakreslíš.
tunak argumentuje PROTI krestanstvi, takze z tohohle pohledu to smysl dava
Aký? Keď je proti, tak sa nemá pridŕžať skutočnosti, ale naschvál im pripisovať niečo iné, aby mal argumenty proti?
Nepřipisuju jim něco jiného. To sakra JE smrtelnej hřích. Protože tobě byl dle dogmatu život propůjčen, není tvůj, aby si s ním zacházela, jak se ti zlíbí.
Mučedníci jsou něco jinýho. Takže můžeš sebevraždu obejít skrze mučednictví. Křesťani jsou prakticky pokrytci, protože rozlišují mezi tím, když na sebe vztáhneš ruku a když se necháš zabít. A samozřejmě dodávají, že mučednictví je to tehdy, když se obětuješ ve prospěch celku.
(Nejlépe kácením posvátných dubů.)
Ostatně jako každá archaická společnost. A nebo společnost na hraně (jako v lágru).
Netrep! (To mi teraz nevrie žlč, len sa dobromyseľne škerím.) Toto je len tvoj výklad a nech si ho akokoľvek vyargumentuješ, vždy existujú iné. Už ťa vidím ako presviedčaš Kresťanov, že oni to musia považovať za smrteľný hriech, lebo tak to káže to, čomu veria, len to majú zle naštudované - ale ty ich to naučíš...
tunaku, neverim, ze sam nevidis, ze tady jsi mimo misu...
slova jako "temer", "nahoda", nerozliseni rozdilu v pristupu k existenci v pripade existencialismu a kolbeho, nerozliseni rozdilu mezi sebevrazdou a obeti a dalsi veci, ktery ted nevidim, protoze reaguju na tenhle koment a jsem linej otevrit si novej tab...
a porad jsi mi nejak neosvetlil na jakym zaklade prisuzujes kolbemu existencialisticky pristup spis nez katolicky. mezni situace? ale no tak... existencialista tvrdeho zrna by se tak jako kolbe v ty situaci nezchoval, rozhodne ne z toho duvodu, ze kteryho tak jednal kolbe...
jedna otazka na konec: kdyz treba matka polozi zivot za zachranu svyho ditete, tak je to podle tebe sebevrazda demonstrujici absurditu byti a ta matka se v tu danou chvili ridi podle existencialistickych myslenek?
existencialista tvrdeho sartrovskeho a camusovskeho zrna, abych to upresnil, kdyz uz na ne odkazujes...
souhlasim, holt tonouci tunak (oxymoron?) se chyta existencialniho stebla, ale jak vime, steblo casto byva dute
Tohle neberu. Jednak otázka oběti v lágru nijak nesouvisí s naší diskuzí a druhak trvám na tom, že Kolbeho k jeho oběti nedovedla víra. Jistě mu pomohla, ale k činu ho přiměla situace, ve které se nacházel. Jako desítky a stovky dalších vězňů, kteří se obětují, aby druzí mohli žít. (Vzpoura v Treblince například.)
Ve skutečnosti lágry naopak lidi o víru spíše připravují. Je dobře popsáno mnoho případů lidí, kteří se v koncentrácích rozkmotřili s bohem a zavrhli pod dojmem skutečnosti a zkušenosti náboženský postoj. Tím netvrdím, že měli pravdu, spíše byli zoufalí.
Pokud se Kolbe obětoval, aby zachránil někoho jinýho (což bylo samo o sobě iluzorní), pak se rozhodl k činu, kterým chtěl dát vlastnímu životu smysl. Platí? Platí.
Co na tom odporuje existencialismu? Já tady neaplikuju "právo na sebevraždu" z důvodu neochoty zápasit s absurditou vlastního bytí (což by se u Kolbeho pravděpodobně aplikovat dalo), ale rozhodnutí "vykoupit se" z absurdity tím, že životu nějaký smysl dám. Pokud se totiž Kolbe obětoval pro druhé, tak tím svému životu (a smrti) dal přece smysl - v naprosto Sartrovském revolučním duchu.
Obětovat se pro druhé (pravda, z racionálních příčin) existencialismu nijak neodporuje. (Čekání na Godota: Mohli bychom se zabít, ale k čemu by to bylo? - a tady to už k něčemu je.) Zato to v podstatě odporuje přinejmenším radikálním interpretacím křesťanských dogmatů. Jistě, že se Kolbe obětoval z lásky k bližnímu. otázka je, zda na to má křesťan vlastně právo. Prakticky vzato, to právo světcům-mučedníkům dávala JEN situace, do které se dostali - zápas s pohanstvím atd. (V NZ existuje podobenství, v němž Ježíš tvrdí, že rezignace je hřích.)
Takže se dá argumentovat, že má Kolbe z hlediska křesťanství právo obětovat se právě proto, že je v koncentráku - ale! - pokud taková oběť vlastně má nějaký smysl.
