Shrnutí Primera División 2016/2017 - vážně i nevážně

(© theguardian.com)

Nový ligový ročník už klepe na dveře, dovolte ale, abychom se ještě naposledy vrátili k tomu minulému, a to formou vážnou i zábavnou. Přinášíme vám shrnutí Primera División 2016/2017.

Luka Modrić se chtěl pomazlit s pohárem, jenže ten nebyl nikde v dosahu. Zmatený výraz chorvatského reprezentanta říkal vše, zatímco Gareth Bale se hned vedle hihňal. Real Madrid právě zdolal Málagu, což znamenalo konečný krok k ligovému titulu. Jeho hráči pobíhali po trávníku, slavili, křičeli, objímali se, ale trofej chyběla. "Jak to myslíte, že trofej nebude?" ptal se Modrić tiskového mluvčího Realu Madrid. "Předá se na začátku příští sezóny," zněla odpověd. "Teď to oslavíme tady, vrátíme se do šatny a je to." A je to?! Podívala se na něj dvojice Modrić - Bale nechápavě, ale poté odběhla připojit se k ostatním. Bale vzápětí vysvětloval anglicky Ronaldovi: "No trophy." Portugalec odpověděl ve stejné řeči: "Its a fucking joke." Netušili, jak to chodí. Každý květen je to stejné, ale letos to bylo poprvé za pět let, co Real Madrid vyhrál ligu - teprve druhou za devět roků. Bylo to dlouhé čekání, proto už před sezónou byla Primera stanovena jako nejvyšší priorita.

Dva týdny předtím Barcelona porazila ve finále Copa del Rey Alavés, což byla jediná trofej sezóny pro katalánský velkoklub, jenž následně změnil trenéra. Lusie Enriqueho nahradil Ernesto Valverde. Real Madrid se naproti tomu v Cardiffu stal prvním klubem, který dokázal obhájit titul v Lize mistrů.

Možná se zdá hloupé považovat to za start něčeho, když to pro Blancos byl třetí ušatý pohár za čtyři roky, ale tomu pocitu se nejde ubránit. Ve spojení s ligovým titulem, který byl cílem pro sezónu 2016/2017, to totiž znamenalo, že Real Madrid konečně dosáhl na double - triumf v lize i Lize mistrů. Osmkrát od roku 1958 vyhrál předchůdce milionářské soutěže, ale ani jednou k tomu nepřidal domácí úspěch. Tentokrát ano. Teď už opravdu vypadal jako nejlepší tým ve Španělsku i za jeho hranicemi. A k tomu i zisk Super Cupu a Mistrovství světa klubů.

Na konci sezóny bylo vše růžové, ale v jejím průběhu přišly i slabší chvíle. Na podzim se novináři Zidana ptali, jestli je jeho tým v krizi. "Ne, ale takhle to dál nejde," odpověděl. To vše v době, kdy Real Madrid natahoval šňůru bez prohry, která se zastavila na 40 zápasech, jenže výkony Blancos nepůsobily zdaleka vždy tak přesvědčivě. Tenhle Real Madrid měl však něco, díky čemuž stejně nakonec našel cestu k úspěchu.

Gerard Piqué v tom viděl něco více, trval na svých slovech, že "všichni víme, jak tohle funguje" a že "za nitky se tahá v čestné lóži na Bernabéu". Avšak žádný tým se Realu Madrid nemohl rovnat v rozmanitosti ani síle kádru. Filipe Luís z Atlética to shrnul nejlépe: "Mají skutečně dobrý kádr, dokáží se přizpůsobit každému zápasu. Mohou hrát z obrany, dlouhé nákopy, mají rychlé brejky, dobré standardky, takže se proti nim těžko hraje."

A měli také územní převahu. Kroos s Modrićem za podpory Isca nebyli vždy v první linii zájmu médií, ale jaro patřilo jim. A samozřejmě také Cristianu Ronaldovi. jenž byl v rozhodujících chvílích v závěru sezóny prostě svěžejší, důležitější a lepší než dříve.

"Pokaždé se nám nepodaří strhnout výhru na naší stranu až na konci zápasu," varoval Zidane a měl pravdu. Real Madrid v závěru některé mače i ztratil, ale hned čtvrtinu zápasů dotáhl k bodům díky gólům v závěrečných minutách. Pravidelným přispěvovatelem byl v tomto směru stoper Sergio Ramos, který se vždy odněkud vynořil, aby svůj tým spasil, když byl v úzkých. Mimojiné byl i autorem vyrovnávací branky prvního El Clásica z 89. minuty. Bod z Camp Nou měl v konečném účtování cenu zlata. V závěru ligy měl pak Real Madrid silné i vstupy do utkání.

Poslední tři kola měla být tvrdým oříškem, ale Sevilla, Celta Vigo i Málaga odešly poraženy. Real Madrid v nich vstřelil deset branek, další čtyři přidal ve finále Ligy mistrů proti Juventusu. Skóroval tak ve všech střetnutích sezóny. všemi možnými způsoby, každým hráčem s výjimkou Fábia Coentrãa. Zidane posunul rotace v sestavě na novou úroveň, dvacet hráčů se dostalo přes 1000 odehraných minut a nebylo výjimkou vidět změny na osmi či devíti postech základní jedenáctky. "Je těžší porazit jejich B tým než A tým," glosoval to kouč Deporu Pepe Mel. Kádr byl tak silný, že James Rodríguez se v Cardiffu nevešel ani na lavičku.

