Zaplacení výkupní klauzule? Často výhodnější než dohoda o přestupu

Vitolo a Sandro (© marca.es)

Výkupní klauzuli musí mít ve smlouvě každý fotbalista působící v La Lize. Zatímco v minulých letech ji ale zájemci aktivovali jen zcela výjimečně, letos je situace jiná.

Patnáctého srpna 1997 byla napsaná ve španělském fotbale nová kapitola, to když Barcelona zaplatila 4 miliardy peset, aby právě prostřednictvím výkupní klauzule získala Rivalda z Deportiva. Od této chvíle docházelo k podobné akci jednou, dvakrát, maximálně třikrát během každého léta. V posledních týdnech však došlo k nárustu hráčských přesunů pomocí této metody, což dokazují případy Lejeuna (Newcastle), Vitola (Atlético Madrid), Sandra (Everton), Aresa (Athletic), Sergia Léona (Betis), Edgara (Cruz Azul) nebo Fornalse (Villarreal).

Důvod je jednoduchý. Španělský finanční úřad totiž v říjnu loňského roku osvobodil vyplácení výkupních klauzulí od placení daně z příjmu fyzických osob (IRPF). Ta činila 48 procent. Naproti tomu u přestupů dohodou mezi kluby zůstala nutnost zaplatit 21procentní DPH (IVA).

Pojďme si to ukázat na konkrétním případě. Pokud je hráčová výkupní klauzule 100 milionů eur, až do října 2016 by celková cifra i s daní vyšla na 148 milionů eur, pro kupující klub tedy bylo výhodnější se domluvit na přestupové částce 100 milionů eur, i s daní IVA 121 milionů eur.

Letos už je to jinak. Výkupní klauzule jsou osvobozeny nejen od IRPF, ale i od IVA. Takže zůstává k zaplacení jen "základních" 100 milionů eur. Zatímco kdyby si kluby plácly po vzájemné dohodě na částce 90 milionů eur, i s IVA by se přestup vyšplhal na cenovku 108,9 milionů eur. Pro zájemce je tedy výhodnější zaplatit na první pohled vyšší výkupní klauzuli, která ale v konečném účtování vyjde jako výhodnější varianta.