Povinnost vymyslet něco nového

Xabi Alonso a Sergio Busquets (© google.com)

Pro Gelsona Fernandese to byl obyčejný gól. Pro příliš sebevědomé Španělsko pořádná lekce. Pro Sergia Busquetse prakticky rozsudek smrti. Nečekaná porážka španělského výběru v úvodním duelu Mistrovství světa 2010 v JAR proti Švýcarsku znamenala pro výběr Del Bosqueho, jenž byl zvyklý vznášet se v oblacích, krutý návrat do reality. Při hledání viníka této porážky všichni jednoznačně označili za Černého Petra Sergia Busquetse. Evropský šampión se sesypal a nováček byl označen za původ všeho zlého. V průběhu čtyřiadvaceti hodin, které následovaly po porážce v Durbanu, byl středopolař Barcelony vystaven mediálnímu kamenování, během něhož se diskutovalo nad vhodností jeho účasti v základní sestavě La Rojy.

Vicenet del Bosque se štítem v ruce opustil svoji obvyklou vlažnost a vypustil ze svých úst větu, která se proměnila v nejelpší obranu Sergia Busquetse: „Kdybyc byl fotbalistou, chtěl bych se podobat Busquetsovi“, prohlásil tehdy reprezentační kouč. Tato slova stačila, aby se utišily kritiky a vrátily klid do útrob reprezentačního výběru, jenž později dokráčel až do vítězného finále v Johannesburgu. Španělsko vyhrálo titul mistrů světa a Busquets patřil mezi nejlepší. Nicméně tyhle kritiky mohou znovu vyplout na povrch, v okamžiku kdy Španělé mají pár dní do ostrého startu EURA v Polsku a na Ukrajině a prochází jedním z nejznepokojujícím obdobím od chvíle kdy v Neustiftu počala zlatá éra. 

Přehlédneme-li organizační faux pas díky němuž Španělé mají k dispozici všech 23 nominovaných mužů jen pro jediný přípravný zápas, je zřejmé že Del Bosqueho formule pomalu přestává fungovat a je třeba upravit ingredience národního týmu, aby byl pořád schopen soupeře překvapovat. La Roja se od roku 2008 měnila, aby se udržela co nejvíc nahoře. Pod Luisem Aragonésem bylo Španělsko týmem, kde míč rychle létal mezi hráči, trpělivě čekalo na úvodní gól, aby následně soupeře dorazilo po bleskovém kontru. Na EURU 2008 ostatní předčilo smrtící rychlostí v posledních metrech, akcemi, které se rodily ve středu pole řízeném Xavim, urychlené Iniestou a Silvou, střežené Sennou.

V Jižní Africe se styl reprezentace proměnil. Del Bosque přerýsoval zálohu a vyzbrojil ho dvojitým štítem, kde nastupoval Busquets s Xabi Alonsem. Soužití těchto dvou mužů dodávala Španělům extra defenzivní jistotu, ovšem na úkor ofenzivní svěžesti, která tolik překvapovala dva roky předtím. Tím pádem Španělsko prošlo celou vyřazovací část turnaje bez obdržené branky a stalo se šampiónem, jenž v celé historii mundialů dostal nejméně gólů. Finálová výhra, zisk titulu mistra světa dal smysl této změně stylu, ale zdá se, že formulka pozbyla platnosti právě v okamžiku, kdy Iker Casillas zvedl na africkém kontinentu nad hlavu vítěznou trofej.

Budí to dojem, že hvězdička levitující nad státním znakem na dresu, jako by každého soupeře proměnila v nesmělého studentíka, bez jakýchkoliv ambicí, jenž se raději stáhne dozadu ke své bráně. Protivníci se prostě zabetonují vzadu, což nemusí představovat nějaký větší problém během kvalifikace, kdy proti Španělům stojí mnohem slabší výběry, které nejsou zvyklé vozit z velkých podníků cenné kovy. Jenže situace se rychle mění na evropském, nebo světovém turnaji a váš první protivník je Itálie. Až doposud neotřesitelný systém se dvěma štíty se najednou stává příliš velkou zátěží a nedovoluje Španělům rozvinout svůj veškerý potenciál. Podle zažitého schématu „Selección“ trpěla v utkání kupříkladu se Skotskem, nebo Litvou, jež se podařilo rozhodnout díky individualitám. Ovšem proti Italům to bude mnohem komplikovanější.

Del Bosque by měl znovu zvážit „jihoafrický“ systém a opětovně oprášit ten, který využíval Luis Aragonés v roce 2008, nebo, v každém případě, vymyslet něco nového. První krok k tomu učinil již ve středu v přípravném duelu proti Korejcům. Xabi Alonso byl jediným klasickým pevným středopolařem a zbytek zálohy byl mnohem pohyblivější, čímž se stalo Španělsko mnohem méně čitelnější a v pohodě Asiaty přestřílelo. Dnes proti Číně bude mít Del Bosque poprvé k dispozici jak Xabi Alonsa, tak i Busquetse a bude zajímavé sledovat, jestli znovu vsadí na dvojitého pivota. Oba dva dohromady mohou přidat na defenzivní jistotě, ale jeden z nich může být v zápasech proti Itálii a Irsku, kteří budou brát remízu 0:0 všemi deseti, nadbytečný. Španělé by měli vymyslet zase něco nového, aby se udrželi nadále na vrcholu. Proti Koreji se udělal první krok a proti Číně by se mělo pokračovat stejným směrem.