"Zasloužili si to," přiznal Andrés Iniesta, zároveň však věděl, že Barcelona má svůj podíl na tom, že se trofej stěhovala do Madridu. Přestože útočný trojzubec se 116 góly na kontě zářil, nemohl se tým zbavit obavy zranitelnosti. Vyhrál na hřištích Realu Madrid, Atlética, Athleticu, Valencie i Sevilly, ale Alavés, Celta Vigo, Deportivo a Málaga ho porazily. I když vyhrával, pocit nebyl tak dobrý. Záloha, která byla dlouho ozdobou Barcelony, občas jakoby neexistovala, což zvyšovalo závislost na Messim. V listopadu byla Barca ráda za bod na Anoetě, kde jí Real Sociedad herně přejel, což byl i částečný obraz roku, bolestivě potvrzený v Paříži a Turíně. "Bude těžké takto vyhrát ligu," řekl Piqué. A měl pravdu.

Sevilla dočasně vypadala jako možný adept na titul a svou kandidaturu předložila, když jako první dokázala porazit Real Madrid, jenže KO od Leicesteru způsobilo velké škody, ze kterých se už nedokázala vzpamatovat. Samir Nasri po skvělém úvodu sezóny podobně jako celý tým postupně uvadal. Pokud jde o Atlético, Antoine Griezmann po bezgólové plichtě s Leganésem ve druhém kole řekl, že "budou hrát o záchranu". To se samozřejmě mýlil, a přestože Los Colchoneros předběhli Sevillu a ukořistili pomyslný bronz, do boje o titul nezasáhli. V Lize mistrů počtvrté v řadě nestačili na městského rivala, i tak se v posledním zápase evropských pohárů na stadionu Vicente Calderóna rozloučili fanoušci s legendární stavbou, pod jejíž tribunou vede silnice, zpěvem a pokřiky, které se následně přenesly i do ulic. Pravda, i nějaké ty slzy ukáply... Podobné to bylo i v závěrečném ligovém mači. Už tak velké dojetí podpořily dva góly Fernanda Torrese, kluka, který zde vyrostl a stal se ikonou Atlética.

Na novém stadionu na opačném konci města, kilometry daleko od dosavadního domova a pojmenovaném po čínské společnosti Wanda, si Atlético zahraje Ligu mistrů, do níž postoupilo společně se Sevillou. Další tři v pořadí si vyzkouší Evropskou ligu. Fran Escribá si v plaveckých šortkách šel pro zmrzlinu, když mu zavolal prezident Villarrealu, aby se chopil jeho kormidla. Letos ve stejnou dobu bude vymýšlet plán na úspěch v Evropě. Žlutou ponorku doplní Real Sociedad, pod vedením Eusébia jeden z nejatraktivnějších týmů Španělska na sledování, a Athletic, který bude chtít v kontinentální soutěži zanechat výraznější stopu, než tomu bylo v uplynulém ročníku.

Byl to Alavés, kdo Athleticu zavřel dveře do finále jiné soutěže - Copa del Rey. Pro skromný celek vedený místním rodákem Manu Garcíou to bylo teprve druhé finále v historii. To předešlé, proti Liverpoolu v Poháru UEFA před 16 lety, absolvoval současný kouč jako hráč. A v obou musel překonat zklamání z porážky. Příběh jako z fotbalové pohádky tak happy-end neměl. Toho se nedočkali ani v Eibaru, přestože už jen reálná šance, že by Ipurúa mohla hostit kontinentální duely, se mu vlastně blíží. "Nikdo o nás nemluví," řekl útočník Sergi Enrich. Ale měli, protože Eibar si to zasloužil.

Také Espanyol v jistou chvíli koketoval s možností vmísit se do elitní šestky, leč zůstal za branami. Podobně jako Las Palmas, které zažily skvělý vstup do sezóny, jenže v její druhé polovině vyhrály jen třikrát. Spory trenéra s vedením poznamenaly i tým, který závěr soutěže bez pardonu vypustil a schytával jednu dardu za druhou. "Rozdíl mezi týmem předtím a teď je neskutečný," hodnotil Quique Setién.

Ve Španělsku mají kočky jen sedm životů, tak se po sedmi prohrách z deseti zápasů musel Gato Romero poroučet, Míchel jako jeho náhrada vrátil Málagu na správnou kolej a Andalusané se stejně jako jejich regionální kolegové z Betisu zachránili. I tak zůstala tato dvojice za očekáváním. Na hraně propasti chvílemi balancovalo rovněž Deportivo, ale se šťastným koncem, pokud se tak šestnácté místo dá označit.

Nevýrazná zůstává Valencia, která musí projít velkými změnami, aby se znovu mohla ucházet o lepší umístění než dvanácté. Okurky z Leganésu v prvním roce mezi elitou naopak cíl záchrany splnily. Nebylo to snadné, nebylo to bez nervů, ale konec dobrý, všechno dobré.

