Rabadáne, co jsi to provedl?

Carlos Rabadán (© marca.es)

I rozhodčí jsou jen lidé a mohou chybovat. Ale "bota", které se dopustil v roce 1975 Carlos Rabadán, se vidí málokdy.

Třicátého ledna toho roku se v telefonu ozval nervózní hlas: "Rabadáne, co jsi to provedl?"

Prezident Technické komise rozhodčích nemohl po zápase Copa del Generalísimo (předchůdce Copa del Rey) pochopit, co se právě událo. Musel se zeptat znovu: "Rabadáne, co se stalo?" 

"Takový je život, pane prezidente. Byl jsem zaslepený a vše pokazil," odpověděl klidný hlas na druhém konci. Stalo se to, že se Carlos Rabadán spletl. "Jako se může splést každý," dodal dnes 84letý Rabadán, jenž přitom mezi roky 1970 a 1975 pravidla fotbalu vyučoval. Přesto v jeden moment selhal. Lapsus.

Šestnáct zbytečných penalt

"Ptejte se, ptejte se, odpovím vám na cokoliv. Co vás zajímá?" reaguje Rabadán na telefonát redaktora deníku Marca o 45 let později. "Aha, zápas Carabanchel - Mallorca? Ano, ano, byl jsem to já," přiznává Rabadán mea culpa. "Jak bych mohl zapomenout? Měl jsem v další sezóně postoupit do Primery, ale po tom všem..." Místo splnění snu o arbitrování v La Lize byl přeřazen až do Tercery. Ale čas je nejlepší lék a díky němu se trapas změnil v zábavnou historku.

Třicátého ledna 1975 začal v 15:45 na stadionu La Mina pohárový zápas Carabanchel - Mallorca, o necelé dvě hodiny později ukazovalo konečné skóre 3-1 pro madridský celek. To v kombinaci s výhrou Mallorcy 2-0 v prvním mači znamenalo prodloužení - neboť tehdy ještě neměly venkovní góly rozhodující hodnotu - a po něm penaltový rozstřel. Šílený, nekonečný a nezapomenutelný penaltový rozstřel. S rovnými třiceti střelami z puntíku jde o rekordní zápis ve Španělsku. Podle oficiální zápisu zvítězil Carabanchel...

"Jásot byl hezký, ale zbytečný. Škoda, že posledních 16 zahraných pokutových kopů bylo s ohledem na bod 221 pravidel RFEF (Španělský fotbalový svaz) k ničemu," hodnotila o den později Marca. "Zmíněná část pravidel, kterou Rabadán neaplikoval správně, říkala, že pokud bude po pěti penaltách na každé straně pokračovat nerozhodný stav (jako se stalo ve zmíněném utkání), bude se pokračovat v zahrávání, dokud některý z týmů neselže, díky čemuž zvítězí soupeř," vysvětloval tehdy šéf disciplinárky Andrés Reguera.

Osudová chyba

Při celkově čtrnácté penaltě - tedy v sedmé sérii (základní série po pěti skončila remízou 4-4) a v době, kdy se zahrávalo stylem náhlé smrti - Carabanchel neproměnil, zatímco Mallorca ano. Baleárské mužstvo tak mělo slavit postup. Jenže Rabadán si pravidla vyložil chybně a domníval se, že po základní sérii se má pokračovat další kompletní sérií po pěti pokusech, nikoliv už jen po jednom pokutovém kopu na každé straně. A protože i druhá pětipenaltová série skončila nerozhodně, musela přijít na řadu třetí. Celkem se kopalo 30krát!

"Penalt bylo opravdu hodně. Už na hřišti jsme si stěžovali, ale tehdy se protestovalo mnohem méně než dnes. Proto jsme přijali, co řekl rozhodčí, a pokračovali v rozstřelu," vzpomíná dobové křídlo Mallorcy Macario. "Rozhodčí pořád nařizoval další a další série. Na hřišti bylo cítit obrovské napětí," přidává se Pozo, tehdy hráč Carabanchelu.

Po zápase se strhla vlna reakcí. "Okamžitě mi volal prezident rozhodčích a řekl mi, že tomu nemůže věřit, protože jsem jinak pískal dobře. Odpověděl jsem, že se stalo a už se s tím nedá nic dělat. Nikdy jsem nikomu nelhal," pokračuje Rabadán, jehož na chybné počínání neupozornili ani čároví arbitři.

"Dobrý výkon rozhodčího i čárových. Jeho jedinou chybou byla neznalost pravidel, díky které slavil Carabanchel vymyšlený postup," psala Marca.

Carabanchel byl z postupu nadšený, vždyť šlo o tým z Tercery. Jenže Mallorca se proti kiksu arbitra a výsledku střetnutí úspěšně odvolala a disciplinárka ji označila jako postupujícího do dalšího kola Copa del Generalísimo. 

Hráči přišli o dary, Rabadán o kariéru

"Tehdy jsme hráli na hlíně, ale fanoušci byli úžasní. Byli blízko hřiště, podporovali nás a dostávali pod tlak soupeře i rozhodčího," loví v paměti Carlos Álvarez, opora Carabanchelu. "Pamatuji si, že jsme za postup měli slíbené od jedné společnosti hodinky, od další obleky. Byla jiná doba, skromnější podmínky. Ale po změně výsledku zůstalo jen u slibů."

Drsný trest pro samotného Rabadána na sebe nenechal dlouho čekat. "Další týden jsem měl pískat v Burgosu, samozřejmě mě odvolali." Místo zmíněného přesunu do Primery ho čekal sešup do Tercery a trest na 18 zápasů. Šest za nedodržení pravidel, šest za to, že dovolil zahrávaní rozstřelu s fanoušky na hřišti a posledních šest za chybný zápis o utkání.

"Ano, fanoušci byli na hřišti, ale na druhé polovině, ne na té, kde se kopalo. Nikoho neobtěžovali," omlouvá příznivce Pozo.

Smířený Rabadán

Carlos Rabadán přijel trest jako muž. "Pane prezidente, nemějte obavu. Takový je život, udělal jsem chybu. Nic víc. Za chyby se platí. Jsem dospělý a trest přijmu," řekl šéfovi rozhodčích. Trest si "odseděl", na rozhodcování ale nezanevřel. "Každý dělá chyby. A kdo říká, že ne, ten lže. Ze srdce říkám, že mám svědomí čisté. Nikdy jsem nikoho úmyslně nepoškodil, jen škoda té jedné chyby..."

Rabadán je ve Vigu stále populární, lidé ho i v pokročilém věku zastavují na ulici, aby se s ním pozdravili či vyfotili. Od vedení města se dočkal vyznamenání, Vigo ocenilo jeho soudcování v nižších ligách, kterému se věnoval až do svých 77 let. "Během šedesáti let jsem odřídil tisíce zápasů. Pískal jsem všechno, kde mě potřebovali. Regionální soutěže, juniorské... Kéž bych měl nižší věk a mohl stále běhat po hřišti."

Další články věnované historii, momentům či tradicím, které se proměnily v legendární a obklopují je zajímavé okolnosti, najdete v sekci Španělské střípky.