Krize? Možná jen odraz sevillského provizoria

Pablo Machín (© marca.es)

Sevilla zažila skvělý vstup do letošní sezóny, mluvilo se o ní jako o černém koni ročníku. Jenže tým se začal potácet v krizi, která nebere konce.

Přestože mu bezprostředně nehrozí odvolání, začíná být zpochybňována i pozice Pabla Machína, mladého trenéra, který měl být příslibem lepších zítřků. Bylo by ale nefér házet vinu jen na něj. Řada dříve oslovených koučů totiž místo na lavičce Andalusanů odmítla. Možná tušili, že Sevilla pracuje v určitém provizoriu.

Již dlouho totiž probíhají jednání o možném prodeji klubu a nikdo vlastně neví, co bude. Sevilla je jako dům, který zvenku vypadá jako ten, co jste si vysnili, ale uvnitř ukazuje vaši realitu. Místo lustrů jen žárovky s odhalenými dráty, v kuchyni nefunkční lednice, všude krabice od pizzy a příbory jen plastové. Provizorium, které může bavit a fungovat týden, ale ne měsíce či roky.

Sevilla nemá jasno ani v tom, jak a s kým chce vlastně hrát. Míč často neudrží, zároveň však nehraje ani na rychlé kontry. V létě zaplatila 20 milionů eur za křídelního útočníka Promese, aby nakonec hrál na kraji obrany... Mezeru po Nzonzim nezaplnil Amadou (15 milionů eur), Gnagnon (15 milionů eur) ještě nedorostl do kvalitního stopera základní sestavy. Desítky milionů eur utracených za hráče, kteří často nezapadají do Machínova systému. Výledkem je pád tabulkou, po víkendu se může Sevilla ocitnout mimo nejlepší šestku. Dlouho přitom pohodlně držela čtvrtou pozici, která vede do Ligy mistrů.

Prohry se Celtou Vigo, Villarrealem, Huescou, týmy v hlubokých problémech, nejsou náhodné. Jsou zkrátka jen odrazem toho, že v Seville není vše tak bezchybné a hezké jako zmodernizovaná fasáda stadionu Ramóna Sáncheze-Pizjuána. Je zejména na Machínovi a sportovním řediteli Caparrósovi, aby se s krizí poprali. Minimálně do doby, než bude klub vědět, komu bude patřit a jakým směrem půjde.