To si určitě nebude říkat trojice Granada, Osasuna a Sporting, která se s La Ligou minimálně na rok loučí. Celkem vyzkoušely osm koučů, ale bez jakéhokoliv efektu na hru či výsledky. K trenérským změnám sáhli i jinde, Valencia je pojala ve velkém stylu, a tak Paka Ayesterána nahradil Voro, kterého nahradil Cesare Prandelii, kterého nahradil... Voro. Netopýři se k řešení s klubovým delegátem obrátili už celkově pětkrát a Voro má lepší bilanci, než všichni jeho "konkurenti", kteří se na místě kouče protočili. Jak ukázali fanoušci na transparentu, považují ho za svého Winstona Wolfa, jenž řeší problémy.

Pako Ayesterán, první muž, kterého Mr. Wolf nahradil, opustil klub bleskově - už po čtyřech kolech a na posledním místě. Jen o dvě kola déle vydržel Paco Jémez v Granadě. Od začátku si stěžoval na vše možné, takže šel osudu naproti. Za posledních 70 let Granada nikdy nevstoupila do sezóny tak špatně. Vystřídal ho Lucas Alcaraz, jenž je s klubem spojen natolik, že po něm je pojmenován jeden z vchodů na Los Cármenes, jenže ani on ve funkci nesetrval. Na konci sezóny jej vyměnil Tony Adams, ale to už byli Andalusané ztracený případ, tudíž nepomohl ani Adamsův slib, že když bude potřeba, nakope své hráče do zadku.

Sporting stejně jako Granada vyzkoušel v průběhu sezóny tři kouče, avšak se stejným výsledkem. "Cítíme se jako zku.vené sra.ky. Tohle je odvrácená strana fotbalu a je těžké to prožívat," řekl záložník Xavi Torres po sestupu, ironicky pak působí slova trenéra Abelarda ze září, kdy prohlásil, že Sporting "hraje velice dobře a fanoušci si to užívají". Ikona Sportingu byla propuštěna, Enrique Martín Monreal ale také mužstvo nepozvedl a třetí do party Joaquín Caparrós nevyhrál ani zápas.

Na jedné straně velké zklamání, rozhořčení z pádu do druholigového pekla. Na té druhé nekonečné oslavy ligového titulu. Fotbal už je takový. Vítězové a poražení. Primera División 2016/2017 je už historií, ale pojďme si jí ještě projít zábavnější formou.

Nejlepší socha

Podívejte se na ten obličej, jen se podívejte na ten obličej...

Nejlepší maskot

Netopýr Valencie s vypouklými oči a pěnovými křídly je oblíbencem, kohout Barry Fuenlabrady krásně hrozivý, zatímco Leganés vypustil El Pepinera, pana Okurku, až ve chvíli, kdy měl jasnou záchranu, neboť se bál, že by mohl přinést smůlu. Atlético Madrid udělalo hezké gesto, když vzdalo přímo na trávníku hold 11 nejstarším členům klubu. A co teprve klučina, který doslova zastínil Fabiána Orellanu? Křídelník Valencie mu při předzápasovém focení musel se smíchem zašeptat: "Skrč se trochu, ať jsem taky vidět."

Největší hrdina

Věčně rozesmátý a dobrosrdečný útočník Alavésu Deyverson, když po vyřazení Celty Vigo z poháru přišel utěšovat její fanoušky v první řadě jednoho po druhém. "Viděl jsem lidi plakat a dotklo se mě to," vysvětloval. "Nerad se dívám na smutnící lidi. Cestovali sem až z Viga a podporovali svůj tým až do konce."

Dobré, ale ne dost. Není to Deyverson, největším hrdinou je totiž tento nejmenovaný hráč z následujícího příběhu. Je večer před zápasem a tým večeří v hotelu poblíž hřiště, kde se bude hrát. Je pozdě a u recepce už velmi dlouho stojí malý klučina zoufale vyhlížející své hrdiny. Klubový delegát ho uvidí a přivolá ho. Jeho oči se rozjasní, když vidí, že na něj čeká jeden z hráčů. Vší silou ho obejme.

"Vsadím se, že dáváš hodně gólů, že jo?" říká fotbalista. "Víc než já."

"To si nemyslím," sotva ze sebe stydlivě vysouká chlapec.

"Takže," pokračuje fotbalista, "přijdeš nám zítra fandit?"

"Ne."

"Ne? Proč?"

"Protože tatínek nesehnal lístky."

"Aha," řekne hráč a sáhne do kapsy, vyndá dvě vstupenky a dá je chlapci do malé ručky. "Tady máš a slib mi, že nám přijdeš fandit."

"Slibuji," odpoví chlapec.

Nejhorší záporák

A opět Deyverson. Muž, kterého buď milujete, nebo nenávidíte. A nebo milujete i nenávidíte zároveň. Nerad se dívá na lidi se slzami v očích, ale nevadí mu zasloužit se o pohled na protihráče, jemuž na bradě visí velký plivanec. Zeptejte se Diega Godína... Na paty mu šlape Isco kvůli tomu, že nechodí venčit svého psa. Jak by také mohl. Jeho pes se, pokud to nevíte, jmenuje Messi...

Největší vtipálek

Isco byl znovu blízko. Když viděl Tony Adamse, jak u postranní čáry udílí pokyny ve vestě podobné té číšnické, po celý zápas na něj pokřikoval: "Číšníku, jednu Coca-colu, prosím!" 

Záložníka Realu Madrid však překonali fanoušci Atlética, když na penaltu vyvolávali zapomenutého Alessia Cerciho. Ten je nevyslyšel, přestože nemohl dopadnout hůře než ti před ním. Thomas Partey byl šestým hráčem Atlética, který z puntíku nedal gól. To už k zasmání je.