Kristus, naproti tomu, se jako bůh obětí života zaručuje za lidské hříchy. Vždycky mi to přišlo pitomé - totiž, potěmkinovské. Je to vlastně jen hra. Je evidentní, že to není v souladu s Kristovým postojem ke starému zákonu JAKO smlouvě s bohem. Ale to už je jiná pohádka. (Kristus - člověk prorok zemřít nechtěl. Kristus - postava mytologie zemřít sice nechtěl, ale musel.)
A ad přístup k existenci existencialistů / Kolbeho - to je přece irelevantní. Nejde o to, jak přistupuješ ke smyslu nebo nesmyslu existence. Podstatné je, k jakému dojdeš závěru, abych tak řekl. Navíc - moderní křesťanství i existencialismus dávají člověku prostor volby: budeš takový, jaký bude tvůj život. Jaký život si utvoříš, takový jsi. Se všemi konsekvencemi, v křesťanství zjemělými konceptem věčnosti.
Když jsem zkrátka psal, že Kolbe byl v okamžiku volby spíše existencialista, než křesťan, prostě jsem interpretoval jeho čin, ne jeho přístup k existenci. Máš pravdu, že jsem ho možná měl vzít v úvahu - ale kdo ví, co si vlastně Kolbe myslel. A navíc si jen těžko dokážeme představit jeho situaci a tíhu situovanosti.
A ta matka - řekl bych, cynicky, že dělá všechno proto, aby zachovala a rozmnožila svou genetickou informaci. Ale ne, ta matka jedná samozřejmě pudově. Kdo ví, jestli i Kolbe jednal pudově, jistě částečně ano. Evidentně to byl altruista.
Kdyby to někdo dočetl až sem, pokračování je o kousek výš jako odpověď Jozefovi.
Dobryyyy
A to jsem mel pripravenou rec, az se vratim, ale uz asi neni treba
Jak už jsem psal, nechápu, jak oběť v lágru souvisí s diskuzí o potřebě/škodlivosti víry.
Zkus si položit otázku, jestli náhodou víra skrze nabídku vykoupení z hříchu nesvádí a nenavádí člověka k tomu, aby vesele hřešil, aby zahodil odpovědnost za svoje činy a jestli náhodou víra - narozdíl od rozumově odůvodněné etiky - tedy nepřispívá k tomu, že se svět skutečně zdá být oním slzavým údolím.
Co je zase tohle za klauniády? Řekl bys tohle i kritikům Breivika, Stalina nebo Idi Amina? A slyšel jsi už pojem "stupidita"?
Chudák Honza, tohle si nezaslouží, být srovnáván s Mouem
Většina lidí (kromě těch, kteří si v tom třeba i najdou určitej styl humoru) na ně má stejnej názor, tak proto byl názorně použit
Náhodou, mě ty jeho komentáře baví, vždyť je to taková čistá duše (dokonce jste ho naučili šetřit smajly) Každodenní jistota dobré nálady, něco jako svého času Gabo
Šetřit smajly ho naučil Lapi
Mě to taky baví, něco na tom je. V jednoduchosti je síla... A kolikrát se nad tou holajznou zabavíš víc než na promyšleném fórku
sakra spravte uz "nekdo" ty odkazy
znovu a lepe:
není někde k vidění sestřih těch incidentů?
A já, když jsem tu viděl 90 komentářů a od včera asi 70 nových, jsem se bláhově domníval, že se tu řeší situace ohledně neuznaných gólů Ajaxu, případně kanonády Lyonu
To je prostě Real Madrid. U mnoha lidí na celém světě vyvolává nutkání k filosoficko-náboženským rozborům lidské historie a k jiným nesrozumitelným blábolům.
Nejčtenější
Tabulky
| # | Tým | Z | B | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. |  | FC Barcelona | 38 | 88 | ||||
| 2. |  | Real Madrid | 38 | 78 | ||||
| 3. |  | Atlético Madrid | 38 | 77 | ||||
| 4. |  | Real Sociedad | 38 | 71 | ||||
| 5. |  | Villarreal | 38 | 64 | ||||
| 6. |  | Real Betis | 38 | 60 | ||||
| … | ||||||||
| 19. |  | Espanyol | 38 | 37 | ||||
| 20. |  | Elche | 38 | 25 | ||||
Primera División - statistika hráčů
| 1. | |
K. Benzema | 27 |
| 2. |  |
I. Aspas Juncal | 17 |
|
J. Jiménez López | 17 | |
|
V. Júnior | 17 | |
| 5. |  |
E. Ünal | 16 |
Plkátko
Pro psaní příspěvků musíte být přihlášen(a)
znovu a lepe:
http://img834.imageshack.us/img834/6966/x29b7ad9e.jpg