Před finále Ligy mistrů mě přepadla úzkost, přiznal Marcelo

Marcelo Vieira (© marca.es)

Obránce Realu Madrid Marcelo Vieira přiznal, že ho před finále Ligy mistrů v roce 2018 přepadla úzkost.

Brazilský levý bek o problémech nikomu neřekl, protože se bál, že by ho lékaři do utkání v Kyjevě, ve kterém Real Madrid porazil Liverpool 3-1 a ovládl Ligu mistrů potřetí v řadě, nepustili. Vše prozradil až nyní v otevřené zpovědi.

"Nemohl jsem dýchat. Snažil jsem se nepanikařit. To vše se odehrálo v šatně před zápasem proti Liverpoolu. Cítil jsem, jako bych měl něco na hrudi. Znáte ten pocit? Nemluvím o nervozitě. Nervozita je ve fotbale normální. Bylo to něco jiného. Jako bych se dusil. Vše začalo večer před zápasem. Nemohl jsem jíst, nemohl jsem spát. Myslel jsem jen na zápas. Je to vtipné, protože moji ženu Clarice vždy dovádělo k šílenství, když jsem si kousal nehty. Odnaučila mě to před několika roky. Ale ráno jsem se vzbudil a všechny nehty byly pryč," uvedl Marcelo.

"Určitá nervozita k fotbalu patří. Pokud ji před finále necítíte, nejsme skutečný člověk. Prostě se snažíte nepos.at si kalhoty. Taková je pravda, brácho. Před finále proti Liverpoolu jsem cítil největší tlak. Možná to lidem přijde divné, protože už jsem trofej vyhrál v předešlých dvou sezónách. Každý zvenku chtěl, aby zvítězil Liverpool. Tak kde je problém? Protože když víte, že můžete psát historii, cítíte tu tíhu. Já ji opravdu cítil. Nikdy jsem nic takového nezažil, nevěděl jsem, co se děje. Bál jsem se zavolat doktora, aby mi nezakázal nastoupit. Já musel nastoupit. Na sto procent. Musel jsem něco dokázat sám sobě. Několik dnů před zápasem řekl jeden z bývalých hráčů Realu Madrid, že Marcelo by si měl koupit plakát Mohameda Salaha, nalepit si ho na zeď a každý večer se před ním modlit. Po dvanácti letech a třech triumfech v Lize mistrů mě takto zneuctil v přímém televizním přenosu. Chtěl mě tím komentářem potopit, ale dal mi obrovskou motivaci."

"Když jsem konečně vyběhl na hřiště, stále se mi špatně dýchalo. Ale řekl jsem si, že na to se.u. Pokud mám dnes zemřít, tak zemřu. Až poté, co jsme se rozestavili před výkopem a já viděl míč ve středovém kruhu, se vše změnilo. Viděl jsem svatý fotbal. Viděl jsem kámen z měsíce. Tlak na hrudi zmizel. Byl jsem v klidu. Neexistovalo nic kromě míče. O zápase vám toho příliš neřeknu. Živě si pamatuji jen dvě věci. Asi dvacet minut před koncem, kdy jsme vedli 2-1, šel balón na rohový kop. 'Plakát Salaha na zeď, říkáš? Díky, brácho. Díky za tu motivaci,' pomyslel jsem si sám pro sebe. Deset minut před koncem za stavu 3-1 jsem už tušil, že zvítězíme. Míč skončil v autu a já se na chvíli zamyslel... Brácho, je to tak. Začal jsem brečet. Přímo na hřišti. To se mi nikdy nestalo. Bylo to jen na deset vteřin. 'Ku.va, musím hlídat svého hráče,' uvědomil jsem si a vrátil se do reality. Jsme sportovci, jejichž úkolem je být vzorem. Ale nejsme superhrdinové. Proto vám říkám, co se mi stalo. Takový je skutečný život. Jsme jen lidé. Krvácíme a máme obavy. Jako každý," uzavírá 31letý Marcelo.

Chceš mít novinky o Realu Madrid z první ruky? Navštiv ráj fanoušků na BilyBalet.cz.