Nejkreativnější hráč

Hráč? Zapomeňte na fotbalové umění na trávníku, nejkreativnější lidé letos seděli v marketingovém oddělení na stadionu Butarque. Když prezident Sevilly José Castro zkomolil jeho jméno na Albucarque, tedy jakousi směsici slov Butarque a Albuquerque (město v Novém Mexiku v Americe), pracovníci Leganésu okamžitě zareagovali a vytovřili leták propagující zápas na Albucarque Stadium proti Seville s americkou vlajkou v pozadí, sloganem, že "to bude větší zážitek než Superbowl na B-U-T-A-R-Q-U-E" a klasickou velkou molitanovou rukou známou ze stadionů USA s nápisem "#Come on cucumbers (Okurky do toho)".

Každé dva týdny přišel Leganés s novým nápadem. Vždy takovým, který pobavil a zaujal, ale nikdy neurazil a soupeře nezesměšnil. Zde jsou některé další příklady:

Proti Betisu - Luke Skywalker a Darth Vader ruku v ruce a text "Jak bych tě mohl nemilovat, šťastný den otců!".

Proti Barceloně - narážka na Lionela Messi v podobě zhmotnělého boha nad stadionem a slovy "Que sea lo que D10S quiera. O no. (Ať se stane, co si Bůh přeje. Nebo ne.)".

Proti Realu Madrid - fotografie s Cristianem Ronaldem a slovy "E.T., Spock, Doraemon... A ještě nás navštíví CR7. #OkurkyVsMimozemšťané".

Proti Valencii (zápas hraný v pravé poledne) - obrázek spícího Netopýra a komentář "Doufejme, že to bude jedna z výhod poledních zápasů".

Proti Villarrealu - fotografie stadionu, který je místo trávníku napuštěn vodou a text "Přizpůsobili jsme stadion vaší návštěvě".

Proti Celtě (která předtím vypadla z Copy) - Fotografie okurkové limonády a komentář "Nejsme nejlepší lék na pohárovou kocovinu".

Nejlepší zboží

Deník El Mundo Deportivo nabízel trojici misek na olivy a další pochutiny označenou jako tridente (španělský výraz používaný pro útočnou trojici), zjevná inspirace triem M(essi)S(uárez)N(eymar), ale nic nepřekoná rakev ve tvaru stadionu Realu Madrid. Teď se můžete doslova nechat pohřbít na Bernabéu.

Nejlepší obchodní značka

Ve světě, kde si lze vše koupit za peníze a cynismus vládne, kde reklama na sázkovou kancelář tvrdí, že vyhrát pár kaček za trefeného střelce příští branky je stejný pocit, jako být přímo na stadionu, kde se automat na nápoje musí zamaskovat, protože prodává nevhodnou značku, kde jsou kluby pokutovány za to, že nezaplnily tribuny, které jsou v záběru televizních kamer, kde děti jdoucí na hřiště s hráči Realu Madrid na sobě mají logo sponzora a ne klubu, kde si ještě menší děti při 28 stupních nemohou vzít na stadion láhev s pitím, ale mohou si jí uvnitře za 3 eura koupit, kde fotbalový komentátor dělá reklamu na pilulky podporující erekci, kde dva nejlepší hráči a mnoho dalších čelí obvinění z daňových úniků, tak v takovém světě to musí být skutečně něco, aby získalo tuto cenu. A tak vedení La Ligy přejmenovalo Segundu na Liga 1|2|3. Opravdu. A Atlético opravdu bude hrát na stadionu jménem Wanda.

Největší ironie

Je těžké překonat hráče Realu Madrid a Juventusu čekající v tunelu stadionu Millennium na přesný čas výkopu finále Ligy mistrů, zatímco na trávníku zpívají Black Eyed Peas píseň Let’s Get It Started (Rozjeďme to). Ale prezident La Ligy Javier Tebas to přece jen dokázal, když sledoval El Clásico v táboře syrských uprchlíků v Soluni, aby vyjádřil oddanost a solidaritu La Ligy. Ano, ten Javier Tebas, který nedávno prohlásil, že "Španělsko by také potřebovalo svojí Le Penovou".

Nejlepší odborníci

Galicii ochromily lijáky a rychlost větru dosahovala 120 kilometrů za hodinu, dva lidé zemřeli, 49 378 lidí bylo bez elektřiny, 48 zápasů včetně dvou v Primeře bylo zrušeno a vyškolení technici řekli, že Balaídos není bezpečný (vichrem poničená střecha jim dala za pravdu). Ale co ti mohou vědět, že? V anketě jednoho madridského deníku hlasovalo 93,6 % fanoušků pro možnost, že se utkání Celta - Real Madrid mohlo odehrát, a nadpis listu zněl "Odloženo na příkaz pana starosty". Rozhodčí zápas oficiálně odložil až po půlnoci, protože dříve se na stadion nedostal - jeho let byl kvůli špatnému počasí odkloněn. Možná to mohl odpilotovat některý z těch anketních odborníků...

