Vánoce, po kterých se WM formace stala povinností

San Lorenzo z přelomu let 1946 a 1947 (© as.com)

Zatímco dnes je vánoční přestávka v La Lize považována za samozřejmou, dříve tomu tak nebývalo. A období svátků dokonce výrazně promluvilo do historie španělské kopané.

Až do osmdesátých let se chodilo na fotbal i na Štědrý den, Silvestr či Nový rok, pokud daný den připadl na neděli, která byla honbě za kulatým nesmyslem vyhrazena. A pokud ne, tak se na dané období dohodly přátelské zápasy, jejichž významnost byla výrazně vyšší, než je tomu v posledních dekádách.

Perónova útěcha - pšenice, maso a... San Lorenzo

Španělsko generála Franca v roce 1946 usilovalo o vstup do OSN, i kvůli kritice Norimberského procesu ze strany místních médií však dostalo košem, což v zemi vyvolalo protesty. Utěšitelem se ukázal být Juan Perón. Ještě předtím, než se mimo jiné i do Španělska vydala v rámci svého slavného Duhového turné jeho manželka Eva, poslal argentinský prezident do země pšenici, maso a... mistrovský klub San Lorenzo de Almagro.

Španělsko té doby sbíralo mezinárodní fotbalové zkušenosti velmi zřídka. Od šestatřicátého si zahrálo jen proti Salazarově Portugalsku, Hitlerově Německu, Mussoliniho Itálii, Pétainově Francii, neutrálnímu Švýcarsku či katolickému Irsku. A tak byla návštěva velmi silného San Lorenza očekávaným zpestřením. Jak se ukázalo, dost bolestivým.

Marné hledání receptu na WM

Jako první se San Lorenzu postavilo 22. prosince Atlético Aviación (současné Atlético Madrid). Hra San Lorenza působila lehce, hráči se s míčem mazlili, a to byl velký kontrast oproti španělskému stylu, který neměl se současnou tiki-takou nic společného a označoval se jako La Furia (Zběsilost či Zuřivost). Celky La Ligy i národní tým tehdy zkrátka praktikovaly kopanou, a to doslova. Právě tvrdost a zarputilost vedly ke zmíněné přezdívce. Atlético padlo 1-4 a slavným se stal komentář hostů z Jižní Ameriky, že "gól je přihrávka do sítě". Padesát tisíc fanoušků Atlética vyprovodilo Argentince uznalým potleskem.

Hned o Vánocích (25. prosince) přišla řada na Real Madrid. Hráči San Lorenza se před zápasem věnovali prohlídce památek a údajně i bujarému nočnímu životu, což vyústilo v jejich jedinou prohru na španělském turné. Real Madrid na zabláceném Chamartínu triumfoval jasně 4-1.

Prvního ledna, v den, kdy se Atlético Aviación přejmenovalo na Atlético de Madrid, čekal již odpočinuté San Lorenzo další test. V Barceloně se střetlo s výběrem Španělska, který dal dokupy jeho trenér Pablo Hernández Coronado. Nemohl do něj zahrnout hráče Athleticu, kteří ve stejný čas dohrávali odložený duel proti Sabadellu. 

Nechyběl naopak Bask Isidro Lángara, velký střelec (17 branek ve 12 zápasech za národní tým), jehož Španělsko na čas ztratilo kvůli občanské válce, která jej vyhnala do Jižní Ameriky (kde působil i v San Lorenzu). V roce 1946 se v 35letech vrátil do vlasti, konkrétně do Ovieda. Španělsko začalo dobře a šlo do vedení 2-0. Poté včak našlo San Lorenzo svůj rytmus a už o poločase šlo do kabin ve výhodě 3-2. Jihoamerický tanec byl pro Evropany příliš rychlý a marně se snažili zachytit jeho kroky, San Lorenzo nakonec zvítězilo 7-5, přičemž brankář Bañón jako nejlepší muž svého celku zabránil výrazně vyšší porážce Španělska. I v Katalánsku příznivci uznali, že San Lorenzo je "někde jinde", a sice pokřikem "Jste nejlepší na světě".

Ve Španělsku se stále hrálo s formací 2-3-5, zatímco svět už přešel na systém 3-2-2-3, jenž se označuje jako WM vzhledem k tomu, že rozestavení fotbalistů připomíná tato dvě písmena. V La Lize využíval WM jen Real Sociedad. A začala debata, jestli není důvod ke změně. Hernández Coronado to odmítl se slovy, že španělský národní tým není sehraný a nedostal se ke své chloubě - La Furii.

Závěrečný debakl a nucený přechod na 3-2-2-3

Šestnáctého ledna se konala odveta v Madridu, které z lóže přihlížel i samotný Francisco Franco. Španělsku v pozměněné sestavě - včetně Irionda a Zarry z Athleticu - ovšem znovu padlo, tentokrát dokonce 1-6. A co hůře, opět byl jeho hrdinou gólman Bañón, na něhož se ze všech stran valil jeden útok za druhým. Coronado jen zopakoval výmluvy z předešlého mače, porážka podle něj nijak nesouvisela s tím, že sok vyznává modernější WM.

O deset dnů později inkasovalo Španělsko další direkt - vůbec poprvé nestačilo na sousední Portugalsko. Debakl 1-4 a konec diskuse, která vlastně pořádně nezačala. Španělský fotbalový svaz neztrácel čas rozeslal všem klubům zprávu, že jim nařizuje okamžitý přechod na rozestavení 3-2-2-3.

Přestože pomyslnou poslední kapkou byla portugalská lekce, ve skutečnosti postrčily španělské celky k systému WM klání proti San Lorenzu (které sehrálo na turné po Španělsku a Portugalsku celkem 10 utkání s bilancí 5-4-1 a 46 vstřelenými góly)...

Další články věnované momentům či tradicím, které se proměnily v legendární a obklopují je zajímavé okolnosti, najdete v sekci Španělské střípky.