Nejhloupější noviny

Katalánská verze filmu Blbý a blbější, v hlavní roli deníky Sport a El Mundo Deportivo, které často volily stejné nebo velmi podobné nadpisy. To by bylo v pořádku, kdyby byly dobré. Jenže nebyly. Byly špatné a často se stal jejich pravý opak. Když tyto listy psaly o "začátku stíhání" a "dostaňte je pod tlak", tak Real Madrid svůj náskok v tabulce zvýšil. Když informovaly, že "dnes bude skvělý den", tak Barcelona téměř po dvou letech nedokázala v zápase skórovat. Po nadpisech "vzhůru na první místo" a "operace: první místo" Barcelona prohrála v Málaze. Když Real Madrid cestoval k předposlednímu střetnutí na hřiště Celty Vigo, tak identický titulek obou novin "Força Celta (do toho Celta)" nezafungoval, proto to zkusily nadpisy "Forza Juve" a "Forza Alves" před finále Ligy mistrů, čímž Realu Madrid zajistily ušatý pohár.

Nejlepší anketa

A mimochodem, to je stejný Dani Alves, na kterého už podle 92,56 % hlasujících v anketě El Munda Deportiva zcela zapomnělo.

Nejlepší hlavní strana

Patří madridskému deníku s bizarní obsesí publikovat fotografie (a ještě špatné) příjezdu týmů na letiště či nádraží. Je na ní Cristiano Ronaldo s kuchařem a textem "Cristiano Ronaldo má volný den a udělal si výlet do Segovie". Zajímavostí pak je, že když madridské noviny AS, Marca, El Mundo, El País, ABC či La Razón informovaly na hlavní stránce o obvinění Cristiana Ronalda z daňových úniků, žádné z nich to nedoplnily fotografií Portugalce v dresu Realu Madrid. Asi zrovna žádnou nenašly.

Nejlepší využívání sociálních sítí

Real Madrid. Nebo Barcelona. Nebo... Koho to zajímá? Je ano, samozřejmě. Real Madrid a Barcelona spolu opravdu soupeřily o to, kdo bude mít jako první 100 milionů lajků na Facebooku. A samozřejmě, že média to řešila, často obviněním, že oni (na rozdíl od nás, jak jinak) jdou příliš agresivně za svým cílem. To vše v týdnu, kdy vyšlo najevo, že Florentino Pérez zaplatil jisté společnosti 300 tisíc eur, aby založila web, který ho bude podporovat a zároveň útočit na soupeře a rozhodčí a vytvářet nátlak na vlastního trenéra Ancelottiho, aby stavěl drahou posilu Garethe Balea.

Ale to ještě není to nejlepší. A není to ani nikdo z dvojice Piqué - Cerci. Fotbalista Atlética zveřejnil fotografii, jak se prochází po Calle Serrano v době, kdy jeho spoluhráči bojovali na hřišti proti Barceloně. Poté se omluvil s tím, že fotka není z doby zápasu, že jí tam jen v tu chvíli nahrál, takže je to vlastně v pohodě. Ne. Vítězem je Twitterový účet prezidenta Málagy Al-Thaniho, který se skutečnými perlami jen hemží.

"S pomocí Alláha Real Madrid porazíme, ale ta katalánská lůza si k titulu ani nepřičichne po tom, co šířila lži o našem trenérovi Míchelovi," byla jedna z nich. Vedle šlápnul i ve chvíli, kdy najal pro mnohé (viditelně včetně Al-Thaniho samotného) neznámého trenéra Clévera Marcela Romera Silvu, jemuž se přezdívá Gato (Kočka). Al-Thani ho oslovoval jako "Pana Kočku" a zveřejnil jeho profil z Wikipedie. Prý pro ty, kteří "o něm nic neví". Ehm...

Nejlepší výmluva pro zmeškání zápasu

Takashi Inui z Eibaru byl poslán do Japonska, aby tam byl přivítal španělskou státní návštěvu.

Nejhorší výmluva pro zmeškání zápasu

Fotbalista Sportingu Douglas usnul v týmovém autobuse v tak zvláštní pozici, že si poranil kyčel a... hýžďový sval. Ne, není to vtip.

Nejlepší předzápasový zvyk

Daniel Torres z Alavésu chodí bosý po trávníku a poslouchá z mobilního telefonu úryvek z Bible: "Každé místo, po kterémž šlapati budete nohama svýma, dal jsem vám". Možná ne úplně každé, ale na Camp Nou to zafungovalo.

Nejlepší pozápasový rozhovor

"Měli jsme to ve vlastních rukách," řekl záložník Villarrealu Bruno Soriano poté, co nepotrestaným brankářským zákrokem zabránil Barceloně ve skórování. Výstižné!

A nebo John Guidetti ze Celty Vigo poté, co jeho tým vyřadil v Copě favorizovaný Real Madrid: "Podívejte se na ten stadion. Díky Vigo, díky Španělsko. Velká párty. Já rád. Já Galicijec."

Nejlepší píseň

Když už je řeč o Guidettim... Tak co Johnny G., vezmeš si jí?

Nejlepší tanec

Tento, bez debat.

Nejlepší otázka

Novinář na stadionu Ramóna Sáncheze Pizjuána směrem k Tony Adamsovi: "Prohráli jste dva zápasy ze dvou, obdrželi pět gólů, tabulkou se propadáte..." Kouč Granady se rozesmál a odpověděl: "Velice děkuji, také jsem vás rád poznal."

Nejlepší stížnost

El Mundo Deportivo si stěžovalo, že oznámení gólu Realu Madrid v online přenosu na webu La Ligy v zápase s Valencií obsahovalo o 5 písmen "o" ve slově goooooool více, než tomu bylo v případě, kdy skórovali Netopýři. Valencijský deník SuperDeporte se přidal a označil to za ostudné.

Nejlepší jméno

Ne Cúlio. Ani Juankar. Dokonce ani Prince. Vítězem je Poyetův asistent v Betisu, jemuž dali rodiče jméno po základní jedenáctce týmu QPR, který v roce 1973 vybojoval postup. Anthony Philip David Terry Frank Donald Stanley Gerry Gordon Stephen James Oatway. Ale bývalý aktivní fotbalista si říká jen Charlie Oatway.

Největší rapl

Loňský vítěz Abelardo sjěl novináře "zas.aných novin Marca", že "píše sra.ky". Když zůstaneme u Sportingu, tak jeho brankář Pichu Cuéllar označil za "zku.vysyna" a "idiota" novináře, který mu vytkl, že se provokativně díval po fanoušcích Deportiva. Ve skutečnosti ale Cuéllar sledoval jednoho, jehož postihl epileptický záchvat.

Oriol Riera si stěžoval na rozhodčí: "Nechci nikoho zneuctit, ale když vidím, že hráči velkých klubů komentují výkony rozhodčích, tak se musím ozvat. Takže - minulý týden nás okradli. Nechci nikoho zneuctit, ale chci lidem říct, že Osasuna je tým Primery a budeme bojovat. Nejsme z hlavního města, Barcelony nebo jiné části, která má velké slovo, ale pamatujte si, my jsme tady, v nejvyšší soutěži." Dlouho nebyli, ale ve zbytku měl pravdu.

Vítězem je Cesare Prandelli. Devadesát osm procent fanoušků jeho příchod na lavičku Valencie bralo pozitivně, v médiích jej přivítali nadpisem "Ave, Cesare! Jsme s tebou!". Samotný Ital později zaujal dvouminutovým monologem ve svém mateřském jazyce, během něhož si postěžoval na nedostatek profesionality, předhodil hráče vlkům a vysvětloval, že musí propotit dres, bojovat za dres a milovat dres. A pokud ne, tak "fuori! (pryč!)". "Fuori", "fuori," opakoval a ukazoval přitom na dveře. O devatenáct dní později byl fuori...

Nejharmoničtější klub

Opět Valencia, kde na hráče padají i reklamní panely a kde sportovní ředitel Suso García Pitarch odmítl rezignovat s odůvodněním, že by se za něj otec musel stydět, aby nakonec rezignoval o devět dní později... Když tým o jedné sobotní noci přicestoval na valencijské letiště, kde na něj čekala skupinka fanoušků, kteří nespokojeně volali, že chtějí vidět "větší koule", jiní si stěžovali, protože "míříme do Segundy". Kamera zabrala i řidiče auta, který z okénka křičel: "Mé děti kvůli vám pláčou." Když pak mužstvo přijelo do Paterny, přivítaly ho další výtky od příznivců. "Žoldáci", "zku.vysyni" či "nestydatí hajzlové" a "nezasloužíte si nosit tento dres" byly jen některé z nich. Záznam z týmového autobusu pak zachytil, jak někdo říká: "Prostě ty retardy přejeď." 

Nejzmatenější klub

Hráči Valencia po prohře na Calderónu zmeškali vlak a museli zvolit náhradní řešení v podobě autobusu. Možná by se to nestalo, kdyby klub měl obstojného delegáta, jenže ten tou dobou vedl mužstvo jako trenér, ředitel mládeže vykonával funkci sportovního ředitele, bývalý kapitán byl personou non grata, majitel nebyl už přes rok přítomen a ambasador dostal padáku kvůli tomu, že nebyl ve Španělsku, aby byl nablízku klubu, u něhož se důležitá rozhodnutí dělají v Singapuru. Není pak divu, že prezidentka Layhoon Chan na otázku novináře ohledně dlouhé absence Lima odpověděla: "Já jsem Peter Lim. Já jsem Peter Lim a jsem tady."

Nejstarostlivější klub

Real Sociedad, který zaměstnal bezdomovce Rubéna, jenž společně se svým psem zakotvil u vchodu Anoety číslo 20. Po třech letech na ulici se tak jeho život začal ubírat lepším směrem, na Anoetě dostal na zkušební dobu dvou měsíců práci zahradníka.

Nejkosmopolitnější klub

Granada. Španělský klub s čínským majitelem a anglickým trenérem, který nastoupil s Mexičanem v bráně, obranné čtyřce s Portugalcem, Islanďanem, Francouzem a Uruguaycem, záloze se Slovincem, Nigerijcem, Ghaňanem, Brazilcem s belgickým pasem a v útoku s útočnou dvojicí ve složení Ukrajinec a Argentinec. Na soupisce pak byli ještě Kamerunec, Řek, Izraelec, Malijec, Maročan, Kolumbijec a a čtyři Španělé. "Občas jsme si nerozuměli," přiznal Andreas Pereira.

Nejstylovější klub

Vedení Osasuny nemohlo počkat, až se bývalý hráč klubu, který v jeho prvním týmu strávil 12 let a dvakrát ho zachránil jako trenér, vrátí z návštěvy Madridu, kde Osasunu reprezentoval, a vyhodilo ho po telefonu. Ano, Rojillos vyhráli pod jeho vedením jeden jednou z 11 pokusů, ale byla to i jeho zásluha, že vůbec v Primeře byli. "Moje srdce není z kamene, chápejte. Lidé vždy říkají, že fotbal je takový. Ale já si to nemyslím. To my ho takovým děláme," řekl.

Nejoptimističtější klub

Eibar nabízel fanouškům lekce angličtiny pro případ, že by se klub kvalifikoval do Evropy. Nechybělo k tomu moc. Doučit z tohoto světového jazyka by potřeboval spíše ten, kdo se staral o anglický Twitterový účet Athleticu, neboť na něm zaměnil neuznaný (disallowed) gól za postižený (disabled) gól, Atlético Madrid prozměno hovořilo o "ho.nech na bránu (shits on goal)" místo střel na bránu (shots on goal). Až příliš optimističtí byli v Alavésu, kde zkoušeli zvukovou aparaturu na Mendizorroze znělkou Ligy mistrů.

Nejoptimističtější trenér

"Možná mi zavolají za rok, až bude sedm kol do konce a tým bude mířit za postupem, abych ho přebral," řekl Tony Adams. "Bylo by hezké mít svůj tým. Jednou budu mít dobrý tým. Bez urážky k Zidanovi, ale pojďme si vyměnit týmy, prosím!"

Nejpesimističtější trenér

Někteří trenéři se bojí vyhazovu, jiní útoků médií nebo zloby fanoušků. Luis Enrique něčeho mnohem, mnohem horšího: "Užívám si to, když vyhráváme a hrajeme dobře. Ale vím, že až prohrajeme, tak se kanibalové seběhnou a začnou jatka. A já budu v jejich středu."

Nejmilejší trenér

Byl až příliš milý, což rychle pochopil. Po katalánském derby, v němž jeho tým podlehl Barceloně 1-4, objal trenér Espanyolu Quique Sánchez Flores Lionela Messiho a něco mu šeptal do ucha. "Gratuloval jsem mu k jeho skromnosti," vysvětloval. "Je okopáván, tahán za dres, posílán na zem, ale nestěžuje si... Je to úžasné. On a Iniesta přinášejí do hry krásu." O pět dní později se Quique po velké kritice fanoušků za pochvaly rivala omluvil a už je neopakoval.

Nejnudnější trenér

"Podívejte se, co se stalo. Ten chlap usnul na tiskovce, to se mi ještě nikdy nestalo," řekl Luis Enrique na tiskové konferenci, když viděl, že jeden z novinářů usnul. Když ho vzbudili, pobavený Enrique ho oslovil: "Dobré ráno! Jak se máme, pane?"

Nejupřímnější trenér

"Špatně jsme útočili, špatně jsme bránili, byli jsme hrozní," shrnul trenér Sportingu Abelardo výkon svých oveček po prohře s Realem Sociedad. "Ku.va, vždyť i já bych nás vypískal."

Nejupřímnější hráč

Znovu Sporting, tentokrát Carlos Castro: "Byli jsme strašní. Každý to viděl."

Nejrychlejší hráč

Kévin Gameiro, který přišel jako střídající hráč a během 4 minut a 45 vteřin dosáhl na El Molinónu hattricku. Když si uvědomíte, že mezi tím proběhly dvě oslavy branky, dvojí střídání a dva přímé kopy, tak mezi prvním a třetím gólem byl míč ve hře 80 vteřin. 

Největší snaživci

1,4 % španělského území, 4,9 % jeho populace a 44 % nejlepší devítky tabulky Primery. A také finalista poháru. Pokloňte se Baskicku.

Nejlepší rozhodčí

Álvarez Izquierdo pobavil, když pohotově zareagoval na výtky Raúla García. Záložníkovi Athleticu nabídl píšťalku se slovy "tak to zkus ty". Vítězem je ale Pérez Pallas, rozhodčí který odpískal hodně zvláštní penaltu proti Realu Oviedo v Tenerife a utěšoval kapitána Jona Ericeho slovy: "To jsi nefauloval ty, fauloval Jon Erice."

Nejhezčí gól

Kevin-Prince Boateng za Las Palmas ve Villarrealu. Akrobatické zakončení, jemuž předcházelo 18 přesných přihrávek, z nichž ta gólová byla patičkou, Boatenga tak nadchlo, že řekl manželce, ať začne balit kufry, protože pojedou na galavečer UEFA pro cenu za nejhezčí gól sezóny.

"Měl to být můj nejlepší den v životě hned po narození dětí," vyprávěl Boateng. Jenže se tak nestalo. "Pak mi vysvětlovali, že se nevybírá nejlepší týmový gól, ale individuální. Proč se tedy fotbalu říká týmový sport? Měl jsem se dát na tenis. Manželka se mě po týdnu ptala, co se stalo s výletem do Curychu. Odpověděl jsem, ať na něj zapomene."

Nejlepší gólová oslava

Všichni rozesmátí hráči Barcelony poté, co Javier Mascherano po sedmi letech vstřelil svůj první gól za katalánský klub. Když se Pablo Fornals trefil proti Sportingu, zakřičel do kamery: "Miluji tě, mami." Diego Cervero z Realu Oviedo opět jako o rok dříve slavil děláním klik, ale nejlepší byli spoluhráči Mikela Balenziagy. Ten čekal na svůj první gól více než 300 zápasů, a když se mu to povedlo, schovali se hráči Athleticu za dveře šatny a ve stylu narozeninových oslav čekali, až Balenziaga vstoupí. "Nejlepší na tom bylo ta radost spoluhráčů," uvedl šťastný střelec.

Nejlepší zápas

Hned v prvním kole Sevilla ve skvostné přestřelce zdolala Espanyol 6-4. Vzrušující byla i výhra Barcelony proti Valencii v poměru 3-2 díky penaltě z nastaveného času. Las Palmas se rozešely se Celtou 3-3, stejně jako Real Madrid opět s Las Palmas. Oběma zápasům nechybělo vůbec nic. Juande Ramos označil průběh střetnutí svojí Málagy nad Deporem (4-3) jako "horskou dráhu", ale nejlepší bylo zřejmě El Clásico na Bernabéu, která rozhodla poslední akce z posledních vteřin.

Nejlepší trenér

Sezóna možná pro Jorge Sampaoliho neskončila tak, jak by si přál, ale na jeho Sevillu se dobře koukalo a určitou část sezóny byla i vážným adeptem na boj o titul. Quique Sánchez Flores v poklidu a nenápadně dovedl Espanyol ke snadné záchraně a naději, že příští sezóna může být ještě lepší. Diego Simeone je již stálicí, Míchel oživil Málagu a to ve velkém stylu. Mauricio Pellegrino protlačil Alavés do nejlepší desítky, vyhrál na Camp Nou, remizoval na Calderónu a dovedl svůj tým do finále Copy. Jestliže on je velkým kandidátem na trenéra sezóny, pak ještě větším je možná José Luis Mendilibar, jenž odvádí v Eibaru úctyhodnou práci. Vítězí však Zinedine Zidane, jemuž stačilo 20 zápasů v Evropě, aby se v počtu triumfů v Lize mistrů vyrovnal Mourinhovi, Guardiolovi i Fergusonovi.

Nejlepší posila

Sandro Ramírez. Před sezónou ho nikdo nechtěl, po ní se jeho agent nabízel, že pokud to pomůže, aby zůstal v Málaze, sáhne do vlastní kapsy. Nepomohlo. Sandro zamířil do Evertonu.

Hráč roku

Lionel Messi. V sezóně, která nezastihla Barcelonu v ideálním herním rozpoložení, to byl právě on, kdo tým držel nad vodou. Nejlepší střelec ligy, nejlepší střelec Copy a až do posledního zápasu, kdy ho předběhl Cristiano Ronaldo, i nejlepší střelec Ligy mistrů. A to vše z pozice, která byla často blíže středu hřiště než útoku.

Ano, Isco a Cristiano Ronaldo byli symbolem madridského hladu po úspěchu v posledních ligových kolech, Marcelo jeho nejlepším hráčem a Sergio Ramos bojovným srdcem. Možná není správné ocenit hráče, jehož tým označí sezónu jako nepovedenou. I když... Je. Opravdu. Faktem totiž je, že Messi byl zdaleka nejlepším hráčem La Ligy. Když se ptali prezidenta Sevilly José Castra, proč jeho tým s Barcelonou prohrál, suše odpověděl: "Protože oni mají Messiho a my ne." Kamery zachytili Luise Suáreze, jak se Messiho ptá: "Jak do toho míče kopeš? Budu se to muset naučit."

Ideální sestava:

Oblak (na penalty zastoupen Diegem Alvesem) (Atlético); Carvajal (Real Madrid), Sergio Ramos (Real Madrid), Piqué (Barcelona), Marcelo (Real Madrid); NZonzi (Sevilla), Modrić (Real Madrid), Isco (Real Madrid); Messi (Barcelona), Griezmann (Atlético) a Cristiano Ronaldo (Real Madrid).

Náhradnici: Všichni z Realu Madrid.

Dobrá, dobrá. Suárez, Neymar a Umtiti (všichni Barcelona), Kroos (Real Madrid), Illarramendi (Real Sociedad), Iago Aspas (Celta Vigo), Llorente (Alavés), Trigueros (Villarreal), Pedro León (Eibar), Sandro (Málaga), Aduriz (Athletic) a Roque Mesa (Las Palmas).

A na závěr několik málo citací.

"Jsem na JIPce, ale ještě nejsem mrtvý." - Gus Poyet

"Fotbal neznamená ve fotbale všechno." - Fran Escribá.

"Věc se má tak, že jsou prostě dobří." - Nejjednodušší vysvětlení Joaquína Caparróse po prohře s Barcelonou.

"Řekl jsem Lukovi, ať tam pošle dobrý centr a já pošlu míč do sítě." - Sergio Ramos vysvětlil plán před vyrovnávacím gólem v El Clásicu.

"Pořád to vidím před sebou. Tři auta, velký dům a já tam stojím jak 50 Cent. Byl jsem hloupý. Kdo jezdí po Loughtonu v Lamborghini?" - Kevin-Prince Boateng.

"Vám musí na reprezentaci skutečně záležet. Na každém jejím srazu se mě ptáte na Real Madrid." - Gerard Piqué k novinářům.

"Už odcházíte? Co se děje? Je pozdě? Zůstaňte až do konce!" - Jaume Costa pokáral fanoušky Villarrealu, kteří opoušteli stadion před konečným hvizdem.

"Pro nás, kteří máme srdce, není lepšího pocitu než láska." - Hezká tečka od Quique Sáncheze